Články ze Slovana/Neznabohové

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (27)	Neznabohové	Pozorovatel politický (28)

Údaje o textu
Titulek:	Neznabohové
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

Článek sepsaný místo obrany proti Vídeňskému Denníku, který mne nazval v č. 102 atheistou, pantheistou a materialistou, vytýkaje mi spolu české Lucianství.

Motto: Ve jménu nejmilosrdnějšího Boha. Rci: O vy nevěřící, já nectím to, co vy ctíte a vy nectíte to, co já ctím a také nebudu nikdy ctíti to, co vy ctíte, a vy nebudete nikdy ctíti to, co já ctím. Vy máte své náboženství a já své.

Alkoran 109. sura.

H. B. O Luciane Samosatský! ty biči boží, seslaný na filosofické komedianty tohoto světa, kdyžs spisoval znamenitý článek. „O nájemnících ve službě u velkých pánů“ jistě jsi tím nenarážel ještě toho času na Vídeňský Denník. Krásná a pravdivá slova tvoje: „Strany ostatní čeledi, ku př. těch nevědomých pochlebníků a malých od přirozenosti duševních chuďasů, nestojí to věru za práci, zrazovati je z takového živobytí, poněvadž bez toho neposlechnou, jsouce již k tomu stvořeni a takového života docela hodni. A co by také počíti měli, kdyby se toho (pochlebnictví) spustili: byliťby zajisté, kdyby tohoto řemesla zanechali, okamžitě bez všelikého zaměstnání, marná a potřebná tíže země“, pravdivá dím a krásná tato slova tvá nemá jistě redakce Vídeňského Denníku právo na sebe potahovat, neb jsi již umřel skoro před 1700 lety. A přece se obávám, že je drží snad za nějakou špičku na sebe, neboť jinak nepochopuji, proč by ještě, znepokojujíc tě v hrobě, tupila tebe před svými nesmrtelnými abonenty? Nepochopuji, proč by tě jinak byla denuncírovala co kacíře a nepřítele křesťanství před pány biskupy a uvalovala tím na tebe nebezpečí exkomunikace, kdyby totiž některý (což velmi možné) myslil, že ještě živ a zdráv jsi a nějakým tajným spolupracovníkem Slovana?

A ty Voltaire! „hlasateli a podporovateli úpadku národního ve Francouzích“, který jsi se již nedočkal těch dob, kdežto národ francouzský porazil celou Evropu, kdežto Napoleon na čele jeho shazoval a usazoval krále, který jsi se také nedočkal našich časů, kdežto se ještě posud třesou potentáti před tvým francouzským národem, čím jsi ty uvalil na sebe nemilost p. Votky, hlasatele a podporovatele vzrůstu a slávy národů slovanských?

Avšak vy oba nemáte toho zapotřebí, abych vás proti Vídeňskému Denníku zastával, nejste zajisté oba v takové pověsti na světě, že byste neuměli sami za sebe promluvit; pročež jest-li tam v pekle také Vídeňský Denník čítáte (jakož jistě nepochybuji, že to k ostatním vašim mukám připojiti páni biskupové neopominuli), můžete si sami zaslat nějaké rázné „Osvědčení“, které Vám dle § 17. rakouského zákonu Vídeňský Denník zdarma přijmouti musí. Pakli byste se ale styděli do Víd. Den. něco psát aneb se obávali, že by Vás pak ku konci roku následkem těchto obran mezi svými spolupracovníky jmenoval: stojí vám ze zvláštní šetrnosti k vašemu vtipu třeba celý Slovan gratis k disposici s tím doložením, že jestli tam v pekle taková přísná rovnoprávnost jako zde u nás posud uvedena není, tyto vaše zaslané články také v jiných jazycích přijaty a do češtiny též gratis přeloženy budou. Více pro vás učiniti nemohu, a dovolte tedy, abych již k hájení své vlastní osoby přikročil.

