Články z Národních novin/Slované v Uhřích

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Články z Národních novin
Podtitulek: Slované v Uhřích
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Národní nowiny 1848-1850
Licence: PD old 70

(N. N. 20. října 1849.)

Slyšíme a čteme také ve vídeňských časopisech, že již byla v nejvyšší poradě ve Vídni vržena kostka budoucího osudu uherských národů. Kterak uzavřeno, není posud povědomo, tušení naše jest ale, že jenom Chorvatsko a Vojvodovina srbská staly se samostatnými korunními zeměmi. Slovensko a Rusíni ale nepochybně navzdor všemu usilování zůstanou spojeni s Maďary co jedna korunní zem! Jak asi sobě naši diplomatové pomohli v Sedmihradsku, na to jsme velmi zvědaví! -

Než tento článek věnován jest jakožto náhrobní nápis nebohého nedochůdčete, jakožto slza padlá z bratrského oka slovanského na ubohé již v pučení svém svadlé Slovensko.

Což tobě, ty ubohý, od věku utlačený, tichý, holubičí rode z matky slovanské zabránilo zasednouti za stůl mezi rovné tobě korunní národy rakouské? Což tě učinilo nehodným osudu maličké Bukoviny? Což tě odstrčilo, třímilionový kmene ze společnosti ostatních? -

Nežádejte na mne úplnou odpověď na tak bolestnou otázku; starý zvyk - praví se - jest tyran člověčenstva, a polovičatost je hlavní známka nynéjší vlády. Na jedné straně nedbá ministerstvo na sympathie Maďarů a dává proti všeobecnému smýšlení veliký počet jejich vůdců krutě odpravovati; na druhé straně bojí se ztratit všechnu sympathii, a nechce rozděliti to, co spojeno býti nechce: na jedné straně zapomíná na celitost koruny uherské a odtrhuje Chorvatsko a Vojvodovinu; na druhé straně štítí se odděliti Slovensko a Rusíny, aby celitost koruny neutrpěla! Na jedné straně uznává spravedlivost požadavku Srbů ve Vojvodovině, na druhé z tech samých příčin neuznává spravedlivost slovenských a rusínských! Divné ministerstvo!

Myslíte snad, že sobě Maďary nakloníte toufo koncessí! Maďaři budou zarputilí nepřátelé vaši, i kdybyste jim všechno tak nechali, jak bylo před březnem; musel by se zajisté celý pořádek a obyčej ve světě proměniti, aby poražený a pokáraný nemyslii na pomstu proti vítězi! Ani jedno srdce maďarské si nezískáte touto koncessí, nýbrž sesílíte jen svého nepřítele, a odvrátíte si tisíců tisíce srdcí těch Slováků, kteří očekávali od vás za svou věrnost lepší stav, samostatnost a zklamáni budou ve svých tak dlouho již chovaných nadějích! -

Již první pohled na mapu a druhý pohled na historii uherskou, ukázal by snad každému jinému ministerstvu cestu k úplnému paralisování revolučního živlu maďarského, naznačil by samostatnost Slovenska za hlavní garantii budoucího míru v Uhřích. Ale nestane se tak!

Ohlížíš se po rozumných příčinách tohoto neobyčejného rozhodnutí, kde jsou? My nevidíme žádnou podstatnou, leda snad bázeň před zvětšenou mocí Slovanstva.26 Ale tu se zdržeti neinůžeme žertovného přirovnání. Onen jonák vesnický bál se oženiti, a když se mu na příklad otcův ukazovalo, pravil: Což otec, ten si vzal matku, to je jiná: já ale musím si vzíti osobu docela cizí! - Tak asi nám připadá bázeň ministerstva rakouského před vzrůstající mocí Slovanstva. Zrovna toho, zač by se Bohu jako za zvláštní štěstí děkovati mělo, toho se bojí vláda. Což pak jest duše našeho obnoveného svobodného Rakouska? Což pak bude nyní držeti vaše Rakousko pohromadě, když již pukly řetězy absolutismu, kterými bylo dříve svázáno ? Nic jiného než panslavismus!

Nelekejme se toho slova, není to panslavismus od Kamčatky až k Jaderskému moři, od Jeniseje až k Černé Hoře, není to tento Velikán Velikánovič, ale jest to panslavismus menší, veselejší, ne tak nebezpečný, jest to panslavismus jiho-západní neb středo-evropský, spojení bratrské menších národů slovanských k zahájení své osobní národnosti a samostatnosti. Nyní se má Rakousko udržeti pohromadě a sice dobrovolně. Tážeme se, co jiného schopno jest k tomuto dobrovolnému společnému obcování než cit panslavismu rakouského, a nerozumí-li se ješte nyní tomuto tajemství, budoucnost tím lépe potvrdí naše slova. Když v loni Vlachové, Maďaři a Němci opouštěli rozviklaný a sbořením hrozící dům rakouský, tak jako myši prý utíkají ze stavení pádem hrozícího, pravili rakouští Slované, až posud jen sluhové a pastorci v tomto domě: Dosti pevný jest posud tento dům, podporujme ho, opravme si ho a budeme v něm spokojeně bydleti!

A zrádu by páchal na tointo domě ten, kdo by plašil z něho bez příčiny ty, kteří dobrovolně zůstati chtějí a činil přebývání v něm tak nesnesným, že by po jiných obydlích zraky nespokojenců obracovati se museli. A obydlí takové velikánské nebezpečné jest zrovna v sousedství a takřka se samo před zrak staví nespokojencům!

Kdo nechce malý panslavismus, ten hleď, aby na sebe neuvrhl veliký. A kdo může se chlubiti, že nahlédl do tmavé budoucnosti osudu?

Věru, když si všeliké kroky našeho ministerstva povážíme, zdá se nám, jako by sobě neumělo vážiti toho, co každý dobrý státník za největší základ Rakouska uznati musí: totiž Slovanstva rakouského, které baží po samostatnosti a dle okolností nevidí pro sebe nikde větší garantii než právě v Rakousku.

Moc Slovanstva není tedy nebezpečná, nýbrž prospěšná Rakousku, ona nehrozí, nýbrž ještě dává naději na větší sílu a trvání.

Dejž Bůh! aby to konečně nahlídnuli ti, kterým svěřena jest loď státu v nebezpečné plavbě.