Zahradník/2

Zahradník Rabíndranáth Thákur
1	2	3

Údaje o textu
Titulek:	Zahradník 2
Autor:	Rabíndranáth Thákur
Zdroj:	http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Balej
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

„Ach, básníku, večer se blíží, tvůj vlas šediví.

Slyšíš-li ve svém osamělém snění poselství onoho světa?“

„Jest večer,“ řekl básník, „a naslouchám, protože ze vsi by mohl někdo přijíti, třeba že je pozdě.

Dávám pozor, nesetkají-li se mladá bloudící srdce, a neprosí-li dva páry dychtivých očí o hudbu, aby přerušila jejich mlčení a mluvila za ně.

Kdo jim bude spřádati vášnivé jejich písně, budu-li já seděti na břehu života a přemítati o smrti a onom světě?

Časná hvězda večerní mizí.

Zář pohřebního ohně zvolna hasne u tiché řeky.

Šakalové vyjí sborem ze dvora opuštěného domu ve světle mdlé luny.

Přijde-li sem poutník, opustivší domov, aby pozoroval noc a s hlavou sklopenou naslouchal ševelu tmy, kdo mu bude šeptati do ucha tajemství života, budu-li se já, zavra dveře své, chtíti vymaniti z pout smrtelných?

Ať si můj vlas šediví.

Jsem ustavičně tak mlád nebo tak stár jako nejmladší a nejstarší z této vesnice.

Někteří mají úsměvy, milé a prosté, a jiní zchytralé mžikání v očích svých.

Někteří mají slzy, jež tryskají za světla denního, a jiní slzy, jež se ukrývají v šeru.

Ti všichni mne potřebují a já nemám času dumati o životě posmrtném.

Jsem stejného věku s každým, co na tom, můj vlas-li šediví?“