Žalmy Davidovy/Žalm 42

Žalmy Davidovy František Šebesta
Žalm 41	Žalm 42	Žalm 43

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 42
Autor:	neznámý
Zdroj:	ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence:	PD anon 70
Překlad:	František Šebesta
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

$\paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new Voice = "discant" \relative g' { \clef "treble" \key g \major \time 4/4 \repeat volta 2 { \partial 2 g2 a4 b2 a4 g fis e2 d^\fermata g a4 b2 c4 b2 a \partial 2 g^\fermata } \partial 2 b b4 d2 c4 b a b2^\fermata d d e4 d c b a2^\fermata b d4 c2 b4 g a b2 g^\fermata b b4 c2 b4 a g fis2 \partial 2 g^\fermata \bar "|." } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Ja -- kož je -- len vo -- dy ži -- vé Hle -- da -- je řve v_ze -- mdle -- ní. Du -- še má dne kaž -- dé -- ho Žíz -- ní Bo -- ha ži -- vé -- ho; Ach, kdy pů -- jdu, ach, kdy sta -- nu Již před tvá -- ří své -- mu Pá -- nu. } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Tak lkám v_du -- ši úz -- kost -- li -- vé K_to -- bě, Bo -- že spa -- se -- ní! } >> } \layout {indent = 0}$

1. Jakož jelen vody živé
Hledaje řve v zemdlení.
Tak lkám v duši úzkostlivé
K tobě, Bože spasení!
Duše má dne každého
Žízní Boha živého;
Ach, kdy půjdu, ach, kdy stanu
Již před tváří svému Pánu.

2. Slzy jsou mi dnem i nocí
Místo chleba v smutku mém,
Slyším-li, jsa bez pomoci:
Kdež jest Bůh tvůj v čase zlém?
Duše má mdlí vepláči,

Pomním-li, že nekráčí
Do tvého mé nohy stanu
S houfem plesajících Pánu.

3. Duše má, proč jsi tak smutná?
Nač tvé mnohé rmoucení?
Věz, že truchlost pro hřích nutná
K našemu jest spasení.
Na Boha jen posečkej,
Neboť ještě vyznám jej;
Pán mne také v smutku daří
Hojným spasením své tváři.

4. Bože můj! jak duše tesklí,
A vždy na tě zpomíná,
Hora Mitsar, Hermon lesklý,
Jordánská též krajina
Slýchává mé kvílení;
Neb se k trub tvých hlučení
Propast za propastí valí,
A vln proud mne v sebe halí.

☞5. Věřím však, že Pán mi ve dne
Milosti své udělí,
V dobrotě své na mne vzhlédne,
A mé rány zacelí;
Protož také v noční čas
Zaznívá mých písní hlas,
Prosba má, když hřích mne straší,
K Bohu života se vznáší.

6. Bože, skálo má v čas mdlení,
Kdy chceš na mne pomníti?
Proč mám stále pro soužení
Hříšných v smutku choditi?
Jako rána v kostech mých
Jest mi utrhačů smích,
Slyše rouhání jich stálá:
Kdež jest Bůh tvůj, ta tvá skála?

7. Proč jsi, duše má, tak smutná?
Nač tvá truchlost přemnohá?
Čekej, když jde doba krutná,
Trpělivě na Boha;
Ještěť vyznám s vděčností
Hojnost jeho milosti;
Onť jest spasení mé tváři,
Bůh můj, jenž mne sílou daří.