Čechoslovanští výtečníci/Skupenina IV.

Čechoslovanští výtečníci Josef Rupert Maria Přecechtěl, Karel Adámek
Skupenina III.	Skupenina IV.	Skupenina V.

Údaje o textu
Titulek:	Skupenina IV.
Autor:	Rupert Přecechtěl, Karel Adámek
Zdroj:	PŘECECHTĚL, Rupert; ADÁMEK, Karel. Čechoslovanští výtečníci. Pešť : nákladem Dr. Rup. Přecechtěla, 1863. S. 58–64. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
page=1

Sixt z Ottersdorfu, nar. v Rakovníce. Stal se bakalářem 1534, v letech 1546 a 1547 byl kancléřem Starého města Pražského. Muž vysoce vážený, jemu ku cti ražen 1572 památní peníz. Zemřel 25. srpna 1583. Psal mimo mnohé i důležitý spis o dějinách současných.

Stanislav Pavlovský, biskup Olomúcký jest zajisté ozdobou arcipastýřů Moravských. Pošel z rodu rytířského, narozen v Pavlovicích ve Slezku. R. 1567 byl v Brně výtečným biskupem, Vilémem Prusnovským posvěcen a ve dvou letech kanovníkem učiněn v Olomúci. Dokonav vyšší studia v Římě (1571—1574) povýšen na doktora práva církevního a rok na to učiněn proboštem v Brně, a později skolastikem v Olomúci, kterážto volba papežem Řehořem XIII. 26. srpna 1575 došla potvrzení.

Co biskup vyznamenával velikou horlivostí a neoblomností charakteru a osvědčil nemalou sílu ducha v boji s tolikerými nepřáteli ve věku XVI. Stanislav P. je zajisté hoden, aby se v prvních řadách četných mužů věku svého skvěl. Zemřel 2. června 1598. Obšírný životopis jeho obsažen v brněnském Hlase r. 1861.

Marek Bydžovský z Florentína (Moravus). Stal se bakalářem svobodného umění na universitě Pražské 1. října 1559, mistrem 1565. Professuru zastával od r. 1569—1604, přednášel fysiku a děje české. V letech 1570, 1571, 1574, 1580, 1584 zvolen za děkana, 1574 za místoděkana fakulty filosofické; 1589, 1590, 1594—1596, 1602 byl rektorem university. Zemř. 15. září 1612. Sepsal více spisů historických.

Jiří Karolides, korunovaný básník, nar. 1579, mistr učení Pražského, sudí zemský. Psal v latině i v češtině. Rudolfem II. korunován co básník. Zemř. 1612.

Šimon Partlic ze Spicberka, narozen v Třešti na Moravě okolo r. 1588; stal se bakalářem svobodného umění v Praze 1612, téhož roku byl správcem školy Klatovské. 1614 učiněn mistrem, byl pedagogem u Kolona z Felsu. Po bitvě Bělohorské vystěhoval se z Čech.

R. 1623 žil pod ochranou vévody Šlesvického, později v Anglii. Sepsal mnoho latinských děl a vydal více theologických spisů, pak více kalendářů.

Václav Vratislav z Mitrovic na Kníně, cestovatel, nar. 1576. 1591 doprovázel co komorní pachole pána z Krekvic do Turek. 1599 vypsal cesty své jazykem mateřským, slohem prostým a jadrným, duchem zmužilým.

Za Ferdinanda II. z vlasti vyhnán a všech statků zbaven. Po bitvě Bělohorské přijmut na milost. Stal se konečně nejvyšším sudím v Čechách. 17. února 1629 povýšen do stavu panského v království Českém. Zemř. 22. listopadu 1635. Cestopis jeho vyšel nově 1855 péčí V. Rozuma v Praze.

