Články ze Slovana/Pozorovatel politický (34)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Peníze	Pozorovatel politický	Na počátku roku 1851

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Deutsche Zeitung opět vychází v Praze a máme již dnes nové její číslo v rukou. Bližší zprávy o její z mrtvých vstání dočtou se čtenářové v dopisu z Prahy ve dnešním našem čísle. Myslíme, že se asi obecenstvo naše samo dovtípí všeho toho, co by se v této udalosti z naši strany říci dalo. Unie naše toto povolení nedostala.

- Tabáční monopol zaveden jest již v Uhrách -aneb jinými slovy řečeno, Uhry zbaveny jsou opět jednoho pramene národní majetnosti a bohatosti. Neboť o tom ani dost malé pochybnosti není, že v krátkém čase pěstování tabáku v Uhrách zcela na mizinu přijde tímto monopolem. Majitelové tabáčních rolí budou dle nového nařízení odevzdáni zcela do milosti a pod poručnictví c. k. důchodkových úřadů, cena za jejich plodiny se jim každoročně od nich určí, jinému nesmějí plodiny své prodávati. Pro každého ve věci té zkušeného jest dosti na tom, aby již dle toho poznal úplné zničení tabáční produkce v Uhrách. - Myslilo se, že vláda přece konečně tuto tabákovou otázku rozhodne v ten smysl, že upustí docela od tabáčního monopolu v celém mocnářství; myslelo se to proto, že by tato cesta nejpřiměřenější, nejpolitičtější byla. Takovým způsobem stal by se jistě tabák brzy velmi výnosným předmětem rakouského vývozu do cizozemska a v prvních dobách nabyly by Uhry alespoň nějaké náhrady za mnohé nové daně, poněvadž by ještě v prvních létech, než by i v ostatních zemích rakouských tabák zdomácněl, veliké množství svého tabáku nám prodávaly. - Ale vláda naše rozhodla zcela naopak a zavedla již nyní tabáční monopol v Uhrách tak jako u nás. Jest nepochybno, že vláda tím veškeré obyvatelstvo v Uhrách více proti sobě popudila nežli vším předešlým dohroinady. V Reichszeitungu a v Oesterr. Corresp. snad se ovšem brzy dočteme, že v Uhřích veliká radost nad tímto novým zřízením panuje, jak to již jest obyčej takových časopisů! kdo ale hlubokou zahnízděnost volného užívání tabáku mezi všemi třidami uherských obyvatelů jen poněkud zná: tenť se jistě mýliti nemůže v tom úsudku, že jen ke všeobecnému popuzení všech myslí ustanovení toto směřuje. - Tabáku ubyde v Uhřích tímto novým nařízením, ale čeho tu znamenitě přibude, to jest nenávist proti vládě.

- Dostáváme z Brna zprávu, že prý p. Zang, vydavatel Presse, jest od p. Weldena zcela vypovězen z okresu obleženosti Vídeňské - totiž že do Vídně ani nesmí dojížděti. Tak oznámeno jest - z dobrých pramenů to víme, p. Zangovi, od úřadů Brněnských. Co ještě všechno z té obleženosti vykvete, bude-li několik let trvati! Dle základních práv jsou jen v pádu obleženosti vyzdviženy §§ 5-11, mezi kterými ale není žádný § jednající o svobodném jezdění rakouských občanů z místa na místo. Jsme tedy velice žádostivi, dle jakého posud neznámého § se toto vypovězení osoby p. Zanga z Vídně naříditi mohlo! Podle všeho toho se zdá míti obleženost celá jen jeden paragraf a ten zní: „V obleženosti může se s lidmi jako se zvěří a s věcmi zacházeti dle libosti.

- Obě vlády, rakouská i pruská, ohlašují tedy již na dobro, že máme pokoj a že tedy všechny ty přípravy vojenské, které asi 200 milionů zl. stály, byly jen - v žertu. Všechno tedy to tažení vojska od tureckých hranic až k saským, všechny ty výlohy občanů při ubytování, všechno jezdění na železnici, všechny přípřeže, všechno to kupování koní a zásob atd. atd. atd., všechno to bylo jen v žertu!

