Články ze Slovana/Pozorovatel politický (50)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pozorovatel politický
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Slovan, 1850 - 1851
Licence: PD old 70

H. B. Nejdůležitější událost pro nás v těchto dnech jest nařízení pana ministra osvěty hr. Lva Thuna, aby se na Slovensku všude ve školách užívalo našeho společného spisovního jazyka, a aby se žádná ústní nářečí neuvozovala do škol. Nařízení toto sdělili jsme již v celosti čtenářstvu svému v předešlém čísle a považujeme toto nařízení pana ministra jako za odpověď panu Hurbanovi a jeho (nyní ovšem již slabší) straně, kteří opět dalším vydáváním časopisu „Pohledů“ v místním jednom nářečí začali nové jazykové hádky a různění národu, beztoho i ve spojení svém posud slabého. Třeba bychom se v politických a náboženských náhledech sebe více různili od pana ministra osvěty, musíme přece úplnou spravedlnost vzdáti tomuto nejhovějšímu rozkazu a vysloviti své přesvědčení, že sobe tím pan ministr (jestli jen tento rozkaz nezůstane jako mnoho jiných podobných za této vlády pouze na papíře) velíkých zásluh získal o národ náš a o Slovanstvo vůbec. Již kolikráte jsme dříve dokázali, jak nevyhnutelné jest pro nás pro všechny jak pro Slováky tak pro Moravany i pro Čechy spojení v jednu literaturu a jeden společný spisovní jazyk. Zavedením ve školách na Slovensku toho spisovního jazyku, kterého se v Čechách a na Moravě užívá a kterého se také dříve vždy na Slovensku užívalo, dá se dle našeho mínění nejvíce učiniti pro naši literární jednotu.

- Při této příležitosti upozorniti musíme obecenstvo zároveň na jistou zvlástnost p. Hurbana. Hned když r. 1848 v Praze přítomen byl, vyslovil se, že užívání místního nářečí bylo jen potřebné za časů nadvlády maďarské, která tomu dopustiti nechtěla, aby jejich poddaní, Slováci, ve spojení s námi mocným a nad Maďary silnějším národem se stali a tudy jim nebezpečim hrozili. Po přemožení Maďarů, vyjádřil se pan Hurban, odpadne sám sebou tento ohled a tedy užívání místního nářečí. - To se ale, jak pozorujeme, nestalo a pan Hurban počal zase své hegloviny překládati do nářečí kopanin tatránských, počal zase své silné náběhy proti společnému spisovnímu jazyku. Již ty nad míru jizlivé a protiosobné články, které pan Hurban třeba ne pod svým jménem uveřejnil v jistých časopisech proti nám, dokazují zuřivost jeho v pronásledováni své drobivé taktiky: neboť tyto články nesou na sobě patrný ráz, že je diktovala jen žluč proti úhlavnímu zastavateli jednoty česko-moravsko-slovenské. Pan Hurban, jehožto politické smýšlení dostatečně známo jest zvláště v Praze, stal se, jen aby proti nám býti mohl, zastavatelem nynější vlády, poněvadž my jsme proti ní v opposici a prohlásil, že Slovákům jedině prospěti může centralisace nynější a že se ve všem držeti musejí ministerské strany. Že tento nový obrat politiky p. Hurbanovy nebyl a nemohl býti upřimný, jeví se zřetelně z dvou věcí První věc tato jest, že strana starokonservativní maďarská v dobrém přátelství jest s nynější vládou (alespoň s mocnější její stranou), což jistě p. Hurbana tajno býti nemůže a také se již zvláště v nemaďarských krajinách uherských dosti bolestně jeví. Že tato strana maďarská o nic Slovákům příznivější není nežli Košut, to p. Hurban nejen dobře ví, nýbrž také již kolikrát veřejně tiskem vyslovil. Kterak tedy mohou býti i tito starokonservativci i Slováci zároveň ve spojení s vládou? Druhý důkaz jest to, že p. Hurban, ačkoli vláda nejen v zákonníku, nýbrž i ve vládních svých novinách pro Slovensko náš spisovní jazyk zavedla a nyní také ve veřejném vyučováni totéž učinila, přece pořád svou starou píseň vede. Jestli tedy Slováci dle nového učení ve všem se drzeti mají ministerstva, proč ne v nejhlavnější věci, proč v tom mají dělati opposici, v čem se i sama odpovědná opposice s vládou srovnává? - Viděti tedy, že ne přesvědčení, ne důslednost, nýbrž tvrdošijná libůstka p. Hurbanova bojuje pro literární různění.

- Že rovnoprávnost v náboženství až posud také jen na papíře jest, dokazuje nám udalost s jedním učedníkem víry německo katolické. Náměstnictví dolnorakouské rozhodlo, že bez vysvědčení z křesťanského cvičení, (kterým se obyčejně učedníci vykazovati musí) nemůže se státi tovaryšem. Jakým způsobem si ale má tento učedník takové vysvědčení opatřiti, to náměstnictví mu neporadilo. - V Reichszeitungu čteme dopis z Prahy, plný fantasie rakušausko-centralistické: „Praha se stala nyní stanovištěm na železnici (Stationsplatz) a ničím více. Veliké, krásné, ve svém způsobu jediné nádraží, dobrý hostinec, skvostná kavárna, to jest vlastně všechno, co cizinec v Praze vidí a s čím se také spokojí.“ Dále dodává, že Praha jest nyní velmi tichá, tuze tichá, ani prý známky po bouřích r. 1848 a konečně nám ještě také hodí na hlavu slovo Grenzprovinz, kterým, jak povědomo, Čechové velmi rádi se od Vídeňanů nechají jmenovati. Jest ovšem přirozené, že ve Vídni s nelibostí a mrzutostí se hledí na mohutnost Prahy, Pešti, Milana, Benátek: kdyby tak byla jen samá Brna na světě, odkud se každé ráno s nedočkavostí hledí na obličej Vídně, aby se mohl také takový hned v Brně napodobiti! Proto ale, že Praha více a více se emancipuje od vlivu Vídně - proto není a nebude Praha nikdy pouhou štací na železnici!

- Bratr pana ministra Dr Eduard Bach stal se již zase náměstníkem v Linci pro horní Rakousko. Může se směle očekávati, že tento velmi rychle v důstojnostech postupující úředník konečně přijde také do ministerstva. Beztoho se mluvilo tyto dni, že policie oddělena bude opět od ministerstva vnitřních záležitostí a že pak vlastní a zvláštní ministerstvo tvořiti bude, pod které příslušeti má i žandarmerie.

- Pesti Napló, orgán maďarský, vypravuje následující směšnou anekdotu, která třeba nebyla pravdivá, přece jest velmi pravdě podobna. - Vinopal jeden, israelita, byl od c. k. úředníka, pouhého Němce, postižen v podvodu a měl zaplatiti 10 zl. stř. pokuty. Dle předpisu musel býti na to svědek a k tomu účelu byl povolán představený vesnice, pouhý Rumun. Úředník tedy před svědkem vytepal v němčině náležitě vinopala a nařídil mu, aby to nyní svědkovi přeložil. Vinopal pravil: „Pane představený! tuhle milostpán povídá, že máte zejtra 10 zl. stř. pokuty položit, protože nemáte silnici zpravenou. Rozumíte.“ - Rozumím, pane - pravil představený. Na to mluvil úředník opět německy k židovi, jenž pravil představenému: „Milostpán pravil, jest-li za osm dní cestu nespravíte, že budete zavřen, teď ale abyste mu dal čtyři lidi k vozu.“ - Představený učinil jak mu nařízeno a zaplatil místo žida 10 zl. stř. -Mravné naučení: úředník neumějící řeč zemskou jest jen pro posměch a na škodu.

- Brněnské noviny německé, které ostatnějiž kolikráte se ve svém očekáváni zmýlily, přinesly nedávno zprávu, že co nejdříve vyjde veliká amnestie pro Maďary a Vlachy, zvláště prý v našich českých pevnostech umístěné. „Na české studenty (rozuměj Májové vězně) ale tentokrát sotva ještě rada přijde, ačkoli itu není pochybnosti, že i tito již příliš dlouho nebudou snášeti svůj smutný osud“ - dokládají tyto noviny. - Ostatně vidí každý, buďsi on jakéhokoliv smýšlení politického, že odsuzování studentů našich (nejméně řečeno) v žádném spravedlivém poměru není k odsuzování ku př. Maďarův, a že by tedy tím dříve mohla následovati amnestie.

- Předvídání naše, že nová říšská rada jenom překážkou a nepohodlím se stane pro ministerstvo, již se počíná stvrzovati. Loyd, o kterém známo jest, že brojí vždy proti osobě finančního pana ministra, vypravuje nám již, kterak prý veřejná důvera se „zaklamrovala“ na presidenta říšské rady. - Zvláště budou-li se noví údové do říšské rady dle dosavadního směru přijímati, dočkáme se brzy toho neobyčejného divadla, že říšská rada proti nynějšímu ministerstvu, pravím nynějšímu co proti radikálnímu brojiti bude! -

- V Praze zapovězeny jsou opět noviny „Deutsche Zeitung aus Böhmen“ od vojenského řízení a sice jako obyčejně bez udání všelikě příčiny. - Těm, kteří snad by upřímnou konstitučnost naší nynější vlády ještě nyní zaatávati chtěli, sluší dáti na uváženou to, že již nyní v celé Praze vycházeji jen jediné noviny (kromě vládních) totiž Haasův Konst. Blatt: to jsou tedy ty celé zbořeniny z naší tak živé žurnalistiky v roku 1848 a 1849! Nejostřejší jest vláda proti tisku v Praze, neboť v Uhrách, ve Vlaších trpí přece i při vši libovolnosti vojenského obležení noviny se zřejmou opposiční tendencí: jen Praha jest odsouzena k hrobovému tichu, rušenému jen kuňkáním orgánů pana „chefa Mittelpartaje!“

- Lloyd a Rechszeitung mají zvláštní dopisovatele v Paříži. Každou chvíli nám vypravují tito pánové buď o nějaké zamýšlené revoluci, buď o všeobecné nespokojenosti s reakcí Lud. Napoleonovou, buď o nechuti všeobeoné k republíce atd. Neprojde ani jedna slavnost, ani jeden neobyčejný den, na který by tito dopisovatele neprorokovali povstání „červenych“.1 „Jest totiž zcela jisto, že nynější vrstva revoluční strany, vyvrhel obyvatelstva Pařížského, včera chtěla učiniti pokus.“ - To jest již zrovna formule, kterou každých čtmácte dní opakují. A přece víme všichni, že reakcionářské strany ve Francouzích nyní mnohem více na revoluci myslí, nežli republikánové. Republikáni nepotřebují revoluce, oni mají ústavu, ktera je dovésti musi tam, kam směřují. -

- Že opposice uherských rolníků proti tabáčnímu monopolu není jen žertem, to nám dokazují kroky finančního ministerstva. Budou se totiž dle nejnovějšího ustanovení za tabák dávat peníze napřed (totiž čtvrtina domnělého výnosu) „k podpoře a lepšímu podnětu.“

- V posledním sezení Matice v Záhřebu učinil pan 1van Kukuljevič návrh, který nepochybně vzbudí zase hodný povyk mezi jistými lidmi. Ředitelství Matice roze slalo totiž vyzvání ke všem literárním společnostem slovanským, aby vyslaly ze sebe plnomocníky ke všeobecnému sjezdu slovanskému, na kterém by se jednalo o tom, kterak by se literární jednota mezi všemi Slovany, totiž jeden všeobecný spisovní jazyk docíliti daly. Za místo tohoto sjezdu určuje se Varšava, strany čehož zamýšlí se ředitelství Matice tázati u náměstníka polského knížete Paskeviče, jestli by cár ruský proti takovému sjezdu ve Varšavě nic nenamítal. Pakli by ve Varšavě nemožné bylo, navrhuje se srbský Bělehrad. Rakouská města jako Praha, Krakov, Lvov nemohou prý se navrhnouti proto, že panující tam obleženost nepřipoustí žádné ani literární svobodné jednání. Pozvání toto rozešle se ke všem literárním společnostem ruským, polským, česko- a jihoslo-vanským. - My si zůstavujeme při nejbližší příležitosti mínění své o této záležitosti předložiti a důvody opatřiti.

- Co nejdříve ale uskuteční se zcela jiný kongres ve Varšavě. Jak nejnovější zprávy jdou, očekává se na 17. t. m. král pruský i s královnou do Varšavy. Rovnež tak mluví se v našich vládních novinách o brzkém odjezdu J. M. C. do Varšavy. - Nepochybně tedy jest, že se tam v přítomnosti cára Mikuláše důležité věci rozhodovati budou.