Karel z Žerotína nar. 14. září 1564 v Brandýse nad Orlicí. Studoval v Štrasburce, cestoval po západní Evropě. Vrátiv se 1592 z Francouz, předčil vzděláním všecky souvěké pány českomoravské. Byl stejně zběhlý ve všech téměř odborech vědění lidského a hlavně v literatuře předních národů evropských velmi dobře se znal. Jazykem českým vládl tak obratně a jadrně, že se i nejvýtečnějším té doby spisovatelům vyrovnal, ani od jednoho nejsa převýšen. Na nedlouho věnoval se vojenství. 1594 jmenován soudcem zemským na Moravě. Po dlouhém zdráhání přijmul důležitý úřad ten.

Za nedlouho proslul v postavení svém. Důležitá jsou zasedání soudu zemského z r. 1600. Co hlava národní šlechty, byl nenáviděn stranou odpornou, v jejímž čele stál pověstný kardinál Dietrichštýn. 1601 vyřizována podlá obžaloba na Karla onou stranou vznešená. Obhajba v tomto sporu, již po dva dny vedl, jest pomníkem veliké výmluvnosti Žerotínovy.

Takovými lichými žalobami trýzněn téměř bez ustání za svou šlechetnost a vlastenectví až do r. 1607.

K přispění Karla přijat Matyáš za vladaře Moravy. Karel nabyl takové důvěry stavů, že zvolen za hejtmana stavů. 1608 vyslán s poselstvím k stavům Českým. Veliký Moravan osvědčil za této výpravy skvělých darů řečnických a uchvátil celý sněm český výmluvností svou. Zemským hejtmanem byl od 1608 až do 1614, osvědčuje povždy neunavnou horlivost pro dobré obecné a vzácnou moudrost státnickou.

V postavení svém vždy hájil a zastával práv svého národa i jazyka, památný jest dopis radě Olomúcké 1610 zaslaný, v němž jí vytýká nešváry užíváním němčiny povstávající, ostře ji za to káraje. Marné se vynasnažil odvrátiti nebezpečí bouřemi 1618 vypuklými hrozící.

Po bitvě Bělohorské téměř marně se přimlouval u Ferdinanda II. za milost. Konečně opustil drahou vlast, nemoha zraditi víru svou. Odstěhoval se do Vratislavi.

Bylo mu však dopřáno na půdě vlastenecké dokončit skvělý běh života svého, zemřel v Přerově 9. října 1636. Pochován v Brandýse nad Orlici.

Ušlechtilou povahou vynikal nad věk svůj, vynikal hlavně nad jiné nevšední láskou k lidu, hájil vždy práva lidská, zastával mírně nakládání s lidem sedlským. Zanechal po sobě množství spisů veledůležitých. Pilnému a nestranému dějepisci jen se podaří vylíčit pravou velikost a slávu muže tohoto, že to veliká však čestná úloha. V Karlu Žerotínovi ctíme velikého státníka a učence i řečníka, spravedlivého soudce, vzor šlechtice a člověka.

Samuel z Draždova, nar. v Hořovicích 1593, študoval v Lounech a v Žatci; potom od r. 1612 na universitě v Praze; 1614 stal se bakalářem a téhož roku mistrem. Byl rektor školy Vodňanské, farář v Litni 1618; pak v Praze u sv. Haštala a sv. Kříže velikého; přisedící konsistoře pod obojí od r. 1619; vypovězen r. 1620 odebral se do Wittenberka.

Stal se později pěstounem čtyř mladých pánů Kaplířů ze Sulevic, mnoho cestoval. 1626 povýšen v Angličanech do stavu. 1631 byl kazatelem v Perně.

Do Prahy se Sasy přišel a farářem v Týně učiněn byl. Předsedal synodě pod obojí v Praze shromážděné, o rok později opět vyhnán. V Perně proti českým bratřím psal, hlavní zastávatel strany evanjelické. Zemř. 27. ledna 1639. Sepsal množství spisů teologických v jazyku českém i latinském.

Jungmann jich vypočítává na 30.

Pavel Stránský, historik, který ve vyhnanství pokusil se první o líčení netoliko dějin, v ale i politického stavu, řádův a obyčejův země České. Vydal r. 1634 „Respublica Bojema, Lugd. Batav ex offic.“ a opravené i rozmnožené vydání téhož spisu 1643. Zemř. 1657.

Karel Škréta ze Zavořic, znamenitý malíř, kterýž vynikal obratností v nápodobení spůsobu malování mnoha slovútných italských mistrů. Nar. se v Praze 1604, od souvěkých českým Apellesem jmenován. V čas třicítileté války odebral se do Vlach, zdržoval se v Benátkách, ve Boloni a ve Florencii, v r. 1634, žil v Římě. V Boloni podáván mu úřad učitelský na tamnější akademii. Nepřijal ho, vrátil se do vlasti. Ferdinand III. nově do stavu šlechtického, rodině jeho Ferd. II. odejmutého, jej povýšil.

Malby Škrétovy vynikají hlavně dokonalostí kresby. Hlavně se přidržoval spůsobu Guido Reniho, jejž nad jiné sobě oblíbil. Dle Dlabáče a Šalera je dosuď známo 103 obrazů Škrétových, většina jich zdobí chrámy Pražské. Škréta je nejčelnější malíř Český, zemř. 1674.

Vácslav Rainer, nar. v Novém Městě Pražském 1686. Otec jeho, řezbář, již z mládí v něm chuť k umění probouzel. Později přičiněním svého bratra kopíroval výtečné malby a osvědčil nemalé vlohy malířské. Brandl hlavně ponukal ho, by se malířství oddal. Šel do učení ku Šveigrovi, kdež do 20. roku potrval. Za nedlouho chvalné si zýskal pověsti v světě uměleckém.

21. listop. 1725 pojal za choť Annu Hrcogovu. Zemř. 9. října 1743. Po smrti jeho prodána sbírka památností za 7000 zl. Přede vším vynikl co malíř fresk. Kostel na Bílé Hoře u Prahy, zámek a kostel v Doxanech, klášter Osecký, Kopule v chrámu křížovníků v Praze, chrám sv. Tomáše v Praze, chrám dominikánský a m. j. se honosí těmito památnými malbami.

Olejových maleb známo 17, 5 jich v galerii Drážďanské. Mimo to kreslil mapu Čech, jenž Müllerem v Augspurku vydaná byla, a mnoho děl pro měďorytce vypracoval.

Jan Středovský, nar. 1679 v Brumově na Moravě. Stal se r. 1702 knězem a za nedlouho farářem v Pavlovicích. Již jeho předkové zanášeli se dějepisectvím a i on v tomto oboru vynikl; sepsal: Moraviæ Memorabilium (1707); Sacra Moravia vita S. S. Cyrilli et Methodii (1710) dílo výtečné; Rubinus Moraviæ neb život sv. Sarkandra (1712). Zemřel 1713.

Jan Bečkovský, historik, nar. 1685. V 26. roce vstoupil do řádu křížovnického; po 11 let byl zprávcem hospodářským, pak zpravoval nemocnici. Zemř. 26. pros. 1725. Napsal as 40 kněh. Česky psal mimo jiné velikou kroniku: Poselkyně příběhů Českých. Díl první jen vydán a tu se přidržel téměř jen Hájka, druhý, v rukopise chovaný díl jest dle svědectví Palackého mnohem lepší.

Benignus Sichrovský, nar. ve Zbírově 1. října 1675, kněz řádu poustevnického sv. Augustina provincial, vymohl vyhlášení sv. Jana Nepomuckého za svatého; zemř. 1737. Byl též spisovatelem.

Matěj Bél, nar. v Očově na Slovensku 1684. Byl kazatelem německé církve v Prešpurce. Muž velmi učený a vážený. Psal zručně ve všech v Uhrách užívaných jazicích. Sepsal českou gramatiku. Zemř. 1749.