Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Petr Bobrovic

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben
Zázračný visutý zámek	Petr Bobrovic	Morová žena (Kuga)

Údaje o textu
Titulek:	Petr Bobrovic
Autor:	Karel Jaromír Erben
Zdroj:	ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek III. Praha : Otto, 1907. s. 157–163.
Licence:	PD old 70

Bylo jednou jedno velmi krásné děvče. Mnozí chodili za ní, proto že tam byla krčma, a hleděli se jí zalíbit; ale ona o lásce ani vědět nechtěla. I přemýšleli, co jí mají za to udělat. Jeden povídá: „Rozházejme bobrové semeno po světnici, snad okusí nějaké zrnéčko; jinak jí nic neuděláme.“ I nasypali jí bobrového zrní. Když pak ráno ve světnici metla, tu vidí plno zrní, a myslíc sobě, jaké to zrní, okusila jedno zrnéčko, ale nechutnalo jí a zahodila je. Ale co chtěli, už předce provedli. Ona ztěhotněla dítětem, a když bylo k porodu, myslila sobě: „Kterak to? nepoznala jsem nikoho, a přece jsem sama druhá? kterak řeknu, čí je? Od té doby, co jsem okusila to bobrové zrnko, poznávám na sobě něco neobyčejného; budiž, budu mu říkat Petr Bobrovic.“ I narodil se jí syn a bába jej odnesla na křest. Když pak syn její povyrostl, chodil na lov, a živil dlouho sebe i matku lovem. Jednou když chodil taky velikým lesem, přišel nenadále k nějakému stavení. V tom stavení bylo osm světnic a kuchyně. I myslil si, že to hospoda nějaká a zašel tam na víno; ale když tam přišel, nalezl všecko pusté. Jde do jedné světnice, jde do druhé, do třetí a tak dále, až je všecky prohlídl i s kuchyní. V osmé světnici nalezl čerta třemi obručemi ukovaného. Ten čert ho prosil, aby mu dal vody pít, i aby ho těch obručí zbavil, aby mohl v tom stavení a v tom lese hospodařit: „neb takto nemohu, jsem ukován.“ Lovec odpověděl: „Nemohu ti pomoci, musím brzy jít.“ I odešel k své matce a řekl jí: „Slyšíš, matko? našel jsem jedno místo nám příhodné: pojď, půjdeme tam, nebudeme platit z obydlí, a já budu snáze moci nám o stravu pečovat, proto že je tam mnoho zvěřiny, nikdo v tom lese neloví, nikdo jí nehoní než já sám; a nevím čím to, že je tam tolik zvěřiny, snad proto, že kdo je tam hospodářem, nemůže jí honit.“ Neb jí nechtěl povědít, že v tom místě čert panuje. Jiní lovci taky o tom věděli, a proto tam nechtěli jít lovit, že je to místo čertovo. Matce se to líbilo, šli tam a byli dobře živi; neb měli dříví dost, obydlí zdarma, on pak nosil zvěřinu. Jednou když odešel na lov, matka jeho myslila sobě: „Proč to? řekl mi, že mohu do všech světnic jít, jen do osmé abych nechodila, a dal mi předce klíče?“ I šla tam a vidí čerta obručemi ukovaného. Čert jí také prosil, aby mu podala vody, co je na klenutí na liště. I slitovala se nad ním a podala mu jí, a jak se napil, hned jedna obruč s něho spadla. Čert podruhé jí prosil, aby se mu dala napít, a na to druhá obruč s něho spadla. I prosil jí potřetí, aby mu podala vody, aby se ještě jen malíčko napil. Tu spadla mu třetí obruč a byl docela svoboden, i počal ji objímat a ona jej. Na to přišel domů syn, a hned matku káral a byl velmi rozhněván. Potom taky za ní chodil čert a řekl jí: „Udělej, jako bys byla nemocna, a pošleme ho někam, kde přijde o hlavu, a budeme spolu pěkně živi, však je toto všecko moje. Řekni mu, že velmi stůněš, aby ti došel tam do stavení na pravo, kde se dva kameny spolu tlukou, až z nich voda teče.“ Ale to nebyly dva kameny, nébrž dva čerti. A on ubožák poslechl a šel tam pro tu vodu. Šel, a přišel k jedné chaloupce. I chtěl ji minout, ale tu slyší ženský hlas, an ho volá. I poslechl a vešel do chaloupky. A ta ženská byla Veliká mladá Neděle, i tázala se ho: „Kam jdeš, milý člověče?“ Odpověděl jí: „Matka mi stůně, a řekla, abych jí šel tamto pro vodu: když se té vody napije, že se uzdraví; tehdy jsem se tam vydal.“ — „O milý člověče! na zlou cestu se’s vydal, té vody co živ nedostaneš, přijdeš tam o hlavu. Nu, když jsi však už na cestě, tehdy jdi, a já ti dám svého koně. Nejsou to kameny, jsou to čerti. Když tam přijdeš, dávej pozor, ať usnou. O půlnoci budou dvě minuty spát. Čekej, a když si lehnou, tehdy skoč a nabeř vody a pěkně na koně, až oni se probudí, abys mohl ke mně sem uteci; tu ti nic už neudělají; a koně pusť, on už bude vědět, kam má jít, a jen ty se drž a tu vodu dobře schovej.