Číňanovy nehody v Číně/Kapitola X.

Číňanovy nehody v Číně Jules Verne
Kapitola IX.	Kapitola X.	Kapitola XI.

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola X.
Podtitulek:	V které Craig a Fry úředně se představí novému klientu „stoleté“.
Autor:	Jules Verne
Zdroj:	Číňanovy nehody v Číně. Rychnov nad Kněžnou : Karel Rathouský, 1888. s. 92–99. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	J. T–ý
Licence překlad:	PD old 100

„Ano, pane Bidulphe, pouhý to kousek bursovní, pravé to americké šibalství,“ pravil Kin-Fo k hlavnímu jednateli společnosti pojišťující.

Ctihodný Vilém J. Bidulph usmíval se jako znalec.

„Výborná to hra, vskutku, neboť celý svět tomu věřil.“

„I můj dopisovatel!“ pravil Kin-Fo.

„Lež to byla o zastavení platů, pane, o úpadku, lživá to zpráva. Osm dní na to vypláceno veřejně. Bylo to nastraženo. Akcie stlačeny o osmdesát na stu, byly koupeny za nízkou cenu ústřední bankou a když se tázali ředitele, co ten úpadek vynese:

„Sto sedmdesát pět procent,“ odpověděl vlídně. To mi píše můj dopisovatel v listu, který jsem obdržel dnes ráno v tu chvíli, kde jsem se domníval, že jsem zničen na dobro“ —

„A chtěl jste se zabíti!“ vzkřikl Vilém J. Bidulph.

„Ne,“ odvětil Kin-Fo, „kdy jsem mel býti zavražděn.“

„Zavražděn?“

„S mým svolením písemním; vražda to umluvená, přísežná, která byla by Vás stála —“

„Dvě stě tisíc dollarů,“ odvětil Vilém J. Bidulph, „poněvadž Každý způsob úmrtí byl pojištěn. Ah, byli bychom Vás velice litovali, milý pane“ —

„Pro onu část?“ —

„A úroky!“

Vilém J. Bidulph chopil ruku svého klienta a stiskl ji vřele, po americku.

„Ale nechápu“ — dodal.

„Pochopíte vše,“ odvětil Kin-Fo.

Vypravoval o smlouvě, jež stala se mezi ním a člověkem, jemuž důvěřoval úplně. Uváděl slova listu, jejž měl onen člověk v kapse, kterýžto list jej chránil před stíháním a zajišťoval mu bezstarostnost. Ale bylo lze očekávati jistě, že slib daný bude splněn a slovo čestné že stane se skutkem beze vší pochybnosti. —

„Člověk ten jest přítelem Vaším?“ tázal se hlavní jednatel.

„Ano, přítelem,“ odvece Kin-Fo.

„A z přátelství?“ —

„Z přátelství, a kdož ví? snad i z vypočítavosti! Pojistil jsem mu padesát tisíc dollarů na svou hlavu.“

„Padesát tisíc dollarů!“ zvolal Vilém J. Bidulph. „Toť pan Vang?“

„Tentýž.“

„Filosof! Ten nikdy nesvolí —“

Kin-Fo chtěl říci:

„Filosof ten jest starý Tai-ping. V první polovici žití svého spáchal více vražd, než bylo by třeba k zničení „stoleté“, kdyby všickni, jež zabil, jejími byli klienty! Za osmnácte roků skrotil divoké svoje vášně; ale dnes, kdy se mu nabízí příležitost, když myslí, že jsem zničen a chci umříti, a když mimo to ví, že smrtí mou získá jmění, nebude otáleti. — Ale Kin-Fo to neřekl. Byl by tím uškodil Vangovi, neboť Vilém J. Bidulph byl by třeba udal jej guvernéru provincie jakožto starého Tai-pinga. To věděl nepochybně Kin-Fo a že by tím byl zničil mudrce.

