Abeceda zdraví a nemoci/Abeceda zdraví/II. Drž se v čistotě

Abeceda zdraví a nemoci - Abeceda zdraví Milan Jovanović-Batut
I. Uč se zachovávati zdraví svoje	II. Drž se v čistotě	III. Buď střídmý a opatrný v jídle i nápojích

Údaje o textu
Titulek:	Drž se v čistotě
Autor:	Milan Jovanović-Batut
Zdroj:	JOVANOVIĆ-BATUT, M. Abeceda zdraví a nemoci. Praha : Hejda&Tuček, 1901. s. 12-23.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Bulíř

»Čistota — půl zdraví.«

Přísloví.

»Nepořádek a nemoc jsou nejlepší kamarádi.«

21. Čistého (ryzího) zlata rez se nechytá. Čistý člověk jest obyčejně i zdravý, řádný, a vážený. Čistota rozveseluje a sílí, činí každou práci lehčí a milejší. Pořádného člověka každý miluje. »Čistota vede člověka k Bohu.«

22. »Rez ocel rozežírá a nečistota člověka.« Kdo jest nečistý, zřídka kdy jest úplně zdráv, ctěn a milován. V nečistotě člověk otupí, zleniví a zdivočí, tak že lehce sejde s pravé cesty. Špína z něho kape a každý se mu vyhýbá.

23. Pořádný člověk netrpí nečistoty na svém těle, ale v čistotě je drží. Očištěn odolá též snáze nemocem.

24. Nejvíce nečistoty přijde na tělo ze vzduchu kol nás. Hlava, krk, ruce, nohy — nejsou vždy pokryty a lehce se zamažou. Na ně třeba zvláště hleděti.

25. Tělo se zamaže samo sebou. Z drobounkých otvorů, jež se na kůži sotva vidí, vycházejí výpary, pot i kožní maz a to vše se mísí s kožními šupinkami. Kdyby se kůže neomývala, ucpaly by se ony malounké otvory (póry), výpary a pot by se zarazil, což škodí zdraví. Kůže by oschla, okorala, popraskala. Posléze by se pokryla jakousi vyrážkou, onemocněla by.

26. Nestačí, jen jednou denně se omýti. Kdo chce býti čist a zdráv, musí častěji celé tělo oprati.

27. Ještě lépe, kdo se může vykoupati. Lid, ležící blíže větších vod, ať toho nikdy neomešká; a kde není přirozených koupelí, stejnou službu vykoná káď, necky neb jiné nádoby.

28. »V řece, moři, jezeru, ano i v kádi nalezneš i lékaře i lékárníka i mudrce« pravil věhlasný lékař, a chtěl tím říci: Koupelí osvěžíš tělo i ducha.

29. Teplá voda není způsobilá k mytí. Lidé, kteří uvykli od mládí chladné vodě, jsou zdravější, silnější, živější a dožijí se delšího věku. Mladí, zdraví, silní lidé nechť se vystříhají teplé vody.

30. Jakmile vstaneš, umyj si líce, uši, krk, prsa a ruce; potom dobře se otři suchým ručníkem. Vypláchni ústa, očisti zuby, a dobře vykloktej několika doušky chladné vody.

31. Vlasy se nesmáčejí a nemusí se ani mazati. Vlasu daří se nejlépe, když vždy z rána dobře se vyčeše.

32. I nehty prohlédni každý den. Kdo často odlupuje kůži, by s nehtem nerostla, netrpí »záděrami«.

33. Po jídle vyplachují se vždy ústa chladnou vodou. To udržuje zuby a celou ústní dutinu v čistotě a chrání před různými nemocemi.

34. Děti nutno častěji koupati, malé co den. Musí se omývati a česati po obědě, právě jako z rána. Jsou potom živější, veselejší i bystřejší.

