Výbor lyriky (Shelley)/Řádky psané v zálivu Lerici

Výbor lyriky (Shelley)
Arie pro hudbu	Řádky psané v zálivu Lerici	Náhrobní nápis

Údaje o textu
Titulek:	Řádky psané v zálivu Lerici
Autor:	Percy Bysshe Shelley
Původní titulek:	Lines Written in the Bay of Lerici
Zdroj:	SHELLEY, P. B. Výbor lyriky. Praha: J. Otto, 1901. s. 176–177.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70
Vydáno též v Moderní básníci angličtí (1700—1800), překlady Jaroslava Vrchlického. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1900. s. 212–213.

Mne v tiché chvíli opustila,
kdy luna se již unavila
azurnou stezkou nebeských plání
jsouc rovna albatrosu v spaní,
na křídlech světla se kolébala,
nad purpurovou nocí stála,
než našla hnízdo svoje v hradě
kdes na pomoří na západě.
Mne nechala, já zbyl tu sám,
vzdán každým na zvuky vzpomínkám,
jež třeba uchu němé byly,
se v okouzlené srdce vpily
jak nohy ve svém mroucí vzniku
zní v ohlasech hor v každém mžiku;
já cítil — snad až přespříliš! —
ta jemná doteknutí, když
ta její ručka sladká chvěla
jak právě teď se mi kol čela,
a tak, ač dávno zmizela
má paměť vše mi vracela
co obraznost jen může chtíti.
Mé vášně zkojila i cit
jak byla zde a já žil sám
v tom čase, jenž přán v skutku nám,
minulost, příští — v zapomnění
jak bývalé i příští snění.
Však sotva Strážný anděl znik’
na trůn svůj sed’ můj démon v mžik
v mém drahém srdci — těžko říci,
co myslil jsem, mdlý, zoufající!
Já za plachtami upřel hled,
na moři stíhal jejlch sled,
mně okřídlené vozy duchů byly,
jež čistým jakýms živlem pílí
za cílem zvláštním, dálným tam
až elysejským ku hvězdám,
plující pro lék na úkoje
té sladko-hořké tísni, jako moje.
A vítr, jenž je okřídlil,
vál od země a lehký byl
a vůně květin okřídlených
a svěžest hodin porosených
a sladké teplo, den jež zanechal,
se táhlo v záliv třpytný dál
a rybák se svítilnou svou
lez’ vlkým břehem s harpunou,
by v skalách nízkých rybu chyt’,
jež přišla zříti klamný svit.
Ó přešťastní, jimž rozkoš stálá
cit, myšlenku lítosti vzala,
již zanechá vždy plesů vír
jim bera život — ne však mír!