Vídeňský Denník mi dává velmi zřetelně na srozuměnou, že jsem buď atheista, pantheista, a materialista zároveň, aneb alespoň na nejmíň něco z toho. Aby tedy mnohý, jenž není pevný v cizích slovech, mysliti nemohl, že snad atheista, pantheista, materialista jsou nějakého způsobu řemesla a obchody jako ku př. pozamentýr, nebude snad na škodu vyložiti smysl těchto slov po česku. Atheista jest tedy ten, kdo nevěří v žádného Boha, pantheista zas, kdo věří, že celý svět a všechno co na něm jest dohromady, je Bůh, materialista konečně, kdo nevěří na žádné duše. Slavné obecenstvo uvidí brzy jaká to pro mně bude hračka dokázati, že nejsem ani jedno, ani druhé, ani třetí.

I. Že nejsem atheista, dokážu na dvojí způsob a sice předně z bible a za druhé z Vídeňského Denníka:

a) V bibli samotné a sice ve starém zákonu zřejmě stojí, že já atheista nejsem, neboť tam psáno jest: „Pravil pošetilý v srdci svém: Není Bůh!“ Pozorujme dobře: pošetilý, tam stojí, což považuji za patrnou a jasnou narážku na Vídeňský Denník, tak že by se vlastně z toho textu dle Kutnohorské mathematiky ještě dokázati dalo, že právě Víd. Den. musí být atheista.

b) Důkaz pravě uvedený svědčí pro mne tak jasně jako slunce. Poněvadž však na bibli starého zákona věří jen židé a křesťané, mně ale na tom zaleží, aby mne ani Mohamedáni, Konfucejisté, Lamaisté, Buddhisté a ostatní pohané a kacíři za atheistu nedrželi, uvádím zde ještě druhý důkaz a sice z Vídeňského Denníka samého, jmenovitě pak právě z toho článku č. 102 který jest vytištěn na obálce, Tam totiž stojí: „U nás (v Čechách) se až posud v Boha veří, lid náš má až posud úctu k náboženství“ atd. Z toho místa jeví se ale patrně, že já také věřím v Boha a jeví se to následujícím způsobem: Nechci se chlubit ale to pravím, že já smýšlím jako český lid a že český lid smýšlí tak jako já. Jest-li Víd. Den. myslí, že tomu není tak, ať to vymůže na panu Schwarzenbergovi, by z Čech odstranil obležení, vojsko a kanony a pak uvidíme. Když tedy Víd. Den. sám se přiznává, že lid český v Boha věří, přiznal se tím nechtíc, že i já věřím a tedy atheista býti nemohu. - Ale na neštěstí jeví se z tohoto místa ještě víc, jeví se totiž zase, že Víd. Den. jest sám atheista; a to sice dle Kutnohorské mathematiky takto. Dokázaná věc jest, že lid český zcela naopak smýšlí než Víd. Den. a že Víd. Den, zcela naopak smýšlí než český lid, když se tedy Víd. Den. sám přiznává, že lid český věří v Boha, dokázal tím, ze on Víd. Den. v Boha věřiti nemůže a tedy atheista jest. Quod erat demonstrandum!

II. Nejsnadnější věc jest mi ale dokázati, že nejsem pantheista a to sice opět z Víd. Den. Kdybych totiž jím býti měl, musel bych věřiti, že celý svět a všechno co na něm jest, je dohromady Bůh, Vídeňský Denník jest ale také na světě (aspoň snad do nového roku 1851 na světě bude), musel bych tedy jakožto pantheista také věřiti, že Víd. Den. jest čásť Boha!!! Kdo však prosím v Čechách, také na Moravě, na Slovensku i v Slezsku, avšak vůbec v celém světě, našel by se tak nestydatý, aby si jen tu myšlénku potají připustiti, neřkuli zřejmě vysloviti, nadtož tvrditi opovážil, že bych já H. B. mohl držeti Vídeňský Denník za čásť Boha? Boha! A také tebe samého Vídeňský Denníku, vyzývám, aby jsi se po dobrém rozvážení věcí přiznal, držíš li to sám za možné, že bych tebe, pravím tebe, za částečku, za tu nejmenší částičičičičičku Boha držeti a tedy pantheistou býti mohl?? Nu vidíš, sám to tedy teď nahlížíš!