35. Kdo se mnoho potí, musí se také častěji omývati.

36. Kdo často nohy omývá, lehčeji chodí. Při čistotě nevznikají tak snadno kuří oka a zarostlé nehty.

37. Odrostlé pohlaví ženské ví dobře, kde třeba ještě bedlivěji hleděti si čistoty těla. Ženy a dívky, koupejte a omývejte se častěji, nežli jiní. Trochu drsně vyjadřuje se v tom smyslu polské přísloví, jež praví: »Kůň, panna a víno veliké čistoty potřebují.«

38. »Třeba chudobně, jen když čistotně.« Ohyzdno jest, pod skvostným šatem a různými šperky a cetkami zakrývati špínu a nečistotu. Trpí tím nejen důstojnost člověka, ale i jeho zdraví takou neřestí se podkopává. »Sám se bije, kdo nečistě žije.«

39. Jen čisté líce jest hezké. Kdo svůj obličej různými prášky a mastěmi líčí a upravuje, kdo své vlasy barví, klame sám sebe a sobě jen škodí. Kazí přirozenou krásu i zdraví a stává se na posměch rozumným.

40. Většina prášků, líčidel, mastí a barviv, jež mají sloužiti k okrašlování pleti a zakrýti různé vnější vady těla, prodávají se jako tajné prostředky s krásnými jmény a v úhledných obalech, ale cena jejich je v poměru k obsahu a hodnotě zpravidla přemrštěna.

41. Prostředky ty obsahují velmi často součástky jedovaté (olovo, rtuť, vizmut a j.), kazí pleť, dásně, zuby i vlasy. Často působí také hlouběji a otravují celé tělo. Mnohdy i malé dítě, kojenec strádá pro ješitnost matčinu.

42. Starý člověk nemá též svého těla zanedbávati. Kdo se otužuje, nestárne tak rychle, a snáze snáší léta stařecká.

43. Čistý, pořádný člověk hledí si také čistoty svého oděvu, svého příbytku a celého svého okolí. Člověk pořádku a čistoty milovný snaží se, by vše, kamkoli pohlédne, bylo v čistotě a pořádku; žádá toho také od jiných.

44. Dobrá hospodyně hledí k tomu, aby její rodina, děti i čeládka měly dostatek čistého prádla k převlékání. Odrostlým postačí, převlékají-li se v létě dvakráte, v zimě jednou v týdnu. Děti nutno převlékati častěji, jelikož se více zamaží.

45. U dětí musí se každý den přihlížeti k tomu, kterou součástku oděvu potřebí jest zaměniti čistou. Odrostlí mají sami všímati si, by neoblékli nic uprášeného, zamazaného a také tísnícího a tělo škrtícího; je-li tomu tak, musí se vše napřed vyčistiti, vyprášiti, uvolniti neb vůbec příhodnější částkou nahraditi.

46. Nelíhej na postel oblečen, ale svlékni i punčochy. Jsi-li upocen, zaprášen, převlékni také košili. Člověk sladčeji spí a druhý den jest opět svěží a čilý. To platí u větší ještě míře také pro děti.

47. Nejhorší jest lehati do špinavé, nevyvětrané postele. Podušky, prostěradla převlékají se dvakráte v měsíci; v létě častěji.

48. Košile nepostačí práti ve studené vodě; potřebí vody vřelé, sody a mýdla, by všechna nečistota, pot a zápach byly odstraněny. Ve studené vodě se prádlo potom přepere, vymáchá. (»Z druhé vody« říkají naše hospodyňky.)

49. Veškeré prádlo (oblek spodní i vrchní, pokrývky, podušky, peřiny a p.) vynášíme častěji na slunná místa, aby vyvětralo. Při tom řádně se také vše vypráší, oklepe, vyčistí.

50. Sláma ve slamnících často se mění — zvláště v dětských postýlkách — a také všechny kouty u postelí občas prohlížíme a čistíme.

