Žalmy Davidovy/Žalm 41

Žalmy Davidovy František Šebesta
Žalm 40	Žalm 41	Žalm 42

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 41
Autor:	neznámý
Zdroj:	ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence:	PD anon 70
Překlad:	František Šebesta
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

$\paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new Voice = "discant" \relative a' { \clef "treble" \key d \dorian \time 4/4 a2 d4 d c2 d e4 d c2 b a^\fermata r f g4 a a gis a2^\fermata d a bes a4 c d e d2. cis4 d1^\fermata a2 a4 g f2 e d^\fermata d f4 e d2 a' a4 a bes2 g f^\fermata a b4 c d b a2^\fermata d a d c4 a c bes a2 g f1^\fermata bes2 a4 g f2 e d1^\fermata \bar "|." } \new Lyrics \lyricsto "discant" { O bla -- žen ten, jenž z_srd -- ce pří -- mé -- ho Vždy sou -- dí chu -- dé -- ho; Když při -- jdou na něj dno -- vé ža -- lo -- sti, Bůh jej z_nich vy -- pro -- stí. Pán sám jsa stráž -- ce je -- ho be -- dli -- vý, Jej v_smut -- ku ob -- ži -- ví; Vždy bla -- žen jest a před zlých bou -- ře -- ním Jest Pán mu za -- stře -- ním. } >> } \layout {indent = 0}$

O blažen ten, jenž z srdce přímého
Vždy soudí chudého;
Když přijdou na něj dnové žalosti,
Bůh jej z nich vyprostí.
Pán sám jsa strážce jeho bedlivý,
Jej v smutku obživí;

Vždy blažen jest a před zlých bouřením
Jest Pán mu zastřením.

2. Pán na ložci ho zmocní ve mdlobě,
Když lká v své chudobě,
A v nemoci vše jeho ležení
Mu v zdraví promění.
Tak, Bože, též se smiluj nade mnou,
A duši uzdrav mou;
Neb jsem se tobě zpurně prohřešil,
Přijď, bys mne potěšil.

3. Aj, nepřátelé moji v zlosti své
Vždy mluví o mně zlé,
Řkouc: Kdy pak umře, kdy již pomine,
S svým jménem zahyne?
A jestliže pak kdo z nich přichází
Mne těšit v nesnázi,
Jen lichotí, lež sbírá potají,
A vyjda, hlásá ji.

☞4. Ti, jenž mne nenávidí bezprávně,
Se radí proti mně,
A sčítajíce na mne hříšnosti,
Řkou s zvláštní libostí:
Aj, pro svůj hřích a díla nepravá
Již pomstu dostává;
A kdyžť se složil, smrti své jda vstříc,
Již nepovstane víc.

5. I ten, s nímž v přátelství jsem obcoval,
Se jemu svěřoval,
Jenž jídal chléb můj, zdvíhá ukrutně
Své paty proti mně.
Ty však své prokaž, Pane, milosti
Mi hojně v rychlosti,
A pozdvihni mne, bych moh’ povstati,
Jich hříchy ztrestati.

6. Jáť znám, že ty mne sobě libuješ,
Sám o mně pečuješ,
Když bráníš, bezbožní by veselí
Své ze mne neměli.

Ty zachováš mne vždy v mé přímosti,
Po zdejší žalosti
Mne před obličejem svým postavíš,
A věčně oslavíš.

7. Pán v důstojnosti své jest veliký,
Chval jej duch všeliký;
Buď požehnán Bůh Izraelský sám,
Onť v lásce všem jest znám;
Jej ctíti po vše věky přísluší
S pokorou nejhlubší:
Rciž každý Amen, Amen chvála, čest,
ať Bohu vzdána jest.