Přeskočit na obsah

Zahradník/37

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Zahradník 37
Autor: Rabíndranáth Thákur
Zdroj: http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51
Licence: PD old 70
Překlad: František Balej
Licence překlad: PD old 70
Index stran

Chtěla bys, spanilá, dáti věnec z čerstvých květin na mou šíji?

Ale věz, že věnec, který jsem vil, je pro mnohé, pro ty, kdo jsou jen letmo spatřováni nebo sídlí v krajích neobjevených nebo žijí v písních básníků.


Je příliš pozdě žádati srdce mé za své. Byl čas, kdy život můj byl jako poupětem, všechna jeho vůně byla shromážděna v hloubi nitra jeho.

Nyní je rozptýlen daleko široko.

Kdo zná kouzlo, jež jej může zase sebrati a zase uzavříti?

Srdce mé není mým, abych je mohl dáti bytosti jediné, jest dáno mnohým.