“ A tak taky udělal. Když bylo dvanáct hodin, přistoupil, nabral pěkně vody, skočil na koně a v útěk. Po dvou minutách čerti vstali a za ním. Brzy ho dohonili, ale on zatím už ujel k Veliké Neděli a oni mu nemohli nic ublížiti. Veliká Neděle mu řekla: „S těží-li’s ušel?“ On odpověděl: „S těží, div že mne jeden nechytil.“ Tehdy ona mu řekla: „Jsi unaven, lehni si chvilku, potom půjdeš domů a přineseš jí vodu.“ On poslechl, i sedl si na postel a potom usnul. Ona vědouc, že matka jeho té vody nepotřebuje, vzala ji a nalila mu studničné vody. Potom když se probudil, vzal vodu a nesl matce. Ale i teď našel zase černého u postele. Matka dělala, jakoby pila a potom opět řekla, že jí dobře není, aby jí prý došel pro to prase, co je má jedna svině. A to jí napřed čert poradil, řka: „Tam ti zahyne.“ Tehdy on šel napřed k Neděli, a ta mu dala svého koně i řekla mu, aby zase dával pozor, až bude dvanáct hodin, tu že ta svině s prasetem dvě minuty spává. I učinil tak, jak mu poradila. Když bylo dvanáct hodin, šel a prase popadl, prase však zakvičelo a svině skočila zhůru. Ale on s koně neslezl, nébrž natáhl s něho ruku a popadl prase za štětiny, zdvihl je a na koni lépe uchytil. A kůň dal se už na útěk, jak prase zakvičelo. A svině pustila se za nimi, a bez mála byla by už koně chytila, ale v tom přiběhl na hranice Veliké Neděle. Tu se opět vyspal, a Neděle mu to prase změnila i dala mu své za ně. Když se probudil, nesl je domů a dal matce. Matka si je upekla a jedla, proto že poznala, že není čertovské; ale nic jí po něm nebylo lépe. Pak jí zas čert poradil, aby ho poslala tam, kde si dvanácte chlapců hraje jedním jablíčkem. Tehdy mu řekla matka: „Když mi to jablíčko přineseš, tehdy zajisté budu zdráva.“ On se najedl a šel tam, ale prvé stavil se k Svaté Neděli. Svatá Neděle mu řekla: „Toho z těžka dosáhneš; neb není tu jeden ani dva, ale je tu dvanácte čertů.“ I dala mu opět koně a řekla: „Až přijdeš blízko, nechoď hned pro to jablíčko, nébrž čekej až bude dvanáct hodin, neb i oni dvě minuty spějí. A tu hle máš česadlo, ubrus a kartáč; až tebe budou dostihovat, zahoď kartáč; potom až tebe zas budou dohánět, zahoď česadlo, a potom po třetí zahoď ubrus, a hleď jen, abys ušel, neb jinak jim nikterak nebudeš moci ujít.“ Tehdy když o dvanácté v noci usnuli, vzal jablko a dal se v útěk. Oni se potom probudili, a za ním; ale on se ohlížel i viděl, že už jsou za ním. I zahodil kartáč a udělal se za ním veliký les, tak že se skrze něj skorem ani prodrat nemohli. On pak zatím už ujel daleko, a oni opět za ním a honili jej. Potom už ho skoro měli; ale on ohledl se a vida, že už ho chtějí chytit, zahodil česadlo, a udělaly se za ním veliké příkré hory, tak že se ti černí s těží zas mohli osvobodit. A on zatím už ujel daleko. Oni pak zase za ním, a opět ho skorem už chytili. On ohledl se a zahodil ubrus, i udělala se za ním veliká voda. Ale šest se jich přece dostalo přes ni. A těch šest, kteří přešli, nedbali na nic, než aby ho chytili, a už se koni věsili za ocas a kůň div nepadl, ale přece s nimi doběhl na hranice a musili odstoupit. Ustrašen nyní přijel k Veliké Neděli. Ta jej zase k sobě přijala, a když spal, dala mu za to jablko jiné a radovala se, že těm černým ušel. Když pak se probudil, šel k matce. Neděle mu dala na cestu svého koně, neb byl tak ulekán, že ani jít nemohl. Když přijel domů, divili se mu, že jede, a čert hned zase jí poradil: „Víš co? až přijde, lehni si do postele a vezmi jablko, a já ti namažu přikryvadlo jistou mastí, ty pak mu řekni, aby tě přikryl. Tehdy on se chytí na přikryvadlo a já ho zabiju i rozsekáme jej, aby nám neušel, když ušel tam.“ Když přijel domů, přivázal koně venku a šel do světnice; tu zase vidí černého u matky i začal ji proto hubovat a pak jí to jablko dal. Tehdy ona mu řekla: „Víš co? přikrej mě, abych nenastydla.“ On ji chce přikryt, vezme přikryvadlo a nemohl rukou nikam; i chtěl je odkopnout nohou, a noha mu se taky chytila. Tehdy čert popadl šