Články ze Slovana/Pozorovatel politický (27)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Spisovní jazyk na Slovensku	Pozorovatel politický	Neznabohové

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Záležitosti německé vypadly až posud dosti uspokojitelně. Náhled pruského ministra Manteufla zvítězil, totiž že Prusko proti Rakousku nemá mocí vojenskou a násilně vystupovati, nýbrž že si má Prusko hledět liberálním jednáním svým získati přízeň v Německu a tím oslabiti vliv Rakouska. Prusko tedy nenásledovalo drahého příkladu Rakouska, neozbrojovalo se, nepovolalo obrany zemské, nýbrž na všechny vojenské výhrůžky rakouské odpovědělo - svoláním svého sněmu! - Když se v pruském ministerstvě jednalo o to, má li se k vojně zbrojiti, namítnulo se proti tomu, že prý by takové přípravy k vojně asi 17 milionů tolarů stály. Prusko tedy, ačkoliv jest v daleko lepším peněžitém stavu než Rakousko, ačkoli tam není žádné ažio, přece se ostýchalo na Bůhzdař miliony vyhazovat.

- Jak daleko centralisační manie nynějších ministrů sahá, vidíme zase z toho, že p. Bach ani ty dosavadní zemské schematismy snésti nemůže, nýbrž nařídil vydati zvláštní schematismus při svém ministerstvě, jenž zahrnouti má v sobě také všeliké úřady a ústavy všech korunních zemí. Tedy se žádný prostředek neopomene, kterým by se osobnosti korunních zeiní šetřiti daly.

- V Reichszeitungu nacházíme: Přehled politický na říjen 1850, z kterého vyjímáme na ukázku to, co praví o Würtembersku, kdežto sněm liberálně si počíná: „V jižním Německu má nyní jedině sněm Würtemberský truchlivou úlohu representovati revoluci. Protestoval proti vkročení Bundestagu v Kasselsku a proti nazpět uvedení Bundestagu vůbec. Avšak cesta krále Würtemberského do Bregence jest postačitelná, aby zrušila všeliké obávaní z této strany. To přece jest srozumitelno - a tak píší noviny vlády, ujišťující nás o svém upřímném konstitučním smýšlení!

- V Uhřích jest jak známo od 1. zaveden kolek. Dopisovatel Peštský do Reichszeitungu píše: že prý poslouchal potají přátelskou rozmluvu dvou venkovanů, kteří byli s touto novou daní docela spokojeni. - Kdyby to bylo pravda, jevilo by se, do jaké sorty lidu náleží dopisovatelé Reichszeitungu, totiž do té, která potají rozmluvy lidu poslouchá, alias špicl. Jestli není tedy tato zpráva jenom ve prospěch ministerstva vymyšlena, prosili bychom velice onoho dopisovatele, aby nám jména těch dvou mužů udal, neboť jest jistě znamenitá věc, věděti jména těch dvou jediných mužů, kteří v Uhřích s vládou spokojeni jsou.

- Jak slyšíme, neví si již zase p. ministr osvěty žádné rady stran nového zřizení škol a povolá prý zpět k tomu účelu naše pány biskupy do Vídně. Radili bychom panu ministrovi, aby to nečinil: čas jest nyní nepříležitý, podzimek již příliš daleko pokročilý, jak snadno by některý z těch starých pánů, zvyklých beztoho na pohodlný život, na cestě do Vídně se zastuditi a nějakou nemoc, dokonce snad i choleru, si přitáhnouti mohl! Jaké tu nebezpečí církvi! A to všechno pro nic, za nic! Nač potřebuje pan ministr svolati všechny pány biskupy na poradu strany škol? Což pak si p. ministr již sám napřed dovtípiti nemůže, co mu páni biskupové řeknou, co chtíti budou? Nač je tedy obtěžovat dlouhými, nepohodlnými cestami? Vydati jako Caesar kraťounké nařízení: Es bleibt alles beim Alten! - a všichni páni biskupové budou spokojeni. -

- Rozumí se samo sebou, že vojsko bavorské a rakouské, které nyní vtrhlo do Hessen-Kasselska zrušiti onu konstituci, proti které se ctihodné vojsko Kasselské nechtělo dát potřebovat, nemohlo jinak přitáhnout než s nějakou proklamací pana kurfirsta. Stála by tato proklamace skutečně za přeložení, neboť jest to znamenitý formulář na rušení konstituce. Rozumí se samo sebou, ze p. kurfirst mluví o svých milovaných poddaných, o jejich věrnosti (kýž by jen sám byl také věrný!) jmenuje to, co učinil, jen nevyhnutelnými, výminečnými prostředky k zahájení bezpečnosti státu (zatím ale stát kasselský nemá nyní větších a nebezpečnějsích nepřítel než právě pana kurfirsta a pana Hassenpfluga, jeho ministra), ústavu prý on chce zachovati (arci s obležením) a jen odpor úřadů a poblouzení prý velkého počtu jeho oficírů přinutily ho k požádání pomoci od Bundu. (Musí to být asi poctivá a pomilování hodná vláda, proti které se i policie, i všechny úřady i samo vojsko opře!) Pan kurfirst praví dale: Nevěrným bych se stal svým od Boha obdrženým mocnářským povinnostem, kdybych trpěl, aby libovolně ustanovené náhledy mých státních služebníků chod mé vlády určoval, a kdyby se vedle nebo nad mocí mou zděděnou, dle ústavy mně příslušící a od Boha mi svěřenou nějaká jiná ve služebnících státních ležící moc ve zdánlivě zákonnitém způsobu jeviti směla. Škoda jen, že již ty listiny nějak ke ztracení přijíti musely, ve kterých Pán Bůh kurfirstovi Hessenkasselskému jeho moc svěřil a udělil, jak on praví! To co zde praví pan kurfirst Hessenský, hodilo by se asi nejlépe za poslední paragraf každé konstituce a znělo by to v krátkostí a srozumitelně řečeno: Ostatně ale může mocnář předce dělati co chce a všechny předešlé paragrafy jsou jen zdánlivé. Zdá se nám, že se nyní o uvedení tohoto posledního paragrafu do všech ústav jedná a že se vlastně k tomu dějí ty veliké přípravy.

- Co nejdřive vyjde prý nařízení strany erbu nové naší korunní zeině, vévodství Bukovinského. Viděti z toho že mají páni ministři velmi mnoho zbytečného času, jestli se mohou také takovými hračkami zabývati. Bez erbu bychom snad přece spíše obstáli nežli bez sněmů; ale sněmy nemohou se svolat pro veliké připravné práce, ku kterým náleží mezi jiným také vymalování nového erbu pro Bukovinu! Difficile est satyram non scribere!

- Budeme tedy již brzy míti místo starého Metternicha mladého. Syn bývalého ministra Richard vstoupí prý do rakouské služby a sice v diplomatickém oddělení při vyslanectvi v Paříži. Toť tedy brzy budou moci zpívati starohusitskou:

Naděje se vyplnily,
Vrátily se staré časy!

- V minulém jaře vyšel v knihtiskárně Herolda ve Vídni německý pasquil pod názvem. „Pletichy Hurbana a kompanie a Palackovská stejnoprávnost“ na světlo, pln nejsprostějších nadávek rakouským Slovanům a Slovákům zvláště. Jakožto spisovatel toho pasquilu byl jakýsi Karel Paltauf" dříve trestanec (Zuchthausstrafling) potom poštovní expeditor a hostinský v Novém Městě na Váhu, nyní redaktor časopisu „Der Kolonist“ ve Vídni, vypátrán a od Hurbana k soudu pohnán. Soudní jednání bylo tyto dny v Trenčíně odbýváno, i dokázána byla jednak úplná nevina Hurbanova na zločinech jemu přiřknutých, a jinak úplná podlost pasquilanta Paltaufa, jak to již slovenské a moravské noviny a tyto dny i „Presburger Zeitung“ oznamovaly. Slováci ustáli od dalšího soudního pronálsedovaní tohoto bídníka, domnívajíce se, že on, vědom jsa sobě svého předešlého hanebného života, od dalšího psaní pasquilů ustane. Ale k našemu největšímu obdivu čteme v nejnovejším čísle „Kolonista“ (říjnový svazek, strana 119) ohlášení nového pasquuilu pod názvem:

„Hurban et Kompanie wollen sich von den Beschuldigungen der Untriebe reinigen, kommen aber vom Ršgen in die Traufe “ Vom deutschen Michl.1

A tento trestanec jest tak drzým, že ze své redakce ve Vídni tento pasquil veřejně k prodeji nabízí!

