Čtyry věky dějin

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Čtyry věky dějin
Autor: Pierre-Jean de Béranger
Zdroj: Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 58–60.
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

O společnosti, chmurná stavbo stará,
tvůj pád juž hrozí hradbám našich měst,
ty sřítíš se! kde pochodeň, jež hárá,
by její svit nás mohl rumy vést?
— Kam podějem se? mudrc v pochybnosti
na čelo klad svou ruku dvacetkrát.
Jen slunce jistě spějí nesměrností,
bůh řek’ jim: Tudy musíte se brát!

Leč minulost nám taje odhaluje.
Máť člověk právo štěstí hledati:
čím zem si prací dále podmaňuje,
tím víc ji duchem touží spoutati.
On v davech pílí, obrovská loď, síti
a stavět na březích, jenž slují čas,
a jiný začne, kde se první sřítí.
Bůh pravil k nám: Já očekávám vás!

Věk první lidstvo poutal na rodinu,
tu hrubý rozmar zákon jeho byl;
ve různých davech, v hustých buků stínu
muž s ženou děti před počasím kryl.
Jich rody záhy na kmeny se spjaly,
boj vyhlásivše lvům a hyenám,
v kolébce stanů jako děti lkaly.
Bůh děl: Já, lidé, soucit s vámi mám!

Vlast ctěna byla druhým lidstva věkem,
strom úrodný, jejž rosí krve nach;
tu každý národ v zbroji s divým vztekem
své stenající vrahy šlapal v prach.
Jhu otrockému brzy člověk zvyká,
byl tyran bohem — pouto prokleté!
však na nebi, hle, jaká lampa vzniká!
tu děl bůh lidem: Oči zvedněte!

Věk třetí přes vše různé, sporné mravy
jen před oltářem svého boha stál.
Vstaň otroku, jste bratry, lidí davy,
je nesmrtelný chuďas jako král!
Tu věda, obchod, vše pro všecky klíčí,
zem vydá plod, jest v poutech moří hruď,
tisk úzké meze vlasti rázem ničí!
Bůh praví k nám: O lidstvo, bratry buď!

Vstaň k vládě Lidskosti! tvůj věk je tady.
Jej darmo zapřít touží stará zvěst;
na nejdivnější břehy větry všady
juž myšlenky Tvé vidím símě nést!
Buď práci mír i půdě zúrodněné!
kéž jediným jest láska poutem nám!
blíž k šťastné zemi teď se nebe klene
bůh praví k lidem: Děti, žehnám vám!

Buď tedy zdrávo, velké lidstvo příští!
Však nač ta píseň lásky, co to dím?
vždyť dosud meč se blýská na bojišti
a stínem sotva den se kmitat zřím.
Ó Francie! teď světu veškerému
teď lepší osud ukázati vstaň!
Bys probudila světy k světlu svému,
bůh k tobě pravil: Jitřní hvězdo vzplaň!