Antologie z oper
Hubička	Tajemství	Čertova stěna

Údaje o textu
Titulek:	Tajemství
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 204-206 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Tajemství

Bedřich Smetana: Tajemství

Komická opera o 3 dějstvích. Text od El. Krásnohorské.

Osoby

Malina, konšel …b. Kalina, konšel …bar. Panna Róza, sestra Malinova …ms. Blaženka, dcera Malinova …s. Vít. syn Kalinův, myslivec …t. Bonifác, vysloužilec …b. Kalinův výminkář. Skřivánek, zpěvák …t. Mistr zedník …b. Hospodská …s. Jiskra, zvoník. Duch fratera Barnabáše. — Dějiště: Bezděz a okolí. Čas děje: Konec předešlého věku. — První provozování 18 IX. 1878 v Prozatímním divadle.

Obsah

Jednání I. Náměstí v městysi pod Bezdězem. — V stodole mlatci mlátící obilí si slibují, že se letos hojně žita urodilo, a touží po tom, aby toho božího dárku bylo povždy dost. Panna Rozára, nesoucí dělníkům svačinu, nevlídně odbývá do ní zamilovaného Bonifáce, vyčítajícího jí navzájem, že má v srdci ještě Kalinu, který ucházeje se o ni před 20 lety, dostal od jejích rodičů košem pro svou chudobu. Ze vzdoru vzal si pak nejchudší dívku ze vsi. Nyní jsa vdovcem, mohl by prý lásku obnoviti. Róza slibuje v následujícím dvojzpěvu věčnou nenávist Kalinovi a celému rodu jeho, kdežto Bonifác doprošuje se její milosti pro sebe sama. Chce poštvati co nejvíce oba rozvaděné rody, Malinův a Kalinův, aby lově v kalné vodě sám získal Rózu. Oba odpůrci jsou nyní konšely a svým sporem rozdvojují celou obec. Kalina, aby dokázal Malinovi, že není takým nuzákem, dá si postaviti na náměstí nový dům, za nějž ovšem zůstává dlužen. Když pak slaví »rovnost«, při kteréž příležitosti mistr mu blahopřeje. Malina sezve zúmyslně své stoupence, a okázale je častuje, chtěje tím popuditi Kalinu; i dotýká se opět chudoby konšela, jenž Malinovi ovšem odpověď dlužen nezůstává. Písničkář Skřivánek vmísí se mezi rozvaděné, žádající ho, aby složil písničku o protivné straně. Vtipně zhostí se nesnadného úkolu, zpívaje o bývalém poměru Kalinově a Rozinině, které nabádá, aby se vzali a učinili sporům rázem konec. Dobrák Malina by se s myšlenkou tou smířil; než bezděky znova urazí popudlivého Kalinu narážkou na dloužek. Mezi oběma stranami vznikne divý spor, při čemž panna Róza vyčítá Kalinovi faleš: společný rádce obou, nebožtík frater Barnabáš, svěřil prý Kalinovi tajemství, jež oba mělo spojiti; Kalina však nic nevykonal. Kalina tvrdí, že o nižádném tajemství neví. Váda mezi stranami nabývá ještě větších rozměrů, když přibude dudák, jemuž Malina káže, aby hrál, kdežto Kalina bráně mu ve hraní, i dudy mu porouchá. Blaženka zdržuje Malinu, Vítek Kalinu. Při sporu zvedl Bonifác starý trámec z bývalé chaty Kalinovy a odkvapí za ostatními. Mezitím co váda zuří, Vítek narychlo smlouvá se s Blaženkou o noční schůzce. Bonifác vytáhl ze skuliny trámce vetchý papír a odevzdá jej Kalinovi, sám neuměje čísti. Jest to lístek psaný rukou frátera Barnabáše, naznačujícího v něm Kalinovi cestu k získání vzácného pokladu. Kalina zavazuje syna Vítka i Bonifáce k věčnému mlčení. Bonifác však nemá nic lepšího na práci, než že opět pod přísahou mlčení oznamuje tajemství zedníkovi, ten zase hospodské, sousedkám, a zvoníkovi Jirkovi. Mezitím co Vít s Blaženkou se umlouvají o podrobnostech milostné schůzky, chystané o procesí pod Bezdězem, naříkajíce, že se jejich láska musí skrývati, zůstávati tajemstvím, zvoník Jirka s věže hlásnou troubou zvěstuje nedoslýchavému Skřivánkovi tajemství konšela Kaliny. Skřivánek zavázaný slavným slibem k mlčení, odhodlává se složiti o tajemství novou píseň jarmareční.

