Zpráva a naučení o kazatelství/Suma kazatelského umění

Zpráva a naučení o kazatelství Jan Amos Komenský
Napomenutí k služebníkům církve, zvlášť v nynějším času	Suma kazatelského umění	O hojnosti věcí a řeči

Údaje o textu
Titulek:	Suma kazatelského umění
Autor:	Jan Amos Komenský
Zdroj:	Citanka
Licence:	PD old 70

Kazatele cíl a povinnost jest učiti lidi cestě boží (Mat. 22, 16), vysvětlovati tajemství víry (1 Tim. 3, 9), ponoukati k dobrému, trestati ve zlém, žehrati na urputné (2 Tim. 4, 2), napomínati nedbalých a přemáhati odporující (Tit. 1, 9). To pak vše, má-li se díti užitečně, musí se díti světle (Žal. 119, 105; Abak. 2, 2; Isai. 50, 4), líbě (Žal. 119, 103; Luk. 4, 2; 2 Kor. 4, 2), mocně (Izai. 49, 2; Žid. 4, 12; Mat. 7, 29).

Světle. Aby posluchač všecko jako před očima vymalované sobě maje, zřetedlně pochopiti a spamatovati se mohl.

Líbě. Aby v poslouchání bez tesknosti zdržán býti mohl.

Mocně. Aby nejen uši lektány, ale hned srdce jímána a ku poslušenství Bohu sklonována byla. Takže trému tomu kazatel se naučiti musí: 1. srommitedlně věci boží uměti přednášeti, 2. líbezně a příjemně je vypravovati uměti, 3. uměti sekty dobývati.

Toho pak žádný konati moci nebude, jediné leč prvé hojnost věcí a řeči míti bude, aby užitečné z čeho vybírati měl. Takže čtyry budou částky kázatelského umění: 1. hojnost, 2. světlost, 3. líbeznost, 4. mocnost.

Hojnost		rozličnosti
Světlost		spořádanosti
	záleží v		věcí i řeči.
Líbeznost		ozdobnosti
Mocnost		horlivosti

Odkudž i této Zprávy čtyři dílové budou: v prvním se budeme učiti, kde hojnost a rozličnost věcí a řeči bráti; v druhém, jak je uměle pořádati; v třetím, čím a jak je ušlechtile okrášlovati; v posledním, čím a jak jím pronikavosti dodávati. Nebo ačkoli taková k kazatelství způsobnost a zásobnost boží v člověku dar jest, jest však dar lídské prozřetedlnosti svěřený, kterýž jak modlitbami, tak náležitou pilností každému upřímnému církve služebníkn rozněcovati v sobě náleží (2 Tim. 1, 6). A od mužů osvícených jisté regule již vyšetříny jsou, jak, odkud kazatel hojnost věcí sobě nasbírati, jak je pěkně spořádati, jak a čím okrašlovati, jak a čím ostrosti přidávati může a má. Protož takovými pomocmi nezhrdati, ale jich vděčně, snážně a pobožně užívati náleží.

Že pak k každému užitečnému kázaní čtvero to přináleží, trojím podobenstvím ukázati se to může:

Předně, že kdo dům stavěti chce, musí sobě nejprv materie s potřebu nashromážditi, dříví, kamení, cihel, vápna, hliny, prken, šindelů, hřebiků, Potom rozdělí a vyzdvihne stěny, stropy, dveře, okna, střechu; potom přidává ozdob vnitř i zevnitř bílením, líčením, malováním, taflováním atd.; naposledy potravami dům zachystaje, bydlí v něm.
Kdo bystré hody připraviti chce, musi nejprv míti dosti mouky, masa, octa, soli, piva, vína, vody. Potom se ty krmě mastí, solí, koření, sladí, octí, nby včas bylo. Naposledy pěkně se to s naležitou poctivostí hostům předkládá.
Prorok Ezechiel ukázanou sobě maje hromádku kostí suchých, nejprv jim spojiti se poručil. Potom masu a žilám na nich zrůsti rozkázal a koží se potáhnouti; naposledy duchu života do nich vstoupiti.

Což umění kazatelského obrazem jest. Tak zajisté slovo boží v Písmě na hromadách ležící jest v částečkách svých povážené jako materie, z ktere se něco vyváděti musí. Toto proroci boží musejí nejprv rozbírati, a co k čemu přináleží, pořádati; potom výklady svými vyplňovati a ušlechtilostí jako barvamí přiličovati: a naposledy důchem mocnosti jim jako života přidávati.