Zvěsti mladých let/Moc příkladu

Zvěsti mladých let Karel Chalupa
Pomsta vodníkova	Moc příkladu	O rybářově Lidmile

Údaje o textu
Titulek:	Moc příkladu
Autor:	Karel Chalupa
Zdroj:	CHALUPA, Karel. Zvěsti mladých let. Praha : I. L. Kober, 1893. s. 79–81. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Před lety byla krajina za Oranem v Africe, nyní Francouzi zabrané Alžírsko, v panství rozličných, začasté loupeživých vladařů pod nadvládou tureckou. Když se Francouzové pobřeží zmocnili, tito loupežníci sváděli s nimi časté boje a potyčky; ale jindy příměří učinivše opět v obchodní styky s nimi vstupovali, tak že se obchodníci francouzští mnohokráte až v nitro země se zbožím odvažovali. Ale často nepatrná jen příčina byla s to, aby kmeny ty opět v odboj i výboj prudký uvedla.

Mladý jeden obchodník francouzský dostal se až ke dvoru jednoho vladaře takého a dobré obchody tu učinil. Nešťastnou náhodou však vzplanulo v této zemi zase nepřátelství proti Francouzům mohutným požárem, a mladý obchodník, považován byv za vyzvědače, uvězněn a k smrti odsouzen. Měl býti vydán lvovi, jenž k tomu účelu zde byl chován.

Jediný člověk, vychovatel vladařův — kterážto móda následkem styků s Francouzi tu zavedena — vřele se u pána svého za mladého kupce přimlouval, dokazuje stále, že neoprávněné jest jednání to, že není jediného důkazu, který by vinu zajatcovu doznával, který by vypovídal, že mladý kupec je vyzvědačem.

Smuten stál ubohý mladý, nevinně odsouzený muž před velikou klecí, v níž dřímal obrovský král pouště — lev. Malý věrný psík kupcův, jenž se pána svého spustiti nechtěl, nepozorovaně mřížemi při řeči spravedlivého vychovatele, jíž posléze pokusil se dokázati úplnou nevinu obchodníkovu, vběhl do klece a před lva se postavil — a jako na zjev neobvyklý — zaštěkal.

Lid shromážděný, aby popravě vyzvědačově přítomen byl, užasl; očekáváno, že na psa již po tři dni hladem mořený lev se vrhne.

Ale nestalo se tak přes to, že psík až ke lvovi se přiblížil.

Lev otevřel zraky, pohlédl stranou na shromážděný lid, pak na psa, který dokonce malou svou tlapku na lvovu položil, a zamhouřiv oči, dřímal dále.

Za chvíli vyšel malý psík živ a zdráv z hrozné kleci.

Výjevu toho jako příkladu chopil se obránce mladého obchodníka. Poukázal na velikomyslnosť velikána lva vůči malému, nebohému psíkovi, jejž by jedním máchnutím mohutné své tlapy zdrtil, a doložil, že člověk mocný a velký vždy vůči slabému, nebohému má býti velkomyslný, šlechetný a odpouštěti malá provinění, a není-li důkazů, spravedliv býti a odpouštěti vůbec.

Jest to ctí velkých duchů, malých si nevšímati a dávati jim milost.

Výjevem v kleci a řečí svého vychovatele byl vladař mocně dojat.

„Chci býti také šlechetný a spravedlivý; jsou to pěkné vlastnosti,“ a poručiv pouta s rukou kupcových sejmouti, oznámil vězni, že jest na svobodě.