Články ze Slovana/Na počátku roku 1851

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (34)	Na počátku roku 1851	Z Prahy

Údaje o textu
Titulek:	Na počátku roku 1851
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. „Mnohaja lěta!“ jest obyčejný zpěv v církvi slovanské, jimžto se v krátkosti vyslovuje všeliké dobré přání. My však vzpomínajíce si na minulý právě rok 1850, nemůžeme sobě nikterak přáti „mnohá léta“ taková, jako byl onen rok a nejhližší předchůdce jeho, rok 1849. Chraň nás, Bože! mnohých takových let! volá jistě každý z nás při upomínce na všeliké trpké doby, jakých nám množství přinesly s sebou minulé dva roky. Bude-li nastávající 1851 lepší než jeho předchůdcové? - táže se leckdo v srdci svém. O! nebude jistě, nýbrž horší a jestli nás rok 1849 a 1850 mrskaly biči, bude nás rok 1851 mrskati škorpiony! - mohli bychom říci slovy biblickými. -

Ani nejmenší příčiny nemáme očekavati od r. 1851 něco radostnějšího než od právě minulého, ba musí se říci, že teprva v tomto roce budeme jísti chléb z onoho koukolu, který v rocích 1849 a 1850 nepříznivou rukou naset byl do naší pšenice!

To je špatné přání k novému roku! pomyslí si leckdos, ale chceme-li v nastávajícím roce míti alespoň nějakých radostí, nezbyvá nám k tomu jiné cesty, nežli očekávati již napřed jen všechno nejhorší, abychom pak ze všeho toho těšiti se mohli, co vypadne o něco lépe nežli jsme očekávali.

Mluvíme zde arci jenom o záležitostech politických a kdo naše úplné obávání nepovazuje za odůvodněné, viz jen okolo sebe a vzpomeň si na chod našich politických událostí od r. 1848 až do nynějška a jestli ještě potom nebudeš s námi stejného mínění, závidíme ti věru mysl důvěrčivou!

Nejlepší měřítko pravých úmyslů vlády jest vždy svoboda tisku. Každému musí býti patrno, že vláda upřímně smýšlející s národy, žádných příčin nemá strachovati se veřejného mínění vysloveného svobodným tiskem. Co by bylo platno brojiti proti dobré vládě v časopisech, kdyby národ všude jen její dobré skutky na sobě zakoušel a s řízením jejím spokojen byl? Ve všeobecné opovržení by přijíti musely u národu časopisy a mužové, kteří by dobrou vládu zlehčovali a tupili, tak jako ve všeobecném opovržení jsou všude ti, kteří špatnou vládu vychvalují. Poněvadž tedy dobré vládě nikdy škoditi nemůže svoboda tisku, patrno jest naopak, že vláda, která potlačuje svobodu tisku, nemůže býti dobrá vláda. Co ale vidíme okolo sebe již skoro po dvě léta, nežli ustavičné obmezování tisku, nežli ustavičné zapovídaní, zahrožování a zničování samostatných časopisů? Kolik zbylo ještě v Rakousích časopisů vyslovujících své samostatné smýšlení? Kde by mohli vycházeti, tam všude jest zkrze obležení svoboda tisku zrušena a libovolnost vojenská zavedena: a tam, kde není obležení, okolnosti místní zase obmezují svobodný tisk. A vychází li kde navzdor všelikým obtížnostem přece nějaký samostatný časopis, neprojde ani měsíc, aby se mu se strany vládní nějaká zjevná neb tajná, vždy ale libovolná příkoř nestala. Tak se poznenáhla bez zřejmého zrušení svobody tisku přece stalo užívání její skoro nemožné.

Sněmy se pořád sice slibují, ale jedna lhůta projde po druhé a jedna naděje po druhé zmizí. Tak daleko to přišlo, že každý opravdu konstitučně smýšlející člověk za jakéhosi buříče se vyhlašuje, ačkoli konstitučnost na papíře vždy ještě stojí.

Na nás samých vidíme zřejmý příklad. Časopis náš - chatrný to zbytek velikých od vlády zničených novin - kterému se ještě ani jednou zrušení nějakého zákonu vytknouti nemohlo a také nikdy nebude moci platně a právně vytýkati, tento časopis náš libovolně a bez udání příčin vypovězený z větší polovice Rakouska, považuje se v ostatní polovici od orgánů vládních jako věc polozapovězená a úředníci, kněží a jiné osoby od strany vládnoucí odvislé, bojí se i čísti a jen pod jinými jmény předpláceti se osmělují! Tak daleko dospěl již terrorismus strany, která sebe nazývá stranou pokoje a pořádku! Redaktor Slovana není v mnohem příznivějších okolnostech živ, nežli zločinec zatykačem stíhaný! - To nazývají svobodu tisku!

V posledních dnech roku 1850 stal se od vlády také pokus zameziti vycházení Slovana asi podobným způsobem jako se to stalo nedávno „Presse“ v Brně: okolnosti naše ale jsou zcela jiné než bylo u Presse v Brně, a harpuna hozená po nás z vysoce slavného náměstnictví v Praze sklouzla po naší hladké a již mnohými vládními štulci utvrzené koži.

Kterak tedy přece zacpati ústa nepříjemnému upomínateli? To závisí nyní jen od ostrovtipu vládních mužů, a s trpělivostí opposičního redaktora rakouského r. 1850 musíme očekávati osud svůj v roce 1851. Byli jsme sice již ku konci r. 1850 nedaleko toho, sami přestati a zaměstnávajíce se jinými literárními pracemi, čekati, až se udusí reakce ve svém vlastním tuku - nevyhnutelný to osud každé přehnanosti dle zásady „všeho moc škodí“ -jmenovitě nás poslední zákaz Slovana v Uhrách velmi ponoukal k prasknutí trpělivosti a k hození vším, poněvadž skutečně jsme viděli dobré símě jednoty literární Slovenska s námi vzdy více se ujímati a želeli jsme tedy velice zaražení tam činnosti své v nejlepším toku: na druhé straně ale držíme přece za jakousi povinnost svou dodržeti až do posledka, a ustoupiti jenom násilí.

Přiznáváme se arci, že již s jakousi nechutí pokračujeme ve svém časopise a žadáme tedy v mnohých ohledech své obecenstvo za omluvenou: člověk by zajisté musel býti více nežli člověkem, aby rovnodušně viděti mohl všelikou tu převrácenost, která nyní se uhostila v naších veřejných záležitostech, a aby konečně po dlouhém beznadějném bojování a opírání se nepadl do jakési mrzuté apathie, podobné stavu člověka polozabitého a položijícího. Přiznáváme se, že zásoba naší vytrvalosti očividně se tratí, a že se již nyní k plnění povinnosti své, jindy radosti naší, skoro nutiti musíme, a že se nás velmi často zmáhá onen cit, který krátce nazýváme chuť utéci ze světa!

Proto přece ale - ze světa neutečeme! Ani tenkrát, kdyby to bylo možná. Tuto radost nesmíme na žadný způsob nepříznivcům svým způsobiti! Pročež postěžovavše si jak sluší a patří svým čtenářům a ulehčivše sobě poněkud na duši, přistupujeme zase ke svému dílu a budeme dale ještě kouleti tu konstituční Sisyphovu skalu, až nás příznivější okolnosti k nějakému potěšitelnějšímu a nadějnějšímu dílu povolají.