Zahradník/77

Zahradník Rabíndranáth Thákur
76	77	78

Údaje o textu
Titulek:	Zahradník 77
Autor:	Rabíndranáth Thákur
Zdroj:	http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Balej
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Dělník a jeho žena z končiny západní pilně kopají, aby nadělali cihel na pec.

Jejich dceruška chodí k přístavišti na řece; tam do nekonečna myje a drhne hrnce a talíře.

Její bratříček s oholenou hlavou a hnědými, nahými, zablácenými údy následuje ji a na vysokém břehu čekává trpělivě na její rozkaz.

Ona se vracívá domů s plným džbánem na hlavě, skvějícím se kovovým hrncem v levici, dítě držíc pravicí, malinká služebnice své matky, vážná tíží domácích starostí.

Jednoho dne viděl jsem toho nahého chlapce seděti s nožkama roztaženýma.

Jeho sestra seděla ve vodě a drhla džbánek hrstí hlíny, otáčejíc jej kol do kola.

Na blízku stál beránek s měkkou srstí a pásl se na břehu.

Priblížil se k místu, kde seděl hoch, a najednou hlasitě zabečel, a hoch se ulekl a vykřikl.

Jeho sestra přestala cíditi hrnec a vyběhla na břeh.

Vzala svého bratra do jedné ruky a beránka do druhé a, rozdělujíc své něžnosti mezi ně, spínala poutem lásky potomstvo zvířete i člověka.