Zimní cesta/11. Jarní sen.

Zimní cesta Wilhelm Müller
10. Odpočinek.	11. Jarní sen.	12. Osamění.

Údaje o textu
Titulek:	11. Jarní sen.
Autor:	Wilhelm Müller
Zdroj:	původní publikace
Licence:	PD old 70
Překlad:	Otakar Zielecki
Licence překlad:	PD old 70

Já snil jsem, že zřím sta květů,
jež rozhodil v záhonech máj;
já snil jsem, že kráčím loukou,
zpěv ptáčat mne skočně zval v háj.

A když se ozval kohout,
klam zraku zmizel zas
a v jizby chlad a temno
zněl havranů výsměšný hlas.

Však do skla oken úzkých
kdo obraz mi květů vdech,
mne směšným nazve snílkem
že květy zřel v zimních dnech.

Já snil jsem, že láska družná,
že přišla do srdcí dvou,
že vroucně kdosi líbá,
ach, blaženou líci mou.

A když se ozval kohout,
tu zmizel srdce klam;
já zřel, že v jizby temnu
jsem procitl sám a sám.

Však znovu tisknu víčka,
spi srdce blahým snem.
Kdy květy zkvetou mi v oknech,
kdy zlíbám ji žíznivým rtem?