Zpěvy zavržených/Rabi Immanuél ben Šelómó Sifróní

Zpěvy zavržených Jiří Langer
Nahum	Rabi Immanuél ben Šelómó Sifróní	Frances Immanuél ben David

Údaje o textu
Titulek:	Rabi Immanuél ben Šelómó Sifróní
Autor:	Imanuel ha-Romi
Zdroj:	Zpěvy zavržených, 3. vydání, str. 22
Vydáno:	Praha: Práh, 1993
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jiří Langer
Licence překlad:	PD old 70

RABI IMMANUÉL BEN ŠELÓMÓ SIFRÓNÍ

(Řím XIII. století)

Chovám já v nitru svém myšlenku vděčnou!
S nebem rozejít se, a se slávou večnou,
jistý, že naleznu v pekle slast nekonečnou,
oslněný tam jsa nejednou vlídnou slečnou.

Ba, v ráji neuzřím žádnou laňku svůdnou;
kdejekou babu však, umouněnou zrůdnou,
plnou bradavic, šerednou, ale cudnou.
Ó díky, díky vám, ze blaženost tak trudnou!

Tož zahradu Édenu rád minu nehostinnou;
na jejích mrzácích oči mé nespočinou,
neboť ne ráj je má nejvyšší meta.

Peklo, tys jinší med! Jen k tobě tužby mé tíhnou;
neboť dámy kosíš, jež něhou a žádostí jihnou!
Ty skrýváš v lůně svém nejsladší lahody světa.

---

K str. 22. (Sch. 157 sq) ’IMMANUÉL „HÁ-RÓMÍ“ (Říman), je proslavený svými satirickými „Mahbárót“ (Sešity), v nichž se střídá jako v Al Harízího „Tahkemóní“, rýmovaná próza s verši. Rabi ’Immanuél není, podle příkladu svých kolegů - básníků křesťanských oněch časů v Italii, v básnické mluvě nikterak ostýchavý. - V rýmované próze napsal též „Eden wá-Tofet“ (Ráj a peklo), kde podobně jako jeho vrstevník Dante Alighieri, líčí svou cestu rájem a peklem. Na rozdíl od Danteho a neodvisle od něho zůstává však ’Immanuél i v Pekle satirikem. (Herakleovský motiv cesty peklem má původ ve starém Orientě a v Evropě tehdy ožil zásluhou básníků arabských.) - ’Immanuél Říman je mistrem slovních hříček. Na př.: „’Al-má ’almá ’al ma ’al má ’alma…“ (Proč dívka každičkou nevěru svého hocha atd.).