Jednání II. Na Bezdězi Kalina připravuje se za večerního soumraku dobývati pokladu, v listu Barnabášově naznačeného. Při tom želí ztraceného mládí, v němž se musil, jsa žebrákem, vzdáti všech požitků, skýtaných bohatstvím a láskou. Čekaje větší temnoty usíná. Ze země vystoupl duch fratera Barnabáše, opěvající chmelovinu a nejdražší skvost na světě — zlaté děvče. Duchové podzemní zvou Kalinu, aby pokladů podzemních dobýval, zkázy duše nedbaje. Blížící se procesí zaplaší zjevy a probudí Kalinu. Obchází jej hrůza, když uvažuje, že hledaje pokladu zadává snad duši ďáblovi. Když průvod zajde, spěje za ním, aby u Boha hledal rady. Po jeho odchodu scházejí se na umluveném místě mladí milenci. Blaženka zvěstuje Vítkovi, jak velice jest mu oddána, což přiměje mladíka k pevnému rozhodnutí, že nedbaje sporů rodinných zřejmě se bude ucházeti o ni. Milence překvapí Bonifác a přivede na ně oba rozvaděné otce, Rozinu a všecko procesí. Nedbaje rozhořčení otcova Vít prohlašuje, že od milované Blaženky nic ho neodloučí; od Maliny nežádá žádného věna — chce pouze jeho dceru. Marné jest upozorňování Rozinino na klamné milování rodu Kalinova a na hněvy otců — Vítek trvá na svém rozhodnutí a dojme svou věrnou oddaností i srdce panny Rózy. Ta poznávajíc teprv nyní sílu pravé lásky, vzpomíná se žalem ztraceného štěstí, kterého mohla požívati po boku milovaného Kaliny. Vstoupí Bonifác a nabízí jí svou lásku. Již však dostavil se Kalina, a když si přečetl list Barnabášův, dává se do kopání pokladu, nedbaje hrůz noci a různých zjevení. Panna Róza z úkrytu pozorujíc jeho počínání, trne o něj strachem a posílá Bonifáce, aby Kalinu varoval. Ten však poděšen schovává se za ní. Když Kalina odvalil balvan vstupuje v temný otvor, Rozina dodá si odvahy a zapřísahá jej, aby se dále nepouštěl. Kalina chvíli váhá — nechtěje však před bývalou milenkou opět státi jako žebrák, odhodlává se raději dáti duši v sázku. Při rachotu hromův a svitu blesků zmizí v jícnu Bezděze.

Jednání III. Světnice u Maliny. Vlevo v rohu pec, u ní ve zdi malá černá dvířka. — Blíží se k půlnoci. Při svitu loučí děvčata a sousedky oškubávají chmel a prozpěvují si veselou píseň o chmelovině. Pouze Blaženka sedí obrácena u okna a pláče. Kde kdo jí domlouvá, aby zazpívala. Činí tak nerada; ale konečně se podvolujíc zapěje krásnou píseň o nešťastném milování a odkvapí. Rozina domlouvá pak bratrovi, aby nebránil v štěstí jediné dcerušce. Malina posléze prohlašuje, že povolí, přijde-li sám Kalina prositi za syna. Bonifác namítá, to že se asi sotva stane, ježto Kalina jest již patrně obětí ďábla samého, hledaje pokladů v Bezdězi. Za černými dvířky slyšeti náhle rachot a bušení, což poděsí Skřivánka, u pece sedícího. Do světnice vstupuje Vít, aby se rozloučil s Rozinou. Jde do světa hledat štěstí; po roce se navrátí a Blaženku pojme za manželku. I na Malinu působí bezděky oddaná láska jeho — však slíbil povoliti pouze prosbě otce samého. Též Bonifác přimlouvá se za svého synovce Vítka a žádá při té příležitosti o ruku panny Rózy. Když Róza ho odbývá, přisedá opět ke Skřivánkovi za pec, za níž však ozve se nové bušení. Róza vykládá, že tam ta dvířka jsou jakýmsi východem ve zbořené sklepy. Když rachot na chvíli ustal, Skřivánek vzpomíná veselého fratera Barnabáše, jejž všickni mívali rádi; rád se napil, zazpíval si a smiřoval rozvaděné. Při písni ozve se rachot za pecí tak mocně, že všichni se kromě Rózy, rozutekou, domnívajíce se, že bratr Barnabáš sám vstal z hrobu. Louče zhasnou, dvířka se rozlétnou a do temna vstupuje se svítilnou za pasem a s motykou v ruce Kalina, hledající pokladu. Róza pochopivši lest fratera Barnabáše, jenž tajemným pokladem mínil ji samu a vzájemný smír s Kalinou, smiřuje se s ním a slibuje mu — po 20 letech — věčnou lásku. Kalina učinil zadost podmínce Malinově, přišed do jeho domu a prosí nyní i za svého syna. Malina prosbám neodolá a dává konečně svolení. Sbor oslavuje moc největšího tajemství — věrné lásky.