- Mezi hierarchicko-theokratichými dopisovateli do Víd. Den., jejichžto moudrostí nadzemskou naplněna bývá obyčejně celá první strana toho časopisu, vyskytl se také jeden, který nám velmi důmyslně vykládá, proč vlastně pan kardinál arcibiskup pražský odepřel příspěvek na národní české divadlo. Stalo prý se to dle jeho domnění jen proto, že prý se Slovan vyjádřil proti přispěvkům na chrám v Karlíně. Hezkou to tedy děla moudrý pan dopisovatel analogii mezi divadlem národním a chrámem v Karlíně, kterou nechceme dále prováděti.

- (17. května 1851.) - H. B. Nedávno nás trochu povyrazil jeden dopis z Prany v Lloydu Vídeňském, jednající o zápovědi „Deutsche Zeitung“ v Praze „Nechá prý se lehce pochopiti - píše onen dopisovatel - že mezi zdejšími fabrikanty (pražskými) panuje velké leknutí (Besturzung), a na druhé straně zase jest podivno, že se mohly tak krátce odbýti noviny, jejichžto vydavatelem se u úřadu sám jmenoval jeden patmě z nwjkonservativnějších mužů v Praze J. B. Riedl, který teprva nedávno při udělení čestného měšťanského práva pražského panu presidentovi ministru energicko-patriotickou řeči ve výboru měšťanském své konservativní smýšlení v nejjasnějším světle objevil2 a panuje zde (v Praze) mínění, že by snad bylo postačovalo jen redaktora potrestati a v nejhorším pádu odstraniti“ atd.

O mužové dobřesmýšlející! což vám jest platné vaše dobré smýšlení? Obležení jest jako dešť a padá na hlavy spravedlivých i nespravedlivých. Sotva pan Haase s několikanedělním namáháním a s pomocí svého Konst. Blattu provedl vyvolení dobřesmýšlející rady, již p. Klučák, redaktor Konst. Blattu seděl na hradě u profousa; ještě ani nevyschla patriotická ústa p. J. Riedla, vychvalující městské radě politiku nynějšího ministerstva, již jsou noviny jeho „Deutsche Zeitung“ zapovězeny a redaktor jejich také již hledí vůči p. profousovi. O marnost nad marnostmi a všechno marnost! Bláhoví, pokud mělo obležení v Praze nás špatně smýšlející, hasilo si žízeň a hlad na nás, nyní, když nás dílem pohltilo, dílem rozehnalo, nyní - přišla řada na vás. Někdo musí trpět, dnes mně, zítra tobě!

- Reichszeitung si zase libuje takto: Časopisy ve všech provinciích jednají nyní o rakouských obchodních záležitostech. Agitace tohoto druhu jest mírna a šťastna." To jest jinými slovy: jen když mají o něčem jiném mluvit, aby nechali vládu na pokoji! Ať se mezi sebou poperou jak jim libo, jen když mlčí o tom, co se děje shůry. - Ostatně věru již nebude Reichszeitung dlouho moci mluviti v množném počtu „o časopisech“ v provinciích; den ode dne se jeden po druhém pěkne poznenáhla zapovídá a již nyní jich jest jen několik, o kterých se může říci: časopis.

- Na druhé straně zas radí Reichszeitung vládě (to již víme, co takové rady znamenají), aby prý v Uhrách (pro upokojení myslí) zavedla provisorní svobodomyslný tiskový zákon!- Až posud totiž, jak známo, jest celý tisk v Uhrách, ve Vojvodině a v Chorvatsko-Slavonsku pod libovůlí vojenskou! - Aj! kterak přichází Saul mezi proroky? Kterak Reichszeitung, která sama velmi spokojeně ve Vídni pod obležením vychází, může raditi, aby se v Uhrách zavedl svobodomyslný tiskový zákon? že ostatně slovo svobodomyslný zde jen jest licentia poetica, okrašlení řečnické, to beztoho všichni víme: přece ale ani po tom ještě nechápeme, co znamenati mohou takové řeči v Reichszeitungu.