51. I nejkrásnější příbytek je jen tehdy zdravý, drží-li se v čistotě a pořádku.

52. »Jaký pán — taký krám.« Kde je v domě plno špíny, nečistoty a nepořádku, tam je také dosti jiných zmatků. V takovém domě je hnízdo a pařeniště různých nemocí, a často také mnoho nepravostí.

53. Toužíš-li tedy po klidu a spokojenosti pro sebe i své okolí, chraň svůj domácí krb před všelikou nečistotou.

54. Nejdůležitějším pravidlem jest, aby v každém příbytku v každé době bylo dosti čistého a svěžího vzduchu. »Vzduch — boží duch.«

55. Vzduchu potřebujeme nevyhnutelně k dýchání. Každá živá bytost na povrchu zeměkoule, má-li zůstati živou, pohlcuje kyslík — jednu z hlavních součástek vzduchu — a vylučuje kyselinu uhličitou: říkáme, že dýchá. Dýchání jest obecný jev životní, podobně jako přijímání potravy. Přestane-li dýchání, přestává také život.

56. Jaký je význam vzduchu pro tělo, možno viděti při různých příležitostech. Semkni ústa, ucpi nos a uvidíš, jak dlouho vydržíš bez dechu! Sotva minutu; div, že se neudusíš! Vyjdi z uzavřené, přeplněné světnice do boží přírody a přesvědčíš se, jaký to rozdíl. Jak volně, z hluboka si oddechneš; rázem okřeješ a zotavíš se několika doušky čistého dobrodiní — vzduchu!

57. Vzduch je tudíž potřebný k životu člověka, i živočicha, ba i rostlin; mimo to je to lék nejlevnější.

58. Venku, v přírodě, je vždy dosti čistého vzduchu bez našeho přičinění. Nedostává se ho v místnostech uzavřených: vydýcháme, spotřebujeme jej. Pokazíme jej svým výdechem, potem, výpary i jinou nečistotou. Proto ten veliký rozdíl mezi vzduchem v příbytku a vzduchem ve volné přírodě.

59. Takový pokažený, znečistěný, zapáchající vzduch škodí i zdraví. Nemá v sobě tolik prospěšných součástí a obsahuje zárodky různých nemocí. Zajisté jsi pozoroval, jak tvoje rodina a čeládka přes zimu pobledla, oslábla, ochuravěla. Příčina toho je jedině ta, že jsi hned na podzim všechna okna a skuliny důkladně uzavřel a ucpal, aby vám bylo v zimě tepleji: žili jste v zapáchající, dusné světnici, — ve zkaženém vzduchu.

60. Toho se pro podruhé rozhodně vystříhej. Pouštěj jej volně k sobě, ten blahý dech, tu životvornou potravu, toho osvědčeného lékaře. Otvírej pilně a často okna, by měl přístup do světnice. Host ten budiž ti vždy vítán!

61. Také v zimě každý den okna se otvírají, příbytek provětrává. Nejlépe tak učiní hospodyně, když všichni členové rodiny odešli. Větráš-li řádně, netřeba světnice, jak dosud tu a tam zvykem, vykuřovati. Tím se vzduch nevyčistí.

62. Kde jsou místnosti nízké a těsné, kde se zdržuje mnoho lidí — a hlavně dětí — tam musíme provětrávati častěji. Hlavně nutno míti péči a zřetel k ložnici; je-li těsná a bývá-li přeplněna, nemůže v ní býti čistého vzduchu.

63. Zapáchající potraviny, dým z doutníků, dýmek a ohně, mokré, umoklé šatstvo, vlhká obuv, propocené prádlo, špinavé košile, drobná zvířata domácí a drůbež: to vše kazí vzduch. Kdo chce býti zdráv a prospívati na těle i na duchu, nestrpí nic takového při sobě a hlavně ne tam, kde spává.

