Zahradník/66

Zahradník Rabíndranáth Thákur
65	66	67

Údaje o textu
Titulek:	Zahradník 66
Autor:	Rabíndranáth Thákur
Zdroj:	http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Balej
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Potulný šílenec hledal zlatotvorného kamene; vlasy měl zcuchané, vyrudlé a zaprášené; tělo vyhublé v stín, rty pevně sevřeny jako zamčené dveře jeho srdce, oči planoucí jako lampa světlušky, hledající druha.

Před ním hučel nekonečný oceán.

Zvavé vlny neustále vyprávěly o skrytých pokladech, vysmívajíce se nevědomosti, jež neznala smyslu jejich hovoru.

Neměl již asi naděje, přece však si nechtěl odpočinouti, neboť hledání stalo se mu životem, —

tak jako oceán neustále zdvíhá své paže k nebesům po nedosažitelném —

tak jako hvězdy jdou v kruzích, a stále hledají cíle, jehož nelze dostihnouti —

právě tak šílenec se zaprášenými vyrudlými kadeřemi ustavičně bloudil, hledaje kamene zlatotvorného.

Jednoho dne přišel venkovský hoch a tázal se: „Řekni mi, jak jsi dostal ten zlatý řetěz kolem krku?“

Šílenec užas! řetěz, který kdysi byl železný, byl opravdu zlatý; nebyl to sen, nevěděl však, kdy se proměnil.

Divoce bil se do čela kde, ó kde jej potkalo štěstí, aniž o tom věděl?

Byl si navykl zdvíhati oblázky a dotýkati se řetězu a zahazovati je, aniž se podíval, nastala-li proměna; tak šílenec nalezl a ztratil zlatotvorný kámen.

Slunce se nížilo k západu, obloha byla zlatá.

Šílenec se vracel po svých stopách znovu hledati ztraceného pokladu se silou vyhaslou, tělem sehnutým a srdcem v prachu jako strom, jenž byl vyvrácen.