Ze říší přírody/Vodomil

Ze říší přírody Alfons Bohumil Šťastný
Smrtihlav	Vodomil	Bodlák

Údaje o textu
Titulek:	Vodomil
Autor:	Alfons Bohumil Šťastný
Zdroj:	ŠŤASTNÝ, A. B. Ze říší přírody. Praha: M. Knapp, 1891. s. 29–31. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Kolem neveliké kalužiny rozkládala se bujná travička, a v ní bylo na tisíce květů i kvítků pestrobarvých. Ve mnohých bydleli trvale četní hmyzové, kteří tam i potravu nalézali. Jiné kvítky hostily pouze jen ve dne různé druhy broukův a motýlův, kteří se tam sletěli, aby popásli se na slaďoučkých šťávách medových, jež skrývaly se v útrobách květných kalíškův.

Bylo parné odpoledne. Na palouček sletělo se hejno běláskův, mezi nimiž bylo několik nádherných baboček, a jeden spanilý otokárek; za chvíli dostavili se četní žlutáskové, modří junošíci a útlí perleťovci. Posléze i různé druhy hmyzův s tvrdými krovkami v místečko ono přikvapily. Po vzájemném pozdravu vyvolil si každý některou květinku, a obdržev od ní svolení, vlezl do kalíšku a opojoval se lahodnou medovou rosou. Kolkol ozýval se šumot a hukot; vše jásalo radostí nad vzácným tím požitkem.

Kde se vzal — tu se vzal, na břeh kalužiny přiletěl veliký, černý brouk těla ploského; těžce dopadl mezi stonky svěží travičky. Udiveně pohlíželi hodující na cizince. Ještě nikdy nebyli zřeli podobného tvora.

„Znáte ho, znáte?“ ptali se motýlové.

„Nikoli, neznáme,“ odpovídali brouci.

Smělá jedna babočka opustila žahavkový kvítek a zaletěla k cizinci. „Odkud jste?“ otázala se černého brouka. Ten vzhlédl k ní udiveně.

„Nerozumí,“ sdělovala babočka s ostatními. „Patrně je z cizích končin.“

Brzy pustili se hodující zase do jídla. Jen chvílemi po cizinci pokukovali.

Ten nadzvihl pojednou zadek, rozevřel krovky, a průzračná křídla vynesla ho do vzduchu. Octnuv se nad vodou, spustil se dolů a zapadl do hlubiny.

„Chudák, utopil se!“ litoval malý jeden perleťovec.

„Kdo ví, co ho trápilo!“ pronesla veliká majka.

„Koukejte, koukejte,“ zvolal otokárek, jenž byl zaletěl nad vodu, „tuhle je! A jak umí plovati!“

A skutečně, černý brouk rejdil vesele ve chladivé vodičce.

Od toho dne přebýval cizinec stále ve vodě; jen času nočního trochu si povyletěl.

Že tak vodu miloval, nazvali ho obyvatelé paloučku vodomilem.