- Na druhé straně zase nás uvědomují vládní časopisy vídeňské, že bude v Uhrách žandarmerie rozmnožena, „poněvadž prý se objevuje v lidu nespokojenost, jmenovitě mezi sedláky rumunskými.“ -Tu máme tedy zase druhý prostředek pro upokojení myslí v Uhrách, pro maďarskou šlechtu svobodu tisku a pro rumunské (nepochybně i jiné) sedláky žandarmerii.

- Jeden dopisovatel z Paříže v jistém dobřesmýšlejícím časopise vídeňském (již jsme se o takových pařížských dopisovatelích často zmínili) uvádí nám z jednoho až posud v Evropě zcela neznámého časopisu provincialního ve Francouzích tu jistou zprávu, že se prý za několik neděl po celém Francouzsku bude rozléhati volání: aby bylo prodlouženo presidentství Napoleonovo.

Nač tedy si všichni státníkové nejen ve Francouzích, nýbrž v celé Evrope ještě déle hlavy své lámají tím, jak dopadnou asi záležitosti francouzské r. 1852?

- Policejním úředníkům, které jak známo vyslaly opatrné vlády německé do Londýna, aby tam bedlivý pozor dali na německé zloděje, stalo se hned po příchodu do Londýna veliké neštěstí. Ukradli jim všechny jejich věci a mezi nimi také popisy osob některých pověstných zlodějů německých. - Myslí se, že tento kousek provedli angličtí zlodějové z pouhého patriotismu, aby totiž dokázali těm policejhíkúm německým, že v Angličanech všechno, tedy i policie i také zlodějství na vyšším stupni jest než v Němcích, a že by tedy anglická policie byla tím více dovedla bdíti nad zlodeji německými, když dovede na uzdě držeti zloděje anglické, takové zloděje, kteří dovedou okrást samou německou policii! Jestli pak mezi temi ukradenými popisy německých zlodějů také náhodou byly přibrané popisy osob některých německých republikánův a demokratů v Londýně meškajících, co si počne nyní německá policie?

- Pan J. K. Viktorin, katolický kněz ze Slovenska, vystupuje ve Slovenských novinách vídeňských s důrazným článkem proti nářečíčkářům slovenským a navrhuje, aby se rychle zřídila Slovenskaá Matice, která by vyřkla ve stanovách svých, „že přijímá pravopis českoslovanský, že se ve formách gramatických společného od věků s Čechy a Moravany jazyka držeti bude,“ k té aby přistoupili všichni, kteří jsou na Slovensku pro jednotu jazyka s námi a tak že budou nejlépe poraženi ti novotáři, kteří sebe vždy za celý národ vyhlašují. - Tento návrh držíme nyní za veledůležitý a tak jako vedle Matice pražské Moravská Národní Jednota dobře působí, tak by i Slovenská Matice jistě ve větší míře budila národní uvědomění na Slovensku než se to z Prahy díti může. - Ostatně pánové Hurban a Štúr a jejich následovníci (dle našeho mínění) nejvíce proto nic nedocílili se svým nářečím, poněvadž mezi nimi není ani jeden, který by psáti uměl populárně neb vlastně mluvit v pravém duchu slovenském. Oni myslí, ze koncovky a slova tu i tam v horách od lidu užívané již jsou také populární: zatím ale tu jejich naskrz a naskrz německou hegelčinu snad ani ti vlci tatránští by neztrávili. Bude-li mezi tou stranou na Slovensku, která se přidrží našeho společného spisovního jazyka několik muzů píšících v tom způsobu jako Chalúpka a Fejerpataky: jistě bude lid na Slovensku raději čítati a také lépe rozuměti jejich spisy v čisté bibličtině než hegloviny a „špidrnosti“ páně Hurbanovy et Comp.

Poznámky[editovat]

1 Slovo „červený“ užívá se od nějakého času v Lloydu a Reichszeitungu v takovém smyslu, že se brzy státi musí čestnou titulaturou. Neboť každého liberálního jmenují červeným. Red.

2 Čtenářové Slovana budou se ještě pamatovati, že jest to tentýž p. J B Riedl, který tenkráte pravil: Proč by se neudělilo J. Ex. měšťanské čestné právo, vždyt je ministr, vždyť jest kníže, vždyť jest c. k generál atd.