Abeceda zdraví a nemoci/Abeceda zdraví/III. Buď střídmý a opatrný v jídle i nápojích

Abeceda zdraví a nemoci - Abeceda zdraví Milan Jovanović-Batut
II. Drž se v čistotě	III. Buď střídmý a opatrný v jídle i nápojích	IV. Jak se chráníme před živelními nepohodami

Údaje o textu
Titulek:	Buď střídmý a opatrný v jídle i nápojích
Autor:	Milan Jovanović-Batut
Zdroj:	JOVANOVIĆ-BATUT, M. Abeceda zdraví a nemoci. Praha : Hejda&Tuček, 1901. s. 24-32.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Bulíř

»Hlad sílu hubí.«

Národní přísloví.

»A neopíjejte se vínem, v němž jest chlípnost.«

Písmo.

»Sladkostí se nedobírej až do hořkosti.«

Nár. přísloví.

97. Dítě roste, sílí a mohutní; rodiče je krmí a ošetřují. Kdyby nebylo potravy, nemohl by člověk růsti, nemohl by žíti.

98. Život a práce vysilují naše tělo, jež by se úplně vyčerpalo, kdyby nemělo náhrady za ztrátu.

99. Veškerý úbytek v těle nahrazuje potrava a nápoj.

100. Není-li této náhrady, jsme hladovi a žíznivi; — klesáme a malátníme na těle i na duchu.

101. Potravou tišíme hlad, nápojem hasíme žízeň; jimi udržujeme tělo při síle, můžeme pracovati a prospívati.

102. Množství a složení potravy, jak to dospělý člověk potřebuje, řídí se celou řadou různých okolností a hlavně — vykonanou prací.

103. Hladovému chutná nejlépe. »Hlad je nejlepší kuchař«, zvláště pracujeme-li na čerstvém čistém vzduchu.

104. »Plíce krm větrem, žaludek zemí, kůži vodou, srdce ohněm — a dobřeť bude«. (T. j. Miluj čerstvé povětří; živ se tím, co ti země dává, a zvláště rostlinami; myj se často a buď veselé, laskavé a nábožné mysli.)

105. V jídle budiž střídmý. Nemusíš hladověti, ale také se nepřecpávej. Žrout a nenasyta často onemocní. »Neb z mnohých pokrmů bude nemoc a pro obžerství mnozí již zemřeli: ale kdo střídmý jest, prodlouží svůj život.« (Písmo.)

106. Děti neznají v ničem míry, a nedá-li se dobrý pozor, v okamžiku přikvačí nemoc.

107. Zvláště na večer nemá se mnoho jísti. Krátká večeře — dlouhý život.

108. Po večeři nesmíme jíti brzy na lůžko, ač-li chceme klidně spat, a ráno opět být čilí a zdraví. »Bdění, žluč a hryzení má člověk nestřídmý a spaní ku zdraví je při člověku skrovném: spáti bude až do rána a duše jeho s ním se bude kochati.« (Písmo.)

109. Po svátcích, hodech a různých slavnostech mnoho lidí onemocní; po masopustním hýření chodí čeládka zmalátnělá, jakoby vrtohlavá, a to proto, že neznala míry v jídlech a pití. »Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti na plno léta.«

110. Není dobře, najednou mnoho jídel pojísti; žaludek to nesnáší a je to jen ku škodě.

111. Čas k jídlu má býti rozdělen v určité doby. Kde není pořádku v jídle, více se také utrácí a často onemocní.

112. Na určitou dobu k jídlu nutno i děti přivykati. Není v pořádku, má-li dítě stále krajíček chleba v ruce: nesvědčí mu to a podléhá snáze nemocem.

113. Malé děti krmí se častěji. Potrava v první době žití dětského má býti tekutá, jelikož dítě nemajíc v prvních měsících svého života zubů, nemůže pevnější potravy kousati. Prs mateřský nelze do 8 měsíců ničím úplně nahraditi.

114. Teprve ve čtvrtém roce mohou děti pozvolna přivykati na způsob výživy dorostlého člověka s tou ovšem výhradou, že chráníme děti před pokrmy příliš mastnými, silně kořeněnými neb značně okyselenými.

115. Nedoporučuje se, od těžké práce ihned sedati za prostřený stůl. Lépe chutná a snáze se tráví, odpočineme-li sobě trochu před i po hlavním jídle.

116. Proto je dobrý obyčej v některých zemích (Francie a j.), že čas hlavního jídla odkládá se k večeru. Tu jsou již hlavní práce vykonány, a žaludek může klidně zažívati.

117. Nemá se jísti rychle, hltavě. Kdo tak činí, nemá pravého požitku ani chuti. Všechny pokrmy mají se důkladně rozmělniti, rozžvýkati na měkkou kaši. Kdo dobře a pomalu žvýká, má dlouho zdravé a silné zuby i dobrý žaludek.

