Vzkazy vlastenecké/V cizině

Vzkazy vlastenecké Karel Václav Rais
Písni národní	V cizině	Divná krev

Údaje o textu
Titulek:	V cizině
Autor:	Karel Václav Rais
Zdroj:	RAIS, Karel Václav. Vzkazy vlastenecké. Praha: Alois Hynek, 1885. s. 17–21. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Všecky štuttgartské^[1] noviny a po nich i jiné německé listy celé stati věnovaly mladému barytonistovi, který jako hvězda zářivá objevil se na štuttgartském nebi divadelním.

Po prvém vystoupení slovutného zpěváka oplývaly noviny chválou krásného hlasu, vznesené postavy, kouzelného oka, kučeravých vlasů a ještě jiných krás a vzácností — —.

A po štuttgartských listech začaly ostatní listy německé s vychvalováním do nebes a s radostným voláním: „Raduj se Germanie, neboť ze synů tvých vyrostl opět jeden, jenž chloubou tvojí bude po světě veškerém. Raduj se, syn v luzích tvých odchovaný slávu tvoji světem ponese… A sem tam vyskytla se snad také básnička, jíž nadšená duše nějaká opěvala pěvce pěvců…

Na balkóně jednoho z nádherných domů štuttgartských ještě pozdě v noci stál hrdina, o němž noviny ony chvalozpěvy světem posýlaly.

Byla vlahá hvězdnatá noc letní, noc taková, ve které vzpomínky nejkrásnější klíčí v duši omlazené. Nebe bylo bez mráčků, ale jakýsi bleďounký závoj zastíral celou tu klenbu velebnou…

Znáte letní nebe? —

Na východním nebi docela nizounko stála hvězda světla jaksi plačtivého, tak teskně dívala se s blankytu jako oko uplakané.

K té hvězdě díval se oslavovaný barytonista a oko jeho zakalilo se také… Celé zástupy upomínek letěly myslí pěvcovou. —

Tam v dáli, kde svítí ta hvězda zkalená, uplakaná, tam leží ona země, jejíž háje a luhy vdýchaly v ňadra pěvcova prvou píseň! Tam na blízku vrchu, s něhož rozhled upoutal kdysi družinu Slovanův, tam blízko vrchu, s něhož smutně shlíží bílá svatojirská kaplička, blíže požehnaných strání mělnických, tam jest městečko malé jenom, ale milé, ach tak milé, a v něm domek s nízkou střechou, bílou stěnou, v němž pěvec prožil nejluznější sen mládí. Tam hladívala jej matička a tam zmozolnatěla ruka otcova pro něj, jen pro něj…

Zpíval všecky písničky vykvetlé na luzích domácích!

A léta běžela rychle, přerychle.

Potom kloučka Jeníka zavezli až do věžaté matky na Vltavě, mezi zdi, jež tolik toho o staré slávě vypravují.

I při studiích Jeník stále ještě zpíval, ale hlasem zmohutnělým, že staré matičce, když synka tak poslouchávala, až oči se zalévaly…

Tak ta léta ubíhala a již blížil se čas, kdy Jeník měl býti pánem. Tu najednou přiletěla do rodného domku děsná zvěsť, že Jeník sběhl se studií a že dal se k divadlu.

Nevěřili, ale uvěřili.

Starou matičku zpráva ta usmrtila. Pochovali ji, ale Jeník ani na pohřeb nepřišel, ani chladných úst naposledy nepolíbil, ani hroudy na rakev jí nehodil. Ale když donesla se do tichého jeho pokojíka ta zvěsť děsná, pukalo srdce mladistvé a slavný slib letěl až ku hvězdnatým říším: Památku tvoji, matičko, písněmi oslavím, písně tvoje roznesu světem. A ta ubohá země bude ve mně míti syna zdárného! —

To všecko letělo hlavou slavného zpěváka…

Nyní viděl se obklopena davem zbožňovatelů daleko od vlasti — v cizině, v cizině! Zapomněl na svoji vlasť, teprve dnes poněkud srdce se ozvalo, když četl: „Germania vychovala si novou hvězdu.“ — Germania, Germania!

A on přece vyrostl v prostém českém městečku, nepříliš daleko od Řipu posvátného! Ó, lidská ctižádosti!

Žil vesele, v samých radovánkách prožil dny své slávy a tam v dáli snad se dvě oči vyplakaly, otcovská hlava sešedivěla nadobro. — Mladý zpěvák hlasitě zaplakal…

Vidíš, vidíš, doma jsi mohl býti šťastnějším — —

Druhého dne po tom ohlašovaly štuttgartské listy, že slavný zpěvák není synem Germanie, ale jakéhos nepatrného nárůdku českého a že večer zpívati bude písně ze své domoviny.

Tenkráte byla prý v divadle bouře největší!

A ptáš se, čtenáři, po jméně znamenitého zpěváka? Na jméně nezáleží, zpěvák dávno již nezpívá a v české zemi zrodilo se mnoho pěvců podobných.

Chceš-li, mysli si třeba, že vyprávěl jsem o mšenském Píškovi, slavném barytonistovi (nar. r. 1814), ale chceš-li, mysli si na někoho jiného, jak jsem pravil, na jméně nezáleží!

---

1. Štuttgart — hlavní město ve Würtembersku.