III. Co se týče třetího obvinění mého z materialismu, jako bych totiž na žádné duše nevěřil, nezapírám, že by snadno bylo do tohoto bludu padnouti, kdyby byli na světě jen samí lidé a la Vídeňský Denník; jak snadný by tu byl omyl, přehlídnouti dokonce jejich malé duše a držeti je za nic. Kdo ale na svou duši přece ještě něco drži, na ní si zakládá a proto také svou duši, své přesvědčení jinému zaprodati jako zboží schopen není: tomu zajisté bylo by příliš těžko věřiti, že žádnou duši nemá, býti materialistou, neboť by se tim odříci musel svého nejlepšího ba svého jediného na tomto světě. Jakožto upřímný člověk musím se tedy ovšem přiznati, že z tohoto třetího obvinění materialismu tak důkladně a úplně se očistiti nemohu, jako z obou předešlých, vyznávám, že za možné držím, že jistí lidé (které zde pro krátkost jmenovati nechci), buď žádných duší nemají, buď tak špatných, které horší jsou ještě než žádné, a v tom ohledu tedy nejsem docela prost obvinění z materialismu: za to ale tím více věřím na duše ostatních poctivých a liberálních lidí a již jediné spisy ku př. Luciana Samosatského svědčí mi nevyvratně proti materialismu, neboť něco takového bez duše sepsati nelze.

Tak tedy jsem i atheisinus i pantheismus i materialismus šťastně s beder svých setřásl a zbývá mi ještě přece sil brániti se proti ostatním menším vyčitkám Víd. Den. On totiž myslí, že bych se rád českým Lucianem stal (což soudí z mých Kutnohorských Epištol), dodává ale, že prý mi k tomu schází vědomosti. Strany prvního mohu ale Víd. Den. zcela upokojiti tím ujištěním, že ačkoli si Luciana velice vážím, přece bych sobě za žádnou velikou část nekladl jeho neb kohokoli nápodobňovati, jakož také žádný moudrý člověk, který spisy Lucianovy zná, nemůže podobnost jejich s Kutnohorskými Epištolami žádnou najíti. Co se mých vědomostí týče, nesluší mně samému nikterak svědectví o sobě vydávati: za to ale mohu dát Víd. Den. tu přátelskou radu, aby po druhé, když bude chtít někomu nevědomost vytýkati, alespoň sám při takové příležitosti svou nevědomost tak příliš na jevo nedával. Vídeňský Denník nazývá Luciana prostopášným satyrikem římským, který se s učením křesťanským jen za tou příčinou seznámil, aby proti němu psáti a si z něho šprýmy dělati mohl. V toni ale vězí tolik nevědomosti, kolik slov; kdo tak o Lucianovi píše, dává na jevo, že ani ponětí nemá o tomto spisovateli a dle toho souditi musím, že všechny vědomosti Víd. Den. o Lucianu pocházejí jen odtud, když jsem jednou nynějšímu panu redaktoru Víd. Den. jeden svazek svého Luciana ku čtení schválil a půjčil a že ještě p. Votka ani tento svazek nepřečetl. Hlavní ráz Luciana zajisté jest, že se posmívá velmi vtipně a přesvědčitelně bohům pohanským, ctěným za jeho času, jakož i rozličným filosofickým sektám a ačkoli se na několika místech (tuším na dvou neb na tří) také o křesťanství zmiňuje, ukazuje se právě z těchto míst, že ani ponětí neměl o křesťanství. Jak by se asi Lucian smáti musel, kdyby slyšel, co o něm Víd. Den. mluví, a kterak jej nazývá také římským satyrikem. Epitheton prostopášný též docela jest vynález Víd. Den. neboť Lucian zajisté sám kárá velmi ostře všelikou prostopášnost.

Ostatně smýšlel Lucian o pohanských bozích zrovna tak, jak o nich ku př. smýšlí pan biskup brněnský a celý rozdíl mezi oběma v tomto pádu jest (vyjmouc Lucianův vtip a rozum) jedině ten, že si Lucian dovolil tak smýšlet a psát hned tenkrát, když lid ještě všechny ty báchorky věřil, kterým se ovšem již nyní všichni jen smějeme, divíce se velice, kterak mohli míti lidé za těch časů takové náboženství. Poněvadž ostatně Víd. Den o Lucianu již zmínku učinil, přivedl mně jen na tu myšlénku, abych příležitostně některé výborné vyňatky z jeho spisu na ukázku podal a na důkaz, že ještě mnoho v nich až po dnes jest velice poučné pro nás, jako ku př. jeho články Alexander podvodník, Zalíbení v zázračných lžích, pak mnohé rozmluvy pohanských bohů a filosofů.