118. Vřelá jídla a studené, ledové nápoje kazí žaludek i zdraví; škodí také zubům.

119. Nezapíjej každé sousto, abys mohl dostatečně se najísti, a neměl žaludek přeplněný nápojem. Teprve, když jsi s dostatek pojedl, po malé chvíli s chutí se napij.

120. Ošklivý, ba i nebezpečný je zvyk, jedí-li a pijí-li všichni členové domácnosti z téže nádoby. Ještě horší je zlozvyk, podávati někomu sousto ze svých úst, neb ohryzky a zbytky.

121. Čistotní lidé nesedají za stůl umazáni a zaprášeni. Oni také po jídle omyjí ruce i ústa svoje.

122. Jeden a týž pokrm brzy se přejí. Proto se pokrmy připravují na různý způsob, by lépe chutnaly.

123. V pokrmech je velký rozdíl. Není lhostejno, pojíš-li krajíc chleba a kus slaniny, a na to snad i nějaký sýr, aneb vypiješ-li hrnek kávy. Jiné je, krmíš-li koně ovsem, a jiné, dáváš-li mu pouhou slámu.

124. Jsou tedy pokrmy větší a menší výživnosti a k tomu nutno také přihlížeti.

125. Nejlepší pokrmy jsou: mléko, smetana, čerstvé máslo, sýr, vejce, chléb, luštěniny, maso, ryby, zeleniny; ovoce a voda.

126. Člověk by nemohl býti živ samým masem, ale také ne samými postními jídly: potřebuje potravy smíšené. Chléb, luštěniny a zeleniny buďtež hlavními pokrmy, ale mimo ně vždy buď trochu mléka, sýra, vajec i omastku a časem také maso neb ryba.

127. Dělník, který těžko pracuje, má ku svému krajíci chleba vždy míti buď kus slaniny a sýra, neb masa i ryby.

128. »Prostý oběd průměrného člověka jest asi tento: Polévka, hovězí maso (neb i jiné a jinak upravené) a moučný předkrm neb zelenina. K večeři něco masa a chléb, jindy vejce a chléb, neb máslo, tvaroh a chléb. Za správné úpravy a dobré jakosti pokrmů stačí takový stůl každému; nic není zdravějšího než úplná prostota stolu a mírnost v jídle«.

129. »Prostota stolu a střídmost zachová naše trávení neporušené a beze všech obtíží jdou k duhu knedlíky i buchty, škubánky i hrách. Jen žaludku labužnickou stravou oslabenému a otrávenému způsobují takové krmi obtíže.« (Chodounský.)

130. Dětem nejlépe prospívají mléko a různé příkrmy mléčné, polévky s jemnými závary z mouky a vajíčka, krupice, rýže, jemnější druhy zelenin (kapusta, mrkev, špenát).

131. Veškeré nápoje líhové nehodí se nijak za nápoj pro dítě. Co se piva týče, možno je podati výjimkou u dětí starších (po pátém roce), a to jen občas v dávce nepatrné. Vína, hlavně těžšího, užíváme u dětí jen co léku. Nejvhodnější nápoj u dětí od 4. roku je zdravá pitná voda.

132. V létě nutno chrániti děti, by nepojedly nezralého neb shnilého ovoce, z čehož často vznikají různé nemoce.

133. Děti a ženy s kojenci nepotřebují se postiti. »Neníť hříchu v pokrmu, ale ve zlém úmyslu.« Vyžadujeť toho zdraví dětí i matčino, a proto svoluje k tomu i církev.

134. Dobrý chléb jest důležitá část naší potravy. Obyčejně připravuje se u nás chléb ze žitné a pšeničné mouky, než v dobách nouze připravovali také chléb ječný i ovesný. »Chléb, Boží dárek, sytí a sílí«.

135. Chléb musí býti dobře propečen. Špatná příprava těsta má v zápětí různé závady. Vezme-li se mnoho vody, je chléb mazlavý, v opačném případě drolivý; nebylo-li užito dobrého kvasidla, bývá chléb kyselý. Chléb ze špatné mouky bývá tuhý.

136. Chléb má se požívati teprve za 24 hodin po upečení, a nemá se déle v domácnosti chovati než 8 dní. Je-li chléb několik dní ve vlhké prostoře, usazují se na něm plísně.

137. Pokrmy musí se přiměřeně soliti a kořeniti. Mdlé, nechutné pokrmy brzy se přejídají a také žaludek je těžko tráví. Chutná jídla spíše nám lahodí a snáze se zažívají. Přesolená, silně kořeněná a slaná jídla škodí dětem, ale neprospívají ani dospělým. Kyselosti kazí též zuby.