To jest příliš mnoho! Nechť tedy vídeňská žurnalistíka zví, jaký to oud do jejich řad se vedral, nechť vídeňská policie zví, jaký to človek v sídelním městě své neplechy tropí; nechť každý poctivý Rakušan zví, s jakými zločinci se nepřátelé Slovanů spolčují k tropení skandálu a k pohanění onoho národa, jenž byl tolik krve pro Rakousko obětoval: my jim takových spojenců nezávidíme!

Karel Paltauf dopustil se v Pešti na směnkáři Janu Hulfovi brannou rukou loupeže 23.550 zl. a poranil při tom 2 osoby, jež byli směnkaři Hulfovi v jeho komtoaru napadnutému ku pomoci přispěly, začež byl od magistrátu pešťského k tříletému vězení v trestníci odsouzen, kterýžto trest také v Segedině přestál. Po svém na svobodu propuštění provozoval své zlodějské řemeslo tím drzeji dále; i byl mnohdykrát, dle tehdejšího způsobu, bitím holí potrestán, konečně však po opětném vloupání se do domu pana Deutsche v Budíně a ukradení 7682 zl. stř. jakožto „nenapravitelný loupežník“ k smrti provazem odsouzen, kterýžto ortel ale následkem rekursu na trest vězení opět zmírněn byl.

A nyní se tážeme: Jak se může takovýto známý zločinec ve Vídni trpět? Jak může počestná tiskárna, jako jest Geroldova, pasquily takového hanebníka tisknout?

My žádáme tímto veškerou vídeňskou žurnalistiku, povšimnouti si tohoto našeho sdělení, hlasu svého pro počestnost tisku pozdvihnouti a toho déle netrpěti, aby víc jen jedna řádka ve smyslu prozatímního tiskového zákona § 8. od známého sprostého zločince vídeňskému obecenstvu podána byla. My jsme přesvědčeni, že u dotyčných úřadů hlasy vídeňského tisku nebudou hlasům volajicího na poušti!

O pravdivosti našeho udání obsahují městské protokoly v Pešti a Budíně nezvratné důkazy.

Tyto zajímavé a paměti hodné zprávy zaslány jsou ze Slovenska do Unie. Nám zde ale záleží na něčem jiném čeho si snad Unie „pro obležení“ povšimnouti nesměla. Tento Paltauf vydává totiž od nedávna (snad ani ne měsíc) ve Vídni časopis „Kolonist“, jehožto účelem jest zprostředkovati usazení Němců v Uhřích. Zákon tiskový práví, že redaktor musí být člověk zachovalý, nedopustivši se žádného zločinu aniž přestupku mravného neb zištného a v tom způsobu se také musejí redaktoři vysvědčením úředním vykazovat: ale pan Paltaufek vydává časopis ve smyslu vlády, která nyní chce Uhry poněmčit jako Čechy po bitvě Bělohorské, a pro tuto „užitečnou“ tendenci jeho časopisu zamhouřilo se oko na to že pan redaktor jest zloděj a loupežník od řemesla, jen když podporuje „dobrou věc“. Když redaktor Slovana v lednu 1850 byl u p. guvernéra videňského Weldena žádati o povolení, aby Nár. Nov. ve Vídni vydávati směl, pravilo se mu, že již žádný časopis ve Vídni nedostane povolení, že prý jich je dost; ale pro pana Paltaufa přece se ještě našlo místečko! Nedá se zapřít, že naše vláda není vybíravá ve prostředcích.

Poznámky

1 Hurban et kompagnie chtějí se od obvinění pletich očistiti, ale přicházejí z deště pod okap. Od německého Michla.