Za † Dr. Janem Smyčkou

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Za † Dr. Janem Smyčkou
Autor: neuveden
Zdroj: Litovelský kraj, ročník IV, číslo 39., s. 1.
Vydáno: 21. října 1927
Licence: PD anon 70
Související: Dr. Jan Smyčka
Autor:Jan Smyčka
Související články ve Wikipedii:
Jan Smyčka
Ve středu odpoledne konal se pohřeb býv. starosty Dra Jana Smyčky za hojné účasti celého města i venkova.

Žádný šlechetný člověk nehledá za živa své oslavy, poněvadž nalézá dostatečnou odměnu ve své práci, i kdyby ta práce byla těžká a neuznávána. Dr. Jan Smyčka sloužil veřejnosti dlouho a záslužně, to můžeme dnes bez obalu prohlásiti, kdy poslední den je súčtován a bilance jeho života jasná.

Jan Smyčka 02.jpg

Brázda, kterou vyoral na národa roli dědičné, byla dlouhá a hluboká, a když i zakolísal pod břemenem starostí na něho volbou položených, nebylo to následkem slabosti charakteru, nýbrž následkem všeobecné křehkosti lidské, která při nejlepší vůli nemůže sama postřehnouti vše, zvláště když kolem sebe nemá lidí dosti poctivých. Již od svého prvního vstupu do Litovle r. 1883 ujal se rázně zdejší ubohé menšiny české a jako jednatel a pak předseda Besedy byl duší všech národních podniků a v tom dobrém boji vytrval až do vítězství české věci r. 1899, kdy byl zvolen za prvního radního. Plných dvacet let sloužil městu a 10 let stál v čele napřed jako úřadující náměstek a pak jako starosta. V pohnuté době neblahé války svým umírněným diplomatickým jednáním odvrátil mnohé zlo, které město nerozvážností některých horkokrevných občanů mohlo postihnouti. V době, kdy celý náš český poslanecký sbor ve Vídni selhal a zmalátněl pod dojmem počátečních vítězství středních velmocí, kdy se za volnější slovo české na všech stranách říše i na frontách hned nemilosrdně věšelo a odstřelovávalo, v této nebezpečné bouřlivé době stál pevně jako kormidelník lodičky tohoto města na čelném, úřadům odpovědném místě a vedl ji dobře, až doplula šťastně do přístavu svobodné vlasti. To zůstane navždy jeho největší zásluhou, jakkoliv i v jiných oborech práce veřejné vynikal znamenitě.

Roku 1893 měla se konati národopisná výstava a naše Moravěnka z okolí Litovle chtěla se přece také ukázati a pochlubiti Praze, co má skvostů ve své truhle, co výšivek a krojů, obrázků a jiných věcí hanácké jizby, ale nebylo to nikde soustředěno a srovnáno. Muselo se tedy začíti od základu svízelným sbíráním po půdách a vykupováním po venkově. Proto se roku 1892 sestavil národopisný výbor, aby nejnutnější zařídil a nálezy soustředil. To byl začátek našeho cenného musea městského, které nehledě k ideální ceně nesmírné a neodhadnutelné, bylo povolanými znalci oceněno na nejméně 1,000.000 Kč. To je odkaz Smyčkův městu, které za žádnou cenu založiti dnes bychom nemohli, poněvadž je na venkově a v městě všecko kořistníky starožitností vybrakováno a vykoupeno. Totoť je druhá Smyčkova zásluha, kterou by mohl popírati jen nevzdělaný člověk, jehož horizont nepřesahuje obradu slepičího dvorka. Třetí velkou zásluhou jeho bylo zakoupení jeskyní mladečských, o které se tehdáž zajímal německý turistický klub. Vystavěním chaty a zřízením restaurace, osvětlením a úpravou jeskyně byl náš kraj otevřen cizineckému ruchu, který prospěl také městu.

Ve věcech kancelářských a písemných vůbec byl pracovníkem neúmorným a svědomitým. To dokazuje jeho agenda úřední a vytištěné práce dějepisné a kulturní, o kterých se stala pochvalná zmínka v tomto časopise za příležitosti jeho nedávných 70. narozenin. — Kdo se procházel na hřbitově města Prostějova, toho jistě dojaly některé náhrobníky bývalých starostů, z nichž se návštěvník dovídá, co kdo daroval městu a jak se do dějin městských nesmazatelně zapsal. Že obětoval své duševní a tělesné schopnosti, to se rozumí samo sebou a nebývá u veřejných funkcionářů předmětem zvláštní oslavy, ale že daroval i značnou část svého jmění obci, k umírnění lidské bídy nebo na kulturní účely, to se považuje všeobecně za čin heroický. Před hrobem takového dobrodince se bezděčně smeká, oko se vděčně zarosí a každý dobrý člověk blahořečí muži, který tam odpočívá, i kdyby snad ani neměl nádherného pomníku.

Taková veřejná pocta kyne i Dr. Janu Smyčkovi do daleké budoucnosti, kdy časový odstup zásluhy jeho může spíše projasniti, než-li zatemniti. Potomci bývají spravedlivější nežli vrstevníci, poněvadž zrad jejich není zkalen závistí a malichernou domýšlivostí. —

Rodná hrouda kraje Tvého přijmiž Tě do svého lůna a budiž Ti lehkou! Památka Tvá nikdy nezanikne!

— — — —