Avšak má článek tento Víd. Den. kromě komické stránky také ještě velmi smutnou. Nemůže nám ovšem ani napadnouti, bychom smýšlení mužů, jako jsou Lucian a Voltaire, v celku a v každé jednotlivosti zastávati a za pravé držeti chtěli To však jest jisto a od celého vzdělaného světa uznáno, že Voltaire má vedle svých mnohých vad tu nesmírnou a všechny jeho chyby víc než nahražující zásluhu, že porazil neodolatelným vtipem svým duševní hierarchickou despotii a tak učinil možný přístup pravdě a svobodě. Kdyby to již nevysvítalo z věci samé, učila by nás zkušenost našich nynějších dob, že jest despotie a obskuranství duchovní hlavní a nevyhnutelný základ politické absolutistické libovlády: či nevidíme sami, kterak nepřátelé poctivé, právni a ústavní vlády spojují se s liguriany a hierarchií podporujíce je všemožně, aby pak jedna ruka myla druhou? Hinc illae lacrymae! to jest ten uzel nenávisti Víd. Den. proti Voltairovi, onomu hlasateli a podporovateli úpadku všeliké despotie ve Francouzích, kterého ale Víd. Den. šikovně nazývá zcela jinak. Ubohý koníku, zapřažený do těžké káry obskurantů! jdi do Francouz a zeptej se tam na Voltaira, jestli ho tam drží za hlasatele a podporovatale úpadku národního: vyjmouc několik z tuku země nabobtnalých „burggravů“, bratránků tvých podle ducha, nenajdeš asi mnoho souhlasu. - A co se Luciana týče, nahlíží nyní ovšem každý nemotornost všech těch bájek, které za časů jeho mezi pohany za náboženství se držely a ctily: kdyby ale byl vycházel Víd. Den. za časů Luciana, byl by asi zrovna tak srdnatě a horlivě zastával svatost Jupitera, mysterie podobného kalibru, jako když tento bůh v býka proměněný unesl pannu na ostrov, aby s ní tam tělesně obcoval, když rozliční bohové kradli, prali se, šidili se, ožírali se, když rozliční despoti po smrti aneb i dokonce za živobytí co bozi od zatemnělého lidu ctíti se nechali: to všechno by byl Víd. Den. asi tak horlivě co nepochopitelnou pravdu zastával a s těmi samými důkazy, s jakymi ku př. nyní zastává absolutní moc biskupů, nucený coelibat kněží atd. atd., aneb by byl, nemoha již zastávati, alespoň asi tak mlčel, jako nyní mlčí o falešných, lid v tuposti potvrzujících, zištnosti hovících zázracích.

Vždy mne to pobouzí k jakémusi bolestnému smichu, když vidím, kterak lidé podobní jako Víd. Den. ujímají se proti mně Boha, víry, Krista, církve! Můj Bože! pomysleme si jen tak pro příklad ten pád, že by již za živobytí pána Ježíše byly Slovan a Vídeňský Denník v Jerusalémě vycházely. Kdo jen trochu ducha obou časopisů zná, ani na okamžení pochybovati nemůže, že by věci stály zrovna tak jako dnes: Víd. Den. byl by zase organem vlády, organem Piláta, Herodesa, Anáše a Kajfáše, organem světské a duchovní libovlády, a Slovan ujímal by se jistě, jsa v opposici, nového učení Pána Ježíše a jeho spasitelných reform, čelících proti spráchnivělé židovsko-farizejské hierarchii. Jako bych již viděl ten úvodní článek, který by po ukřižování Pána Ježíše stál ve Víd. Denníku, kterak totiž vláda trpěti nemůže, aby se přemrštěným učením podkopávala autorita církve a státu, aby se rozšiřovaly ultrazásady, které by po uvolnění rozumu nevyhnutelně vésti musely k anarchii, suvrenitě národu a komunismu na poli státním, k atheismu, pantheismu a materialismu na poli vědeckém (viz Víd. Den. č. 99 ), kterak tedy vláda pečlivá o pokoj a pořádek v zemi a o pravou svobodu musila dáti výstrahu podobným přepjatcům, nechtějicím se podrobiti autoritě biskupů atd. a sedmašedesátníci Jeruzalemští přisvědčovali by velmi spokojeně těmto slovům: a Slovan ten by zas po ukřižování byl napsal v rozpálení nad touto nespravedlností nějaký hodně prudký članek proti Herodesovi, Pilátovi, biskupům a faryseům, sedmašedesátníci by byli šli prosit k vojenskému komandantu Pilátovi o obležení, Slovan by byl zapovězen pro Jerusalem a okolí a musil by vycházet někde na hoře Garvcim neb Libanoně.

