Přeskočit na obsah

Čtrnáctero bájek Lafontainových/Vlk a jehně

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Vlk a jehně
Autor: Jean de La Fontaine
Krátký popis: veršovaná bajka
Původní titulek: Le Loup et l’Agneau
Zdroj: Soubor:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1873
Licence: PD old 70
Překlad: Bedřich Peška
Licence překlad: PD old 70
Související:
Index stran
page=1
page=1

Vlk a jehně.

Důvod silnějšího mívá platnost větší;
o tom moji milí tato bájka svědčí.

Ondy z potoka čistého
jehně tiše vodu pilo;
i tu z lesa hlubokého
vlkem překvapeno bylo,
jenž tam hladem zmořený
přiběh’ celý zemdlený.
I hned na tichou ovčičku
zuřivě se obořil:
„Kdo ti drzá dovolil
čistou kalit mi vodičku?
Za tu tvoji zpozdilost
musím tebe potrestati.“
— „Jen se nerač Tvá Milost,“
vece jehně, „rozhněvati.
Spíše uvaž, mocné kníže,
žíznivo že pít musím;
stojím dvacet kroků níže,
tobě vody nekalím.“ —

„Kalíš,“ křičí zvíře dravé,
„vím též, že jsi ty ovce bezbožná
před rokem mne nelaskavě
pomlouvala.“
— „Jak to možná?
vždyť mne ještě nebylo —“
klidně jehně pravilo.
„Tedy byl to bratr tvůj.“
— „Nemám bratra, pane můj!“ —
„Tedy někdo z vašich byl,“
vlk zuřivě odvětil.
„Hanobíte vznešený rod náš
ty i pastýř i pes váš,
Tebe stihne pomsta má,
bych dokázal, kdo jsem já.“

Chytl jehně v okamžiku,
uháněl s ním do lesíku;
tam u prostřed doubravy
sežral je vlk hltavý.