Žalmy Davidovy/Žalm 32

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Žalm 32
Autor: neznámý
Zdroj: ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912.
Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence: PD anon 70
Překlad: František Šebesta
Licence překlad: PD old 70
Index stran
ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu


\paper {paper-width = 16\cm}
\header {tagline = ##f}
\score {
\new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} <<
 \new Voice = "discant" \relative f' {
  \clef "treble"
  \key f \major
  \time 4/4
  f2 a bes c c c4 a bes c d2 c^\fermata
  bes a4 a g2 c d4 c bes a g2 f^\fermata
  f a4 bes c2 c d4 c bes bes a2^\fermata
  c2 bes4 a g2 a bes4 a f2 g f^\fermata
  f' f4 f e2 c d4 e f e d2 c^\fermata
  c c4 c d2 c bes4 d c bes a2 g^\fermata
  c c4 c d2 f e4 c d d c2^\fermata
  c d4 d c2 bes a4 g f2 g f1^\fermata
  \bar "|."
  }
  \new Lyrics \lyricsto "discant" {
O, ja -- ké bla -- ho to -- mu u -- dě -- le -- no,
Kte -- ré -- muž pře -- stou -- pe -- ní od -- pu -- ště -- no,
A je -- hož hřích, jsa při -- kryt mi -- lo -- stí,
Mu ne -- pů -- so -- bí ví -- ce úz -- ko -- sti.
Člo -- vě -- ka to -- ho bla -- ho věč -- né ví -- tá,
Pán je -- muž ne -- pra -- vo -- sti ne -- po -- čí -- tá,
Jenž dů -- vě -- rou svou v_Pá -- nu spo -- čí -- vá.
A je -- hož duch lsti žád -- né ne -- skrý -- vá.
  }
>>
}
\layout {indent = 0}

1. O, jaké blaho tomu uděleno,
Kterémuž přestoupení odpuštěno,
A jehož hřích, jsa přikryt milostí,
Mu nepůsobí více úzkosti.
Člověka toho blaho věčné vítá,

Pán jemuž nepravosti nepočítá,
Jenž důvěrou svou v Pánu spočívá.
A jehož duch lsti žádné neskrývá.

2. Já když jsem mlčel, hřích svůj ukrývaje,
A nepravost svou mnohou zapíraje,
Mé kosti prahly v mnohém úpění,
Dne každého mé rostlo soužení;
Neb obtížená nade mnou tvá ruka
Mi dnem i nocí působila muka;
Tak že má vlhkost, jenž mne sílila
Hned v sucho letní mi se změnila.

3. Však když jsem zjevil své ti nepravosti,
A neukryl svých hříchů ohavnosti,
Řka: vyznám Pánu přestoupení své,
Tys odpustil mi všecky činy zlé.
Takť každý svatý dojde občerstvení
V příhodném času tebe k nalezení,
A hříchové jej v propast nestáhnou,
Ni vody mnohé k němu dosáhnou.

4. Ty jsi má skrýše, spasení štít mého,
Ty zachováš mne od soužení všeho,
A plesáním obdaříš vítězným,
Bych zpěvem svým tě slavil líbezným.
Ty díš: Já posloužím ti k srozumění,
A vyučím tě cestě ku spaseni;
Dámť radu, dle níž můžeš choditi,
Mé oko vždy tě bude voditi.

5. Svým srdcem radu dobrou přijímejte,
Jak kůň a jako mezek nebývejte,

Jenž rozumu žádného nemají,
Jichž ústa udidly se svírají;
Vás ale vodí Pán v své lásce mile,
S ním dojde každý blaženého cíle,
Onť vám svým světlem svítí v temnosti,
A zjevuje vám cestu k milosti.

6. Bezbožník sobě bolesti vždy množí,
Kdož ale v Pánu naději svou složí,
A kdož svým srdcem mu se oddává,
Tenť milosti i lásky doznává.
Nuž radujte se v Pánu spravedliví,
Vy plesejte, kdož milosti jste chtiví;
Vždy prozpěvujte srdcem upřímí,
A slavte Pána zpěvy zvučnými.