Žalmy Davidovy/Žalm 31

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Žalm 31
Autor: neznámý
Zdroj: ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912.
Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence: PD anon 70
Překlad: František Šebesta
Licence překlad: PD old 70
Index stran
ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu


\paper {paper-width = 16\cm}
\header {tagline = ##f}
\score {
\new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} <<
 \new Voice = "discant" \relative a' {
  \clef "treble"
  \key e \phrygian
  \time 2/2
  \partial 2 a2 g4 e f f g a gis2 a1^\fermata
  d,2 e4 f g2 a d,^\fermata
  e g4 g f f e1^\fermata
  g2 a4 b c2 b a4 gis a2 b^\fermata
  a d4 c b a gis2 a^\fermata
  d, e4 f g g f2 \partial 2 e^\fermata
  \bar "|."
  }
  \new Lyrics \lyricsto "discant" {
Jáť, Ho -- spo -- di -- ne, v_to -- bě sklá -- dám
Své pe -- vné dou -- fá -- ní,
Ty buď mé za -- stá -- ní,
Ať věč -- ně v_han -- bu ne -- u -- pa -- dám:
Pro čest své spra -- ved’ -- no -- sti
Všech zbav mne ne -- pra -- vo -- stí.
  }
>>
}
\layout {indent = 0}

Jáť, Hospodine, v tobě skládám
Své pevné doufání,
Ty buď mé zastání,

Ať věčně v hanbu neupadám:
Pro čest své spraved’nosti
Všech zbav mne nepravostí.

2. K mé modlitbě svých uší skloně,
Vytrhni v rychlosti
Mne ze vší úzkosti;
Buď pevnou skalou ku zásloně,
A domem ohraženým,
mým hradem přeblaženým.

3. Ty můj jsi hrad, ty má jsi skála;
A protož mne vždy řeď,
A pro své jméno veď,
Neb síla má jsi, pomoc stálá;
Rać, pod svou přijma péči,
Mne ze všech vyvést léčí.

4. V Tvé ruce ducha odkazuji,
Neb jsi mne vykoupil,
Bych v propast nesstoupil;
Těch nedbám, kdož lži následují,
Za milost Pána žádám,
V něm naději svou skládám.

5. V tvé milosti, jíž konce není,
Vždy budu plesati,
V ní rozkoš hledati;
Neb vzezřel’s na mé ponížení,
Svých ke mně skloně uší,
Mou v bídě poznals duši.

6. Ty sám mne dle své spraved’nosti
Nepřátel zprostíš mých,
I rukou jejich zlých;
A ve své hojné laskavosti
Vždy před pádem mne chráníš,
Mým nohám uprostraniš.

7. Rač, Bože můj, se smilovati,
Své zjev mi spasení;
Neb jsem tak v soužení,
Že nemohu mu odolati;
Již tvář má smutkem vadne,
A duše v těle chřadne.

8. Žalostí zhynulo mé zdraví,
A let mých skončení
Dochází v úpění;

Již mne má bída sil všech zbaví,
Neb moje všecky kosti
Vyprahly pro úzkosti.

9. Jsem u nepřátel v pohanění,
Zvlášť u svých sousedních
V svých bídách nevšedních,
I známým svým jsem v zošklivení;
Když někdo mne vně vidí,
Hned přede mnou se sklidí.

10. Již vyšel jsem jak mrtvý v hrobě
I lidem z paměti,
Již nechce slyšeti,
A potěšit mne žádný v mdlobě;
Jsem jako zavržená
Nádoba rozražená.

11. Vždy slýchám mnohých utrhání,
Strach hrozí odevšad;
Neb na mou smrt i pád
Smýšlejí lstiví bez přestání.
Já ale doufám v tobě,
Tys Bůh můj, stráž má v mdlobě.

12. V tvých rukou časové jsou moji;
Ty ráčíš znáti sám,
Jak dlouho býti mám
Zde s bídností tak mnohou v boji;
Rač, Pane, pospíšiti,
Z bíd všech mne vyprostiti.

13. Již tvář svou osvět dobrotivě
Nad služebníkem svým,
A přede vším tím zlým
Mne, Pane, zachraň milostivě;
O nedejž, když tě vzývám,
Ať s tebou hanbu mívám.

14. Bezbožní budou zahanbeni,
S chytrostmi se všemi
I lží svou oněmí;
O, ať jsou v jámu uvrženi,
Kdož na dověrné Pánu
vždy uvalují hanu.

15. Jak veliká tvá dobrotivost,
Již chystáš milým svým
Se tebe bojícím;
Jak hojnou činíval jsi milost
Těm, kdož před lidmi směle
Doufali v tebe cele.

16. Ty v skrýši své je skrýváš tváři,
Z nich žádný neleká
Se pýchy člověka;

Neb jako v stanu při oltáři
I před jazyky zlými
Je chráníš křídly svými.

17. Buď Hospodin Pán požehnaný!
Neb mi své milosti
Prokázal v hojnosti,
A divně žehná na vše strany;
Svou rukou tak mne střeží
Jak v ohražené věži.

18. Ač v strachu svém jsem často pravil:
»Již od očí jsem tvých
Zavržen pro svůj hřích;«
Ty slyše, zlého jsi mne zbavil;
I dřív, než jsem se nadál,
Dals, čeho jsem si žádal.

19. Milujtež Pána všickni svatí!
Kdož mu se oddává,
Pán toho zastává;
však také pyšným slušně splatí.
Vy sílu svou v něm znáte,
Kdož naději v něm máte.