64. V obývací světnici nemá se ani vařiti, ani práti, ani prádlo sušiti a žehliti. Není také v pořádku, suší-li se na venkově v pecích v obydlí len a p.

65. Světnice, v níž bydlíme a snad také spíme, nemá býti spižírnou: potraviny a různé zbytky jídel ukládejme ve zvláštních, oddělených místech.

66. Také prach kazí vzduch a škodí zdraví. »I řekl Hospodin: A budiž prach po vší zemi egyptské, od něhož vzniknou na lidech i hovadech vředové a pryskýřové napuchlí po vší zemi egyptské.« (Písmo Sv.)

67. Nejhorší je prach v příbytku. Nashromáždí-li a zvíří-li se, tu polýkáme, vdechujeme jej a s ním všelijaké drobounké zárodky — často i zárodky různých nemocí. Nedopouštěj tedy, by prach pokrýval a volně poletoval ve tvém příbytku.

68. Podlahy umetáme dvakráte denně navlhčeným smetákem nebo koštětem, nábytek a ostatní věci v příbytku otíráme vlhkými plenami. Také zdi časem oprašujeme.

69. Na venkově bývá tu a tam dosud místo prkenné podlahy pouze upěchovaná země. Ta musí se také často kropiti. Dobře upěchovaná jílovatá půda nepráší mnoho.

70. Chceš-li něco vyčistiti, vyklepati, oprášiti, rozčesati, učiň tak pod širým nebem. Cokoliv se zamaže, vynáší se ihned se světnice.

71. Smetí při uklízení světnice neukrývá se po koutech, pod postelí, kde by ho nebylo viděti, ale ihned se vynáší na smetiště, do zvláštních jam a p.

72. Také stůl má se ihned pokliditi. Nádoby, sklenice, zbytky jídel, drobky se sbírají, aby mouchy se tolik nerojily, a aby nebylo mnoho výparů a zápachu.

73. Postel a prádlo noční každý den se protřásá, větrá a upravuje. Kde se tak neděje, a postel stojí celý den rozválena v nepořádku, tam nevládne v noci posilňující, občerstvující spánek, tam není čistého vzduchu.

74. V každé světnici nutno umístiti mělké nádoby, plivátka, naplněná popelem, a jen tam mají všichni přítomní plivati. Vykašlané výměšky, t. zv. chrchle, obsahují velmi často neviditelné zárodky různých nemocí, jež snadno mohou býti přeneseny na člověka zdravého. Popel v nádobách často se mění a použitý hází do ohně.

75. Prkenné podlahy často se vřelou vodou, louhem a kartáči omývají. Aby podlaha opět dobře a brzy oschla, větrá se při tom a v zimě řádně v kamnech se zatopí.

76. Zdi oškrabují se v létě a na novo bílí; vůbec má se celý příbytek jednou v roce důkladně opraviti a vyčistiti.

77. Kuchyňské náčiní nemá zůstati přes noc neomyto; tím se jen podporuje špína, nečistota a nepořádek. Pomeje a jiné odpadky nevyléváme okolo stavení, ale odnášíme je na smetiště, stranou položené a dobře zahrazené, aby ani vítr ani domácí zvířata přístupu neměla.

78. Záchod budiž vždy stranou a tak umístěn, by zápach neobtěžoval příbytek. »Měj místo ustanovené ku potřebě svojí. A měj lopatku svoji, abys, na potřebu jda, jamku vykopati mohl, do níž bys ukryl a lopatkou zasypal nečistotu svoji« — nakazoval již Mojžíšův zákon, a člověk — což ani leckteré zvíře neučiní — často vykonává beze studu svoji potřebu tam, kde právě se nalézá.

79. Jámy s močůvkou, kalužiny, držíme pokud možná stranou od stavení a pečlivě přihlížíme k tomu, aby se, zvláště po deštích, neroztékaly do okolí.

