Abeceda zdraví a nemoci/Abeceda zdraví/I. Uč se zachovávati zdraví svoje

Abeceda zdraví a nemoci - Abeceda zdraví Milan Jovanović-Batut
	I. Uč se zachovávati zdraví svoje	II. Drž se v čistotě

Údaje o textu
Titulek:	Uč se zachovávati zdraví svoje
Autor:	Milan Jovanović-Batut
Zdroj:	JOVANOVIĆ-BATUT, M. Abeceda zdraví a nemoci. Praha : Hejda&Tuček, 1901. s. 9-11.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Bulíř

»Synu můj, dej tělu svému, co mu prospívá, a opovrhuj tím, co mu škodí.«

(Sv. písmo; Sirach 37, 30.)

1. Blaze tomu, kdo je zdráv.

2. »Lepší jest, býti chudý, zdravý a silný, nežli bohatý, ale mdlý a neduhem trápený: zdraví duše lepší jest, než-li bohatství nesmírné. Není většího bohatství nad zdraví těla.« (Sv. písmo.)

3. »Živí a zdraví chválí Hospodina.«

4. Zdravý člověk je také silný, plný života a křepkosti. Jemu prospívá i jídlo i nápoj i spánek. Snáší zimu i vedro, a žádná práce není mu těžka. Nic ho nebolí; nic mu nepřekáží, cítí se zcela volný. Neříkáme zbytečně »zdravý jako buk«. »Zdraví vystačí na všecko.«

5. Nemocnému nevede se dobře. Je jako zlámaný, bez moci a vlády; ani hlavu nemůže často pozdvihnouti. Nechutná mu jíst ani pít, ani spánek. Nesnese ani zimy ani horka. Bolesti ho trápí a mučí; vše mu připadá obtížné.

6. Se zdravými dětmi není velkých starostí a trampot; dobře prospívají. A když dorostou, nepotřebují cizí pomoci.

7. Nemocný nemůže své tělo ovládati. »Málo jí, ale mnoho potřebuje.« V jeho blízkosti je dosti starostí, trampot a často i hořkých žalostí.

8. Jen zdravý člověk může být klidný, spokojený, dobrosrdečný a veselý. Vše mu lahodí, se vším je spokojen. I jeho duše je zdráva a klidna.

9. Nemoc změní povahu. Nemocný stává se zlostným a nevrlým: omrzí a zprotiví se svému okolí. Je zasmušilý, příkrý, netrpělivý — někdy až do krajností.

10. Zdravý člověk je nejúhlednější tvor tohoto světa. »Není krásy beze zdraví« a co je krásné, je každému milo.

11. Nemoc poruší i nejkrásnější tělo. Některá je ošklivá a bolestná, že udolá i nejtrpělivějšího. Jiná opět nakazí, znetvoří, zběduje na celý život.

12. Zdravý člověk obyčejně je také dlouho živ. Je-li čestný muž, zjedná vážnosti sobě i svým. Poslouží národu svému i státu, a to jest povinností každého. Vychová a vzdělá své děti, a zůstaví po sobě štěstí a pokrok.

13. Nemocní neodslouží se ani rodině, ani národu, ani státu, ale jen jim překáží a škodí. Některé nemoci přecházejí s nemocného na zdravé okolí, a jiné přenášejí se krví. Lidé krátkého věku zanechávají po sobě nezaopatřené sirotky, a to je veliké neštěstí, jak pro rodinu, tak pro národ a stát.

14. Proto jest povinností každého člověka, by chránil a opatroval své zdraví. »Ochraňujte svoje tělo, neboť ono jest chrám duše« — káže apoštol Pavel.

15. »Kdo sám sebe opatruje, i Bůh ho opatruje,« a kdo nečiní tak, hřeší před Bohem i před lidmi.

16. A přece jen je nás málo, kteří se rozumně staráme o svoje zdraví. Někdo by třebas tak činil, ale neví jak; jiný spravuje se podle návyků a obyčejů, a jiného opět zavádí lehkomyslnost. Nejdou všichni pravou cestou, a zbloudí.

17. Špatné obyčeje a návyky nutno vymítiti, a poslouchati jen toho, co vykládá věda.

18. Věda prozkoumala a vyšetřila lidské tělo i všechny poměry a okolnosti jeho, a dle toho sestavila pravidla, jak má člověk žíti, by zůstal zdráv, dlouho živ a jak by pokračoval a prospíval ve svém vývoji. Tato pravidla jsou tedy zajisté nejspolehlivější.

19. Proto měl by je každý znáti a dle nich se říditi. Je to krásné znáti sebe, ale větší má váhu, dovede-li se člověk uchrániti zla a bědy. Neb »lepší je smrt, než bídný život a dlouhá nemoc.«

20. Proto tě prosím:

»Poslouchej, synu můj, a pozor dej na slova má, a rozmnožena budou léta života tvého.« (Sv. písmo)

»Bez rady nic nečiň, a po účinku nebudeš pykati.« (Přísloví.)