Zpěvy zavržených/Išaj bar Márdechaj

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Išaj bar Márdechaj
Autor: Išaj bar Mordechaj
Zdroj: Zpěvy zavržených, 3. vydání, str. 17
Vydáno: Praha: Práh, 1993
Licence: PD old 70
Překlad: Jiří Langer
Licence překlad: PD old 70

IŠAJ BAR MÁRDECHAJ[editovat]

(Francie XIII. století)

Byl jednou jeden gentleman,
ten neměl třísku do kamen.

A že pořád dlel v baráčku,
tak chodil ovšem bez fráčku.

Choť měl skvělou jako květ
a u ní ještě poupat pět.

I dí jemu ta ctnostná paní:
„Dost nám už toho odříkání!

Kus chleba není, a tak je zle,
že nemám už co na sebe.

Všechny doktriny znáš zpaměti!
Tak nakrm jimi pět dětí!!

Což kdybys tak po božím dárku
se poohlédl na jarmarku?

Když je nouze nejvyšší,
pomoc Boží nejbližší

a kdo se k Bohu modlívá
posilnění nabývá.“

„Moudrá tvá rada!“ vece manžel hbitě.
„Škoda, že nespočívá na realitě.

Za chlebem na jarmark, věř, šel bych rád;
ale, můj ty smutku, vždyť nemám šat!"

Nemeškala, a šla k sousedovi
a již nese roucho manželovi.

Oděl se, a všecky starosti
poručil Boží milosti.

Vyprovázelo jej patero modlidbiček:
„Kéž nevrátí se s prázdnou, náš tatíček!“

Bulvárem si chodí, a hle,
prorok Eliáš zjevil se mu náhle.

Dí mu ten hlásný dobrých zvěstí:
„Věru, dnes tě potká štěstí.

Budeš mnou volně disponovat,
a jak otroku mně rozkazovat.

Křič v trhu: 'Vzácní páni,
zde otroka mám na prodání'!“

Vzdychl: „Smím, já nehodný, co by s otrokem
nakládat s pánem svým a prorokem?!“

Prorok svou svatost všecko mu dal,
a v tu chvíli se jeho statkem stal.

Velkou jeden kupec vysázel za něj splátku:
Osm set tisíc zlatých dukátků.

„Jestlipak znalý jsi,“ otázal se ho,
„krásného umění stavitelského?

Hrad vystavíš-li tuto bez návodu,
rád propustím tě zase na svobodu.“

Jeden den s dělníky pracoval,
v půl noci vroucně zavolal:

„Všemohoucí! Vyslyš mé volání,
dokonči to budování!

Neboť jen pro slávu jména tvého
prodal jsem se do stavu otrockého.“

Andělé v tom okamžení
chutě se dali do stavění.

Zedníčkové Boží, za malou chvíli
celičký hrad postavili!

Kupcovi srdce blabem poskočilo
když ráno shlédl to mistrovské dílo.

Samá věžička, a tak přeuměle,
jako stavívají jenom stavitelé.

„Teď včerejšímu dostůj slovu,
zbav mne otrockých okovů!“

Slovu dostál doopravdy
- a tentam byl Posel pravdy.


K str. 17. (S. 858) Slavnostní kuplet, ve východní Evropě podnes velice oblíbený. O autorovi není celkem nic známo. Obsah básně je starověká legenda, známá i z písemnictví talmudického.