Ze říší přírody/Proč nestaví kukačka hnízda

Ze říší přírody Alfons Bohumil Šťastný
Červenka	Proč nestaví kukačka hnízda	Proč nenávidí krocan červené barvy

Údaje o textu
Titulek:	Proč nestaví kukačka hnízda
Autor:	Alfons Bohumil Šťastný
Zdroj:	ŠŤASTNÝ, A. B. Ze říší přírody. Praha: M. Knapp, 1891. s. 14–16. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Byl stvořen svět. Zemi oživovali četní živočichové, ve vodách proháněly se čilé rybky, ve vzduchu poletoval hmyz a různí ptáci. Vše radovalo se a veselilo.

I přišel jednou anděl na zemi, a shromáždiv kolem sebe tvorstvo, ozval se velebným hlasem: „Nebeský váš Otec laskavě pohlíží na vás a raduje se s vámi. Ale vzkazuje vám toto: Pamatujte, že žádná radosť není bez konce. Přijdou dnové nepohody, kdy nebude vám možno pod širým nebem tráviti. Budujte si tedy obydlí!“

Uposlechli tvorové Božího rozkazu. Zvláště ptáci pustili se čile do stavby hnízd. Jedni budovali je velice uměle, jiným stačil pouhý důlek v zemi, vystlaný travou. Každý pracoval dle svých schopností. Veselá kukačka však nestarala se o své pracující druhy.

Stále jen vzduchem se proháněla a hrála si na schovávanou, ukrývajíc se za stromy a zase vykukujíc; při tom volala: „Kuku, kuku!“

Napomínali ji ptáci, by pamatovala na stavbu obydlí. Však lehkomyslnice se jim vysmála.

Hnízda byla dokončena, a samičky nanesly vajíček. Z těch vylíhla se drobná holátka. Sice působila rodičům svým mnoho starostí, vyžadujíce stále potravy. Ale za to měli staří s kým se těšiti, když po denní lopotě ku svému hnízdečku usedli a čtveračivým miláčkům veselé pěli písničky.

Zarmoutila se kukačka, vidouc, že takých radostí sama se zbavila. Chtěla tedy chybu svou napraviti a jala se robiti hnízdo. Však její stavitelské schopnosti byly ty tam. Dílo její se bořilo. Posléze byla nucena vlastní vajíčka do cizích hnizd zanésti a tam je zanechati.

Od té doby nestaví kukačka hnízda.