Ze říší přírody/Vojtěška

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vojtěška
Autor: Alfons Bohumil Šťastný
Zdroj: ŠŤASTNÝ, A. B. Ze říší přírody. Praha: M. Knapp, 1891. s. 64–65.
Licence: PD old 70

Vojtěška bydlela se svou matkou ve chudobné chaloupce.

Jediným bohatstvím jejich byla kravička, již Vojtěška denně honívala na pastvu. Pozemek, na němž pásávala se kravička, byl porostlý travou jen sporou, napolo uschlou. Ký div, že když Vojtěška přihnala kravku domů, dávala tato málo mléka, a to ještě dosti špatného. Vojtěšku trápil velice tento nedostatek, a často si naříkala.

Když tak jednou seděla na pastvině, povzdechla si hlasitě: „Kéž by naše kravička měla lepší pastvu! Jistě bychom pak dostávali od ní hojnosť mléka.“

„Jiného přání nemáš?“ ozval se za Vojtěškou hlas, a ona spatřila šedou stařenku, o hůl se opírající. „To ti mohu pomoci. — Žeň kravičku za mnou!“

Vojtěška uposlechla, a stařenka zavedla ji na místo porostlé drobnou zelenou rostlinou, na níž tu a tam modraly se malé kvítky. Kráva pustila se ihned s chutí do pastvy, a bylo viděti, že jí tato bylina velice chutná.

„Sem voď krávu každého dne, a nedostatku mléka bude odpomoženo. Až zpozoruješ, že rostlina začíná schnouti, seber s ní něco semene a zasij je na pozemek okolo vaší chaloupky!“

Po těch slovech stařenka zmizela…

Vojtěška nemohla se z údivu ani vzpamatovati. Kdo byla ta stařenka a kam poděla se tak náhle? Než, nelámala si tím dlouho hlavy a chutě pustila se do práce, kterouž obyčejně zaměstnávala se při pasení.

Když večer přihnala krávu domů, vyprávěla vše své matce, a tato nedočkavě běžela do chléva. Rychle počala dojiti krávu, a ta dala tolik mléka jako jindy za dva dny. A mléko chutnalo obyvatelům chaloupky jako nikdy před tím.

Od té doby honívala Vojtěška kravičku jen na to místo, a v chaloupce dobrého mléka nikdy se nenedostávalo. Když pak rostlina počala žloutnouti, sebrala s ní Vojtěška něco semene a uschovala je doma. Na jaře pak je zasila okolo chaloupky, a ve krátkém čase zazelenalo se celé místo překrásně.

Vesničané seznavše, jak užitečnou jest tato bylina, draze odkoupili od Vojtěščiny matky trochu semene, a brzy se tato rostlina rozmnožila.

Na památku pak, že ji Vojtěška přinesla, dali jí jméno vojtěška.