Tážete se ale, čim to jest, že nyní právě absolutní vlády a vládní mužové tak horlivě se ujímají křesťanstvi, které dříve vlády kolik set let zuřivě pronásledovaly, v žalářích a na popravištích mučily, usmrtivše potupnou smrtí zakladatele křesťanství co zločince? Snad by se byly vlády od těch dob tak polepšily? Nikoli, vlády jsou takové, jako byly tenkrát, ale křesťanství je jiné. Jádro jeho odstranili obratným způsobem.

Jest to podivná věc, s jakou pečlivostí jistá strana o Pána Boha pečuje a pozor dává, aby mu ubliženo nebylo. Což pak Bůh dosti mocen není, aby sám o sebe pečoval, což pak on potřebuje vás, o pokrytcové! abyste jej hájili, aneb vás ustanovil zde na zemi za sekretáře a plnomocníky své? Horlivost vaše pro Boha a pro náboženství není zajisté oheň čistý, nýbrž jen sami o sebe a o své pány pečujete, poněvadž jen proto tak innoho mluvíte o Bohu a o náboženství, aby tím skvělejší bylo to náměstnictví boží, které sobě vy a pánové vaši zde na tomto světě místo Boha vlastníte! Či myslíte, že ještě jsme neprohlédli taktiku vaši? Dnes vytrubujete slávu a moc boží a velebíte víru, abyste zejtra ve jménu této víry místo: my chceme - říci mohli: Bůh to poroučí! O svatouškové! kdo Boha věru a upřímně ctí, ten jej ctí nezištně a skrytě, plně vůli jeho ale nechlubí se před světem se svou pobožností a pravou věrností, nedělá též z náboženství nějakou výnosnou živnost, aby ji mohl svým tvorůin propachtovati! Chcete-li opravdivě Boha ctít a pravověrnost svou světu ukázat, bojte se Boha, bojte se, že Bůh každého, kdo své spolubratry na tomto světě šidí a utiskuje, šiditi a utiskovati pomáhá, trestati bude, držte své slovo a své sliby, hospodařte dobře a ne lehkomyslně se jměním bratří svých, netýrejte je zbytečně a libovolně! Když vy chcete celému světu ve jménu Boha a místo Boha předpisovati, co činiti má, když ale při tom svět vidí vás dělati, co jen sami chcete: kterak uvěří, že vaše nábožnost upřímná jest? Aneb myslíte, že není již svět nyní tak daleko, aby věděl, že náboženství pravé nevězí ve vašich ligurianech, missiích, růžencích, v latině, aneb v kasárnickém coelibátu od vás tak vychvalovaném atd.?

Pročež nesuďte, abyste nebyli souzeni! a amen pravím vám, nestarejte se pranic o moje spasení, které já sám na starosti mám, tak že vy za mne ani v nebi ani v pekle nebudete. Či ustanoveni jste za prostředníky, mezi mnou a Bohem mým? Kde máte na to od Boha creditivy a plnomocenství? Aneb myslíte, že Bůh potřebuje na tomto světě nějakou policii, a cítíte k tomu tak silné povolání?

Vězte, že vás nikdy za hodny neuznám, abych před vámi skládal své úplné vyznání víry, mohu-li vám ale kratičkou formulí posloužiti, věztež: že věřím všechno, co pravda jest, miluji všechny poctivé lidi a nenávidím všechny šibaly, a doufám, že poctiví lidé dojdou odměny a že šibalové byť by byli sebe mocnější, neujdou zaslouženému trestu!