Články z Národních novin/Rovnoprávnost

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Články z Národních novin
Podtitulek: Rovnoprávnost
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Národní nowiny 1848-1850
Licence: PD old 70

(N. N. dne 17. října 1849.)

Jest velký počet takových spoluobčanů našich, kteří ustavičně opakují zlověstné tušení své, že se naše politické záležitosti poznenáhla obrátí docela na staré předbřeznové koleje. Jiní nejdou sice tak daleko ve svém obávání, přece však jistí, že celá naše konstituční správa bude jenom pouhá formálnost, samovláda jako dříve, jenom že v konstitučních neplatných formách. My se na tento čas nechceme ani k jednomu ani k druhému domnění přiznávati ale tolik říci musíme, že vláda naše rozličnými svými kroky k takovým a podobným a ješte horším obáváním často příčinu podává, tak že často nesmírné, ať nedíme slepé důvěry zapotřebí jest vedle skutků vlády věřiti jejím slibům a slovům. Mohli bychom na mnohé věci v tom ohledu poukázati, na tu chvíli zůstaneme ale jen při jednom, avšak nesmírně důležitém kroku, který si dovolil nejvyšší soud vídeňský, zrušiv velmi všetečně a proti své moci císařské nám potvrzené slovo. Již dříve jsme se o této věci, avšak jen jako mimochodem zmínili, nyní to učiníme zevrubněji.

Od té doby, co vyřknuto jest císařskými ústy slovo rovnoprávnost všech národností, povstal u sl. českého appellačního soudu pražského ten chvalitebný obyčej, že se rozepře českých stran u soudu appellačního česky přednášela, rozhodovala a také rozsudek sám i s důvody právními hned od appellačního soudu v českém jazyku byl vydán. Nyní však najednou přišel od nejvyššího soudu vídeňského rozkaz k pražsté appellaci, aby od toho svého obyčeje upustila a opět jako za starodávna a před březnem 1848 jenom v německém jazyku jednala a také rozsudky své v německém jazyku vydávala, tak že by potom rovnoprávnost v národnosti záležela jen v tom, aby nejnižší instance tento rozsudek české straně do češtiny přetlumočila. Takové má náhledy nejvyšší soud vídeňský, tedy nejhlavnější zřídlo práva v císařství rakouském o spravedlnosti! o rovnoprávnosti !

Při tomto rozkazu zapomněl ovšem nejvyšší soud vídeňský na to, že již není on zákonodárce, že jeho věc jest nyní jenom in materia rozhodovati v nejvyšší instance rozepře samé, nikoliv ale (snad jen k vůli onomu hříšnému pohodlí!) ubírati a ztenčovati národům práva jim skrze zákony přiřknuté. Myslíme, že by také slavná appellace pražská, jakož náš nejhlavnější zemský tribunal, byla měla tento rozkaz nejvyššího soudu jednoduše ad acta položiti a proti kompetenci nejvyššího soudu vídeňského se slušně opříti. To se ale, jak slyšíme, nestalo, nýbrž appellace uzavřela většinou hlasů držeti se budoucně toho rozkazu, a všechno, co učinila k zahájení práva našeho, jest to, že celou věc ještě ministerstvu předložila - na poptávku! -

My vycházíme z té zásady, že řádný, svobody a práva milovný občan každé své i sebe nepatrnejší politické právo všemožně hájiti má a že jest povinnost jeho ozývati se bez všeliké světské bázně proti každému bezpráví.

V tomto zajisté vidím hlavní známku konstituční vlády, že každý proti každému i sebe mocnějšímu práva svého se dovolati a že v konstituční zemi nejen národ, nýbrž i vláda zákonů se držeti musí. Rovnoprávnost národní jest ale první a nejvznešenější zákon v Rakousích, jest základ celé říše a výminka její šťastné budoucnosti, Nebude-li se tento zákon držeti, dobrou noc našim krásným snům a nadějím! že ale tento dotčený rozkaz nejvyššího soudu vídeňského hlavní atentát proti národní rovnoprávnosti jest, z následujícího se jeví.

Jedna z nejhlavnějších stránek rovnoprávnosti jest ta, aby každý občan ve svém jazyku přirozeném mohl až do nejvyšší instance rozepři svou provésti a všemu tomu sám rozuměti, což rozliční soudové o něm rozhodují. Bude-li se již u soudů druhé instance jenom německy vyjednávati, jest patrno, že všichni Čechové tratí již druhou instanci, to jest, že již nemohou s úplnou důvěrou vzdáti se do spravedlnosti toho soudu, který snad ani schopen není jejich žalobě neb obraně a všem příhodám a důkazům náležitě rozuměti. Neboť jestli že se při všech instancích rozepře česká nepovede též v českém jazyku, můžeme již napřed vědět, že za krátký čas většina soudců při vyšších instancích nebude ani česky rozuměti, zákonu o rovnoprávnosti učiní se zadost nějakým vysvedčením z českého jazyka, které bude tak pravdivé jako často bývalo posud. Český občan ztratí tím soud kolegialní, poněvadž bude pak kolegium, neznající jazyk výroky své číniti na dobrou víru některého v řeči české schopného referenta. - Nad to ještě každý nahlíží, že ve správních věcech často velice na slovu záleží, vyjde-li tedy rozsudek od vyšších instancí v jazyku německém, kdož za to stojí české straně, že jí bude vydán v dobrém překladu ? kdož může zameziti tu pravdivou ne pravidelnost, že úřad nižší, překládaje rozsudky vyšších instancí, nestane se nejvyšší instancí, která svým překladem rozsudky docela promění? A jest to vůbec rovnoprávnost, když jen Němec v Rakousích tolik vážnosti míti má, že budou všechny soudy v jeho jazyku rokovati, kdežto ostatní jen s nejnižší instancí spokojiti se musí? Takové rovnoprávnosti požívá každý, třeba i Španěl v Rakousích, neboť i ten si může dát německé rozsudky rakouských soudů do svého jazyka přeložiti. Tak se císařskému slovu rozuměti musí.

Čekáme tedy nyní v této záležitosti na rozhodnutí ministerstva, a obracujeme zároveň též celého národu pozornost na toto rozhodnutí. Jestli ministerstvo krok tento nejvyššího soudu vídeňského za pravý uzná a potvrdí; pak již jsme nabyli úplného přesvedčení, že vláda rovnoprávnost národní obejíti chce, a že se od tohoto ministerstva žádné národní rovnoprávnosti nadíti nemůžeme.

Celý svět ví, že národní rovnoprávnost považujeme vždy za nejdražší, a dle toho posouditi může, jaký dojem způsobí rozhodnutí ministerstva této věci buď na dobrou neb na zlou stranu.