„Nuže,“ pravil jednatel pojišťovny, „lze učiniti proti tomu věc prajednoduchou.“

„Kterou?“

„Potřebí oznámiti panu Vangovi, že vše se změnilo a vzíti mu osudný list —“

„Toť se snáze řekne nežli vykoná,“ pravil Kin-Fo, „Vang zmizel od včíra a neví se kam.“

„Hm!“ ozval se jednatel jsa úplně pomaten touto námitkou.

Pohlížel opatrně na svého klienta.

„A nyní, milý pane, nemáte více chuti zemříti?“ tázal se ho.

„Na mou věru ne,“ odvětil Kin-Fo. Úskok ústřední banky kalifornské zdvojnásobil téměř jmění moje a já se hodlám oženiti. Ale neučiním to dříve, dokud nenaleznu Vanga aneb neuplyne lhůta mezi námi ujednaná.“ —

„A kdy uplyne?“

„Dvacátého pátého června roku tohoto. Do té doby jest stoletá vážně ohrožena. Záleží na ní, by učinila proti tomu řádné opatření.“

„By vyhledala filosofa,“ odpověděl ctihodný Vilém J. Bidulph.

Jednatel procházel se maje ruce na zádech a pak pravil:

„Nuže, nalezneme jej, toho přítele ke všemu volného, kdyby skryt byl v útrobách země! Ale do té doby pane budeme Vás chrániti proti všelikým pokusům vražednickým, jako jsme chránili Vás proti pokusům sebevražedným.“

„Co chcete tím říci?“ tázal se Kin-Fo.

„Že od 30. dubna, kdy jste podepsal polici pojišťovací, dva moji jednatelé sledovali kroky Vaše, provázeli Vás na procházkách a pozorovali skutky Vaše!“

„Nepozoroval jsem ničeho —“

„Oh, jsou to lidé opatrní! Žádám o svolení, bych Vám je směl představiti, zvláště nyní, kdy netřeba, by tajili jednání svoje, leda vůči panu Vangovi.“

„Svoluji,“ odvětil Kin-Fo.

„Craig-Fry budou na blízku, poněvadž Vy jste tu.“

Vilém Bidulph vzkřikl:

„Craig-Fry.“

Craig a Fry byli opravdu za dveřmi kabinetu soukromého. Sledovali klienta stoleté až do pisárny a čekali, až odejde.

„Craig-Fry,“ pravil jednatel hlavní, „po čas trvání police pojišťovací nebudete chrániti našeho vzácného klienta proti němu samému, nýbrž proti jednomu dobrému příteli, filosofu Vangovi, který se zavázal jej zabíti!“

Oba nerozdílní na to poučeni o stavu věcí. Pochopili vše a slíbili vše. Bohatý Kin-Fo náležel jim. Nemohl ani míti věrnějších sluhů.

Ale co měli nyní počíti?

Dle mínění jednatele hlavního byly tu dvě možnosti: zdržovati se v domě v Shang-Haii, za bedlivého střežení, by Vang nemohl tam vniknouti, aniž by jej Fry-Craig uzřeli, nebo všemožně se pokusiti, by zmíněný Vang byl nalezen a list onen jemu vzat, jenž nyní za neplatný a zničený považovati lze.

„První návrh není valný,“ odvětil Kin-Fo. „Vang dostane se ke mně nepozorován, neboť dům můj jest i jeho. Potřebí jej nalezti za každou cenu.“

„Máte pravdu, pane,“ odpověděl Bidulph. „Bezpečnější jest nalezti zmíněného Vanga a my jej nalezneme.“

„Mrtvého neb“ — pravil Craig.

„Živého!“ dodal Fry.

