Zvonečky/Jak Jeníček máslo prodal

Zvonečky Stanislav Řehák
Ztracená a nalezená Růženka	Jak Jeníček máslo prodal	Nepomodlil se

Údaje o textu
Titulek:	Jak Jeníček máslo prodal
Autor:	Stanislav Řehák (jako Stanislav Řehák Kamenický)
Zdroj:	ŘEHÁK KAMENICKÝ, Stanislav. Zvonečky. Obrázky z věku mladistvého Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1889. s. 19–20. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V sešlé chaloupce, hluboko v lese, bydlela jedna babička s malým Jeníčkem. Měli dvě kozičky, které je živily. A tak žili Jeníček s babičkou, či ne: babička s Jeníčkem dosti šťastně, protože jim kozičky hodné mléka dávaly. Ale ani na penězích jim nescházelo; neboť babička dobře uměla dělati ze smetanky máslo, které v blízkém městě prodávala.

Také jednou natloukla babička hodně výborného másla, ale pro churavosť nemohla s ním sama do města. Tedy zavolala Jeníčka a řekla mu: „Půjdeš Jeníčku do města na trh s máslem!“ Pak ho ještě poučila: „Postavíš se tam, kudy hodné lidí chodí, a budeš stále volati: kupte máslo, kupte máslo!“

Jeníček byl rád, že se přece jednou do města podívá a mezi lidi přijde; neboť dosud z chaloupky a z lesa nikam nevyšel. S radostí velikou tedy šel. Ve městě sedl si u nárožního domu na veliký kámen a křičel, co hrdla měl: „kupte máslo, kupte máslo!“

Ale nadarmo. Posléze přece kdosi se blížil. Nebudu ho popisovat a řeknu zrovna, že to byl — velký pes. Jeníček psa dosud nikdy neviděl, proto zdál se mu býti kupec ten podivným. Ale pomyslil si: „Ať je to kdokoli, jen když máslo prodám!“ proto pobízel kupce jen aby koupil, že je výborné!

Leč podivný kupec na jeho slova jen vždy něco zamručel. „Což se ti máslo nelíbí? Jen si ho dopřej!“ pravil hoch a podával je psovi. Ten popadl máslo a tentam i s ním.

Tomu ovšem Jeníček ihned porozuměl a pustil se za psem. Pes chtěl kratší cestou Jeníčkovi uniknouti, několika skoky ocítil se u plotu za jedním domem, aby tím dříve na bezpečné místo se dostal. Ale běda! Strčiv hlavu a přední nohy mezi tyčky nemohl zadek protáhnouti a tak ve plotě vězeti zůstal. Zatím ho Jeníček šťastně dohonil. Popadl jej za ocas a pevně ho drže, křičel: „Pomozte, pomozte! vzal mi máslo.“ Ale nikdo ho neslyšel. Pes se vzpíral, házel sebou, všelijak si pomáhal, ale marně. Juž vyhrabal za plotem takovou díru, že se ani země nedotýkal a ve vzduchu jen visel. Tím však si nepomohl. Již se sotva hýbal. Co se takto vespolek tahali, připadne náhodou Jeníčkovi pohlédnouti, za plot a na díru psem vyhrabanou. Ale aj! jak se zaradoval, když z díry vykukoval — hádejte co? Hrnec s penězi.

„To tedy mi dáváš za máslo? Nu to je jiná! pak jsem ovšem zcela spokojen a ihned tě pustím!“ pomyslil si, a honem pomohl psovi, by se jen dostal z plotu. Potom skočil za plot, vytáhl z díry hrnec s penězi a běžel domů.

Jakou měla babička radost ze svého malého prodavače, nemůžete si ani pomysliti.

„No, tož půjdeš zase na trh s máslem, když tak dobře, prodávat umíš,“ pravila.

Ale jinak si to rozmyslila, když se dověděla, jakým způsobem Jeníček peněz nabyl.