Zpěvy lidu srbského (Kapper)/Matka odcizená

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Matka odcizená
Autor: trad.
Zdroj: Soubor:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf, s. 97–99
Licence: PD traditional
Překlad: Siegfried Kapper
Licence překlad: PD old 70
Index stran
Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf

Jedou lesem svatebníci, jedou.
Stanu s sebou, vdovu mladou, vedou,
tiše sobě o ní povídají:
„Krásna-li je záře měsícova,
krásnější přec Stana, mladá vdova!
Marná však ta všechna krása její,
když za sebou doma devět synů
a desáté v poviánu nechá,
v plenách ještě, pacholátko Jovu!“

A z devíti synů nešel žádný,
aby navštěvoval svoji matku,
dokud robě nedorostlo Jovo,
dokud na sedlo nesedlo koni,

dokud zbraní nedospělo pádných.
Tu pak teprv na cestu se brali,
u matinky spolu zavítali.

A z devíti synů na dar každý
nový krásný oděv matce přines’ -
ale Jovo povián a pleny,
v nichžto máť jej tehdáž opustila.

A máť syny slušně uvítala,
do patnácte dnů je častovala,
panskými pak dary obdařila,
po sokolu a po vranném koni
každému jim pěkně nadělila,
nejmladšího ještě nad to krásnou
dívkou, by jí prominul, že v plenách
sirotka jej opustila tehdáž;
ze dvorů pak mile provázela,
přes ty lesy ještě s nimi jela.

A když z lesů hustých šťastně vyšli,
a za nimi na rovinu přišli,
synové tu líbali se s matkou,
loučili se, cestou dál se brali.

To však matka nemohla již snésti.
Rozpínala ruce, v trávu klesla,
duše jí se k pánu bohu vznesla.

I tu synové se navrátili
buzdovany hrobku vykopali,
šavlemi pak rakev utesali,
matku milou s úctou pochovali.
U hlavy jí růži zasadili,
u nohou studánku vykopali,
jabloní pak kolem nasázeli:
kdož jsi mlád, nechť ozdobíš se růží,
kdož jsi žízniv, napájej se vodou,
kdož jsi umdlen, posilniž se jab’kem.