Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Ptáčník cařem

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben
Osud	Ptáčník cařem	Bratří

Údaje o textu
Titulek:	Ptáčník cařem
Autor:	Karel Jaromír Erben
Zdroj:	ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek III. Praha : Otto, 1907. s. 82–83.
Licence:	PD old 70

Ptáčník lapil vránu, a když ji přinesl domů, chtěla žena jeho, aby ji zabil. Vrána však prosila, aby ji zase pustil, že mu bude nadháněti ptactvo a že ho šťastným učiní. I pustil ji a vrána mu druhý den nadehnala dva papoušky. Dověděv se o nich veliký vezír, ptáčníkovi je odňal, a vezírovi pak je zase vzal cař, a pro ptáčníka si poslav, pod ztracením hrdla mu rozkázal, aby mu chytil taky starou těch papoušků. Vrána mu poradila, kterak má učiniti, a tak šťastně starou dostal a caři donesl. Cař mu dal dobrou odměnu, ale ptáčník musil, jak nařídila vrána, své ženě doma dáti hodný výprask. Po některém čase rozkázal cař, aby mu ptáčník vyhledal paní těch ptáků. Vrána poradila, aby si vyžádal od caře loď plnou ženských oděvů, ty aby po světě prodával, že ta paní taky přijde kupovat. Když se to skutečně stalo, a ta paní na lodi šaty prohlížela, dala vrána znamení, a ptáčník zavezl tu paní k caři, jenž si ji velmi zamiloval. Ale cař byl starý a nová sultánka velmi nespokojena. Chtíc na ptáčníkovi se pomstiti, přemluvila caře, aby ho poslal hledat polovici prstenu, kteráž jí byla tehdáž upadla do moře, když ji ptáčník jal. Opět poradila vrána, aby si vyžádal od caře tisíc měřic vápna. Když pak s tím vápnem přijel na místo, kde tu pannu jal, musil je vysypati do moře, moře se rozjařilo a vrána tu polovici prstenu na dně našla. Cař se chtěl s tou pannou zasnoubiti, ale ta k tomu jinak svoliti nechtěla, leč by ptáčníka zahubil. Povolav ho k sobě cař, oznámil mu, že musí skočiti do ohně. I vyžádal sobě ptáčník, jakož ho vrána zase naučila, aby mu cař prvé dovolil ještě dobře se projeti na koni. Když se projel a kůň byl zapocen, namazal se ptáčník jeho pěnou a pak se vrhnul do ohně. Potom z ohně vyskočil zdráv a krásný jako dvanáctiletý jinoch. Caři se taky zachtělo býti mladým, i učinil ptáčníka velikým vezírem, aby mu to tajemství oznámil. Ptáčník mu poradil, aby se dobře na koni projel, pak aby se namazal konským močem a skočil do ohně. Cař tak učinil a shořel. Potom udělali ptáčníka cařem a ta panna stala se jeho sultánkou.