- V Drážďanských novinách od 11. prosince (orgán to Saské vlády) čteme následující článek ze severních Čech:

„Do Teplice přirazil opět jeden prapor od pluku Haugvic. Tito lidé vyhlížejí vyzáblí, utrmácení a otrhaní, tak že u bot ani podešvů nemají. V tom samém stavu se vynacházejí také hraničáři po hranicích rozložení, kteří zcela otrhaní (zerlumpt) po pohraničních Lužických vesnicích žebrají.“ Že tato zpráva holá lež jest, nebude žádný pochybovat. Že ale si dovoluje vládní orgán o vojsku svého spojence, s kterým chce v Německu gesetzliche Ordnung zavést, tak urážlivým a snižujicím způsobem psát, jest nám nepochopitelné.

- Konference Drážďanské již se počaly. Od nich očekává se všeobecně nějaké konečné ustanovení strany všeho toho, co potud jest provisorního v celém Německu i Rakousku, neb snad již po těchto konferencich bude v sobě veliké jméno Německa zahrnovati i celé naše rovněoprávněné Rakousko. Dávno již vyslovený účel těchto konferencí není žádný jiný, nežli přivtěliti celé Rakousko k německému Bundu. Když se někdo hraničárů jihoslovanských, táhnoucích na pruské hranice, tázal, jaký jest účel jejich pochodu, odpověděli s jakousi patrnou chutí: „Jdeme střílet Němce!“ - O svatá sprostnoto! myslili, že jdou střílet „Němce“ a zatím šli sami sebe připojovat k německému spolku! Nedá se upříti, že vláda naše vede velmi všestrannou politiku: hraničárům se řekne, že jdou proti Němcům, aby se použilo jejich dobře známé nechuti, zatím ale každý ví, že vlastně táhli proto proti Prusům, poněvadž pruská vláda nechtěla připustiti celé Rakousko k německému spolku. To jest ta všestranná politika!

Ze všeho toho, co již známo jest o účelu Drážďanských konferencí a co se o nich s jakousi jistotou jiz napřed domýšleti dá, nevyvede se tam mnoho jiného nežli starý Bundestag. Co se konstitučnosti týče, již z toho, že bude ústřední německá vláda bez všeho sněmu, tedy absolutní, viděti může každý, jak pevný základ budou míti jednatelé konstituce v zemích náležejících k Bundu. Také se to v nejhovějších časích všude jak v Hessensku tak v Sasích, tak i ve Würtembersku ukazovalo a řada příjde nyní i na Prusko. Praví se již nyní, že bude pruský sněm na šest měsícův odročen! To jest jako na vždy: když ale víme, že tento pruský sněm již co jen možná nejreakcionářštější jest, vidíme z toho ze všeho, že se o nic jiného jednati nemůže než o holý absolutismus. - Nyní teprva, ač již pozdě, viděti mohou všichni ti nezkušení našinci, kteří se roku 1848 od Němců dali lákati jistým neurčitým bratrstvím všech národů, že se těmto sobcům nejednalo o svobodu přede vším, jak říkali, nýbrž jen o přednost a panování nad námi. Rakousko jest stát, obsahující mezi 38 miliony obyvatelstva jenom asi 8 milionů Němců. Nyní, když má přijít celý tento stát absolutní vůlí několika ministrů do Němec, rokují títo vyhlášení a radikální přátelé svobody velmi chladnokrevně o tom, že prý živel německý sice v politické svobodě ujmu utrpí, za to prý ale v národním ohledu nabude přírůstek, totiž poznenáhlým němčením Rakouska. Zištnost všude vládne, nejen u absolutních, nýbrž i u jistého feudálního národu. Ale trest sleduje v patách za zištností: právě pro zištnost, že jste nechtěli jiným přáti tu samou svobodu, kterou jste pro sebe žádali nedosáhli jste tak sami nic jako tito. Dosti jest to smutné a nečestné, když národ čítající sebe sám na 40 milionů, a vyhlašuje se všude za nejvzdělanejší, ani tolik zmužilosti nemá, aby si opatřil řádnou a právní vládu, jak na rozumného tvora, na obraz Boží sluší, nýbrž ještě dále co patriarchální stádo libovolně říditi se musí nechat od absolutních pastýřů!