138. »Nejezte nic syrového« (sv. písmo), ale dobře upečené neb uvařené. To platí zvláště o mléku, mase a rybách. Také uzené maso nemá se jísti syrové. Jsoutě v něm někdy zárodky různých nemocí.

139. »Cožkoliv umrlina jest, nejezte z toho«. (Sv. písmo.) A cokoliv se pokazí, nepřibližujte ústům svým.

140. Když hospodyně jídla upravuje, má si hleděti čistoty. Zeleniny a jiné plodiny přeberou se dobře a operou, masa a ryby dobře se očistí, a maso důkladně se prohlédne, by nebylo pokaženo, od much znečistěno nebo plesnivo. I to je ošklivé, připravuje-li se maso na nečistém stole, aneb mísí-li se chléb ve špinavých dížích.

141. Pořádná hospodyně má všechno kuchyňské náčiní vždy čisté, umyté. I ostatní věci a celou kuchyni drží v pořádku a vynáší záhy splašky a pomeje. Věci k jídlu a pití dobře se ukrývají, aby nevyčichly, nebyly různým způsobem znečistěny, anebo od psa a kočky odneseny.

142. Při úpravě neb ukládání jídel nutno míti zřetel k nádobám. Zdraví škodí: hliněné nádoby bez glasury; měděné nádobí, jež není řádně pocínováno, nádobí plechové. Hliněné a železné nádoby s dobrou glasurou jsou nejvhodnější. Nádoby dřevěné hodí se jen k některým účelům; špatně se čistí a lehce přijímají zápach té které tekutiny. Barevné nádobí může obsahovati v barvách jed. Také ocet a jiné kyselé tekutiny, chované v měděných nádobách, mohou způsobiti otravu.

143. Nebezpečno je, připravovati a požívati zcela neznámé zeleniny, plody, houby, ryby, různými jedy usmrcené a jiné živočichy.

144. Nejvhodnější a nejzdravější nápoj je voda. »Blahoslavená voda rozumu nekalí.« »Nech piva, pij vodu; nečiň kapse (hlavě) škodu.«

145. Voda hasí žízeň, občerstvuje a oživuje. Ona také živí člověka, neb lidské tělo obsahuje dvě třetiny vody, jež ve stejném poměru, jak se z těla při různých příležitostech ztrácí, opět se nahražuje. Ve vodě jsou také ještě jiné součástky, jež naše tělo potřebuje.

146. Toliko zcela čistá, průzračná voda bez barvy, zápachu a chuti je vhodný, zdravý nápoj. Teplá, stojatá voda nechutná, ba může i škoditi, zvláště v létě.

147. Nejlepší je voda pramenitá a ze zvláštních vodovodů. Říční voda a ze studní hodí se k požitku jen někdy; voda dešťová a sněhová slouží jen z nouze. Každá voda stojatá, z louží, močálů a kalužin je nebezpečná.

148. Také špatná, kalná voda dá se zlepšiti, procedíme-li ji drobným pískem neb čistým, rozmělněným uhlím.

149. Víno není pro mládež, ale i dospělí mají se ho vystříhati. »Více lidí zhynulo již sklenkou, nežli ručnicemi a děly.«

150. Pálenka (kořalka) je ještě nebezpečnější; mládeži rozhodně nepatří, a starým lidem jen zřídka kdy. Vystříhej se všemožně lihových nápojů: působí jen chvilkově podráždění, načež následuje trvalé ochabnutí všech smyslů.

151. Piják je živý hrob; pro neštěstí sobě i své rodině. Lihoviny a všechny opojné nápoje nejsou jen jed, který působí na okamžik, ale jsou potměšilí zrádci, kteří jako příjemná sladkost vniknou do těla a potom tam tajně ryjí a hubí: piják podléhá mnoha krutým nemocem.

152. »Nehleď na víno, když se růmění, když se stkví ve sklenici barva jeho; vcházíť lahodně, ale naposled jako had uštkne a jako bazilišek rozlije jed.« (Písmo svaté.)

153. »Hrob, blázinec a žalář — to jsou místa, kam brzy přijdou veselí kumpáni.«

154. Tabák není prospěšný ani odrostlému, neřku-li dítěti. Nezvykej tudíž na zbytečný ten požitek.

155. Marno je však domlouvati lidu, pokud on sám nevidí dobrý příklad ve všem. Tudíž vy všichni, kteří s lidem žijete, ukažte mu při každé příležitosti, že jste jeho praví přátelé: schvalujte mu střídmost, umírněnost, šetrnost, pracovitost a učtež ho těmto vlastnostem. Předcházejte ho v každé lidské dokonalosti, čímž zjednáte úcty k sobě samým, ale i lidu mnoho prospějete.