Žalmy Davidovy/Žalm 35

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Žalm 35
Autor: neznámý
Zdroj: ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912.
Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence: PD anon 70
Překlad: František Šebesta
Licence překlad: PD old 70
Index stran
ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu


\paper {paper-width = 16\cm}
\header {tagline = ##f}
\score {
\new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} <<
 \new Voice = "discant" \relative a' {
  \clef "treble"
  \key a \major
  \time 4/4
  a2 a4 b \cadenzaOn cis b2 a gis4 a2^\fermata \cadenzaOff \bar "|"
  cis cis4 b cis2 e d4 cis b2^\fermata
  cis e4 e fis e d cis b2 a^\fermata
  e fis4 gis a cis b a gis2 a^\fermata
  a b cis a4 b cis d e2^\fermata
  a, b cis a4 gis fis fis e2^\fermata
  e' e4 cis a2 d cis4 b cis2^\fermata
  cis b4 a gis2 b a4 gis a2^\fermata
  \bar "|."
  }
  \new Lyrics \lyricsto "discant" {
Suď, Pa -- ne, ty kdož su -- žu -- jí.
A pro -- ti mně vždy bo -- ju -- jí;
Svou pa -- vé -- zu, štít po -- chyť s_mo -- cí,
A po -- vsta -- niž mi ku po -- mo -- ci;
Svůj vez -- ma meč, těm vy -- jdi vstříc,
Jenž vál -- čí, nic mne ne -- še -- tříc;
Rciž du -- ši mé v_mém trá -- pe -- ní:
„Tvé já jsem hoj -- né spa -- se -- ní.“
  }
>>
}
\layout {indent = 0}

1. Suď, Pane, ty kdož sužují.
A proti mně vždy bojují;
Svou pavézu, štít pochyť s mocí,
A povstaniž mi ku pomoci;
Svůj vezma meč, těm vyjdi vstříc,
Jenž válčí, nic mne nešetříc;
Rciž duši mé v mém trápení:
„Tvé já jsem hojné spasení.“

2. Nechť v stud a hanbu upadnou,
Kdož číhají na duši mou,
Ať s hanbou zpět se obracejí,
Kdož stále zlé mi obmýšlejí;
Ať jsou jak plevy před větrem,
Jež on dme v směsu přepestrém;
Ať pro křivdu a násilí
Je Páně Anjel rozptýlí.

3. Jich cesta pro jich mrzkosti
Buď plzká, plná temnosti;
Ty, Pane, v hněvě svém je švihej,
A Páně Anjel vždy je stíhej;
By jejich zlost již ustydla,
Neb strojí v jámě osidla,
A důl mé duši kopají,
Ať viny na mne neznají.

4. Přijď na ně hrozné setření,
Jež nemají v svém tušení;
Ať uloví je, zbaví síly
Síť jejich, kterouž chytře skryli;
Ať s hřmotem do ní upadnou,
A v bujnosti své uchladnou.
Můj duch se v Pánu veselí,
Onť spasení mi udělí.

5. Mé kosti, Pane, tobě řkou:
Kdo podoben ti mocí svou?
Jak slavně moc svou prokazuješ,
Když ztrápeného vytrhuješ
Těm z moci, jenž se konejší,
Že nad něho jsou silnější;
Když chudé, nuzné zprošťuješ,
Je násilníka zbavuješ.

6. Jak mnozí lživí svědkové,
A bezbožní zlí soudcové
Vždy proti mně se postavují,
A neprávě mne odsuzují;
Zlým za dobré mi splácejí,
A v chytrosti své smýšlejí,
Jak by mne duše zbavili,
A zlost svou na mne schladili.

7. Já však jsem v jejich nemoci
Od rána truchlil do noci,
V své duši trápíval se postem,
A za ně modlil v srdci prostém;
Jak ku bratru a příteli
Vždy nohy mé k nim běžely;
Jak ten, jenž kvílí po matce,
Jsem truchlil po jich památce.

8. Však oni v nynějším mém zlém
Jen radují se v srdci svém,
Vždy proti mně se shromážďují,
I nevážní mne potupují;
A mluví k mému zlehčení
To, čehož nemám v tušení;

Mých šetříc lstivě šlepějí,
Vždy zuby na mne skřípějí.

9. Jak dlouho, Pane, dívati,
Jak dlouho chceš se skrývati?
O, zbav mou duši hrozné zkázy,
Ať mne ti lvové neporazí!
I budu tě svým jazykem
Ctít v shromáždění velikém,
A v lidu množství chváliti,
Žes ráčil bíd mne zbaviti.

10. Ať netěší se nemravně,
Kdož sužují mne bezprávně;
Ať, kdož mne v nenávisti mají,
Očima svýma nemhourají.
Neb nemilují pokoje,
Než strojí tichým rozbroje,
A říkají v žalosti mé:
»Ha, jižť svým okem vidíme.«

11. Když to vše račíš viděti,
O Pane, nerač mlčeti;
Než probudiž se k soudu mému,
Můj Bože, ohlas mi se mdlému;
Již prociť pře mé k zastání,
Ať umlkne zlých plesání;
Můj Bože, spomocník můj buď,
A mne dle práva mého suď.

12. Ať neříkají v srdci svém:
»Již zahynul v tom mnohém zlém;«
By v pýše své se nechlubili:
»I toho jsme již sehltili.«
Dejž, ať kdož v mém zlém plesají,
A proti mně se zpínají,
Jsou v stud a v hanbu oděni,
A ve své pýše sníženi.

13. Kdož mé mi přejí pravosti,
Ať plesají vždy s radostí,
Řkouc: »Ať se Pánu sláva děje,
Jenž pokoje svým sluhům přeje.
I jazyk můj tě zvyšovat,
A spraved’nosť tvou zvěstovat,
Dnem každým bude s vděčností
Tvé hlásat chválu milosti.