- Co prý jest nám platná svoboda, když nebudeme m í ti chleba! - pravil nedávno velkokupec p. J. B. Riedl (Němec) v městském výboru Pražském. Pan Riedl náleží jak známo k té straně sedmašedesátníků, kteří myslí neb alespoň se tak sprostní staví, jakoby myslili, že snad vláda národy živí, kdežto již nyní snad každý chalupník o tom ví, že národ živí vládu. Mohlo by se zase říci naproti panu Riedlovi: Což jest platno vydělávati a šetřiti, když vláda plnýma rukama naše pracně vydělané peníze zbytečně rozhazuje, když to, co lid po groších pracně vydělá, po milionech nadarmo utrácí! K tomu tedy jest milý pane J. B. Riedle! svoboda, aby vláda bez povolení národu nemohla zbytečně utráceti, dluhy dělati, pak buď daně až k nevydržení zvětšovati, buď baknotky pod kursem vydávati. To jest ten hlavní puntík každé svobody a musíme tedy říci, že svoboda k tomu právě jest platná, abychom chleba měli, tak jako mají skutečně Angličané, Belgičané, Sev. Amerikánčané, Švýcarové a jiní svobodní národové více chleba než my a ještě k tomu s pomazankou! - Co by tak ještě ti smutní rytířové namluvili světu! jako bychom snad všichni hladem umřeli, kdybychom měli pravou konstituční svobodu! Zkušenost historická nás učí, že každý národ, získavší si politickou svobodu, také velmi brzy zbohatnul, jakožto máme příklady v celém dějepisu: a kdekoli se zdá mluviti zkušenost proti tomu, vidíme hned pravou příčinu, to jest ustavičné pokusy a intriky bývalé absolutní vlády o zrušení této svobody, čímž povstalé zmatky ovšem musely býti na škodu blahobytu. Kde ale již jednou svoboda tak upevněna byla, že již všeliké pokusy proti ní byly marné, tam všude v krátkém čase počal národ i v materialním ohledu zkvétati a bohatnouti.

- Tímto svazkem končíme 1850. rok svého časopisu. Obecenstvo naše, majíc slušný ohled na rozmainité překážky, které se nám všude do cesty stavěly, promine nám cokoli nedostatečného. Změna, kterou na r. 1851 s časopisem svým učiníme, bude jen formálni, Slovan bude vycházeti pod tím samým názvem jen jednou za týden, avšak ve větších svazcích. Směr jeho a způsob vnitřního zřízení zůstane ten samý jako r. 1850. Změna tato zdála se nám býti potřebná s ohledem na nynější okolnosti, jmenovitě proto, aby Slovan, jemuž nyní v jednotlivých krajinách Rakouska zamezen jest přístup, levnější cenou našel v Čechách a na Moravě většího rozšíření. Doufámeť ovšem, že čím více se proti nám opírají nepřátelé našich zásad, tím vice zase podporováni budeme od stejně smýšlejících.

Ještě jednu připomínku nemůžeme opominouti. Upozorňujeme totiž obecenstvo na vyňatky z historie české Pavla Skály, které jsme pod titulem „Před bitvou a po bitvě na Bílé Hoře“ ve Slovanu uveřejnili. Jsou to velmi důležité vědomosti z dějepisu vlasti naší v nejrozhodnější době a poněvadž spis sám pro svou velikou obšírnost sotva tak brzy cely vyjde, vybrali jsme prozatím z něho nejdůležitější místa. Upozorňujeme tedy proto na tyto články, aby snad někdo přílišnou délkou jejich odstrašiti se nedal od čtení, ubezpečujíce každého, že nebude litovati času jim věnovaného.

A tak tedy končíme nepříjemný rok 1850 s tím přáním, aby se v budoucím 1851 roce politické a národní naše záležitosti radostněji dařily, k čemuž přispívati budiž všeobecná naše snaha!