Zahradník/46

Zahradník Rabíndranáth Thákur
45	46	47

Údaje o textu
Titulek:	Zahradník 46
Autor:	Rabíndranáth Thákur
Zdroj:	http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Balej
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Opustila jsi mne a šla jsi svou cestou.

Myslil jsem, že budu pro tebe truchliti a v srdci svém uložím tvůj osamělý obraz, do zlatého zpěvu vetkaný.

Ale žel mého zlého osudu, čas je krátký.

---

Mládí mizí rok za rokem; jarní dnové prchají; křehké květy umírají bez příčiny, a moudrý člověk mne varuje, že život jest jen kapkou rosy na listě lotusovém.

Mám-li nedbati toho všeho a dívati se ztrnule za ženou, jež se ode mne odvrátila?

To by bylo hrubé a pošetilé, nebot čas je krátký.

---

Pojďte tedy, mé deštivé noci svou capkající nohou; usmívej se, má zlatá jeseni; pojď, bezstarostný Dubne, kolkolem své polibky rozhazující.

Přicházíte, a ty, a ty též!

Moji drazí, víte, že jsme lidé smrtelní.

Zda jest moudré zničiti srdce své pro ženu, jež si srdce své zase vzala? Neboť čas jest krátký.

---

Jest lahodno seděti v koutě v dumách a psáti verši, že tys můj celý svět.

Jest hrdinské přivinouti k sobě svůj žal a nechtíti se dáti utěšiti.

Ale nová tvář nahlédá mými dveřmi a zdvíhá oči své k očím mým.

Nemohu než setříti si slzy a změniti nápěv písně své.

Neboť čas je krátký.