80. Smetiště, hnojiště, jámy močůvkové a p. nesmí býti poblíže studní, ješto je to velmi nebezpečné.

81. Která domácnost čerpá vodu ku své potřebě ze studně, má přísně hleděti k čistotě její i celého okolí. Studně má býti opatřena roubením, řádně pokryta, by smetí do ní nanapadalo, a nejméně jednou v roce důkladně vyčištěna.

82. Stáje pro dobytek, chlévy a kolny drž v čistotě a pořádku. Budovy tyto, jakož i kurníky a chlévky pro dobytek vepřový staví se vždy, možno-li, opodál stavení, v němž se bydlí. Přihlížej také k tomu, aby dvůr nebyl zbytečně dobytkem znečisťován.

83. Slušný a přívětivý je dvůr, je-li rovný, vydlážděný. Kde nalézáme po dvoře kaluže dešťové i močůvkové, odpadky z kuchyně, ohryzané kosti, mech, býlí a trávu, tam není řádný hospodář.

84. Příbytek i dvořiště nutno ohraditi, ješto jináče nemožno udržeti je v pořádku. Nejvhodnější ohradou je živý plot.

85. Je-li příkop před stavením, musí se často čistiti, aby v horkých dnech nevycházely z něho smrduté výpary a zápachy. Nepřipouštěj, aby také soused zanedbával svůj díl.

86. Jedna jediná vyjímka mnoho nespraví, nejdou-li řádnou cestou všichni. Celý dům, celá ves, celé město musí býti za jedno. Potom teprve možno dodělati se řádných výsledků.

87. Již na ulicích, náměstích a trzích nechť se vidí, že zde žijí lidé. Kde místo vonné lípy nebo akátu, místo stinného ořešáku roste po ulicích bolehlav a různé býlí, kde za každým krokem narazíš na smetiště, nějakou zdechlinu a špínu, tam nezkvétá zdraví. Tam panují dosud pověry, zaříkání, zaklínání nemocí; tam věří se ještě v uřknutí a uhrančivé oči.

88. Důležito je, všímati si obecních venkovských studní; mají býti ohraženy, dobře pokryty a spojeny se zvláštním napojištěm pro dobytek. Nemá se připouštěti, aby dobytek kol studní se potuloval a povaloval. Obecní studna čistí se častěji, nežli soukromá.

89. Také veřejné pastviny a ohrady pro dobytek buďtež čisty. Na nečistých pastvištích a v zapuštěných ohradách vznikají těžké nemoci, jež ničí dobytek. Mnohé z nich mohou se přenésti i na člověka.

90. Krajiny močálovité, bažinaté, stojaté vody vysušují se vysazováním křovin, stromů, zakládáním kanálů odvodňovacích a příkopů. Nevelou-li ani tyto prostředky k cíli, tu opět jedinou záštitou ostává čistota.

91. Venkovské hřbitovy zakládají se opodál míst obydlených a vysazují stromovím. Hroby se kopají hluboko, aby zápach zevně nepronikal (as 2 m) a neotvírají před desátým rokem.

92. Hřbitovy mají se zakládati v půdách nepřekážejících hnití, a sice tak, aby voda pronikající zem, nestékala do studní.

93. Kde je vše čisto a upraveno, tam člověk rád prodlí a spokojeně žije. Snáze se pracuje, lépe se pokračuje, a i povaha se zušlechťuje.

94. Kdo se tomu vzpírá, není hoden slouti obrazem božím. I zvíře se čistí a ošetřuje, a člověk rozumný měl by býti horší zvířete?

95. Je však dosud dosti nerozumců, s nimiž nepořídíš po dobrém. Tu musí se do toho vložiti celá obec, neb týče se to všech. Vznikle-li z nečistoty bědné chaty nějaká nákaza, může zachvátiti lid všechen.

96. Držme se tedy i my oněch svatých slov, jež velí:

»Je-li kdo, bratři, nečist zde mezi námi, vyveďmež ho ven!«