„Ne! živého!“ zvolal Kin-Fo. „Nechci, by ani na chvilku byl Vang ohrožen pro mou chybu!“

„Craig a Fry,“ dodal Vilém J. Bidulph, „jsou odpovědnými za našeho klienta ještě po sedmdesát sedm dní. Až do 30. června příštího má pán pro nás cenu dvou set tisíc dollarů.“

Klient a hlavní jednatel stoleté rozloučili se potom. O deset minut později vešel Kin-Fo provázen dvěma tělesnými strážci, kteří jej nesměli více opustiti, do svého yamenu.

Soun, vida, že Craig a Fry úřadně usazují se v domě, pociťoval proto lítost.

Nebylo více dotazů a odpovědí a následkem toho také žádných taëtů více! Mimo to pán jeho, pocítiv znovu chuť k žití, jal se opět trestati nejapného a líného sluhu. Nešťastný Soun! kdyby byl věděl co proň chová budoucnost v lůně svém!

První, co učinil Kin-Fo nyní, bylo „fonografovati“ do Pekingu, do třídy Cha-Cona změnu osudu a že jest bohatší ještě nežli před tím. Mladá vdova zaslechla hlas toho, jejž považovala za ztraceného na vždy, který šeptal jí něžné sladkosti. Uzří prý záhy svou malou sestru mladší. Než uplyne sedmý měsíc, přikvapí k ní, by jí nikdy více neopustil. Ale, kdežto zamítnul učiniti ji nešťastnou, chce nyní pečovati o to, by se nestala opět vdovou.

Lé-u nepochopila, co by znamenala poslední věta; porozuměla pouze jednu věc, že totiž vrátí se ženich její a že bude za dva měsíce u ní.

A toho dne nebylo nad mladou vdovu šťastnější ženštiny v říši nebeské.

Opravdu ve smýšlení Kin-Fo-ovu stala se důkladná změna, když následkem výdatné operace ústřední banky kalifornské byl se stal čtvernásobným milionářem. Chtěl žíti a sice dobře žíti. Dvacítidenní rozčilení ho přetvořilo. Ani mandarin Pao-Shen, ni obchodník Jin-Pang, ni světák Tim, ni učenec Honal nebyli by v něm poznali lhostejného hostitele, který loučil se s nimi při hostině na květnatém člunu perlové řeky. Vang nebyl by uvěřil očím svým, kdyby tu byl býval. Avšak tem byl zmizel beze stopy. Nevrátil se více do domu v Shang-Haii. Proto měl Kin-Fo velikou starost a jeho dva tělesní strážcové stálé úzkosti.

Osm dní později, 24. května, nebylo žádné zprávy o mudrci a následkem toho nebylo možno podniknouti pátrání po něm. Marně prolezli Kin-Fo, Craig a Fry území osadní, bazary, podezřelé čtvrti, i celé okolí shang-haiské. Marně slídili po něm v kraji celém nejobratnější tipaosové policejní. Mudrc nebyl k nalezení.

Zatím Craig a Fry pociťovali vždy vetší nepokoj a stali se tím více pozornými. Ni ve dne ni v noci neopustili klienta svého, jedli s ním u jednoho stolu a spali s ním v téže jizbě. Hleděli jej přiměti k tomu, by nosil ocelové brnění a tak se zabezpečil proti bodnutí dýky a by nejedl leč vařená vejce, jež nelze otráviti.

Kin-Fo, to se musí říci, způsobil jim práce dosti. Proč jej nezavřeli na dva měsíce do bezpečné pokladny stoleté pod záminkou, že má cenu dvou set tisíc dollarů.

Jakožto praktický muž nabízel se Vilém J. Bipulph, že mu vrátí premii zaplacenou a že polici pojišťovací zničí.

„Lituji,“ odvětil Kin-Fo zkrátka, „smlouva jest uzavřena a následky téže stihnou Vás.“

„Budiž,“ odvětil hlavní jednatel, jenž podrobil se tomu, co se nedalo změniti, budiž. Mate pravdu! Nebudete nikdy lépe střežen nežli od nás!“

„A nikdy laciněji,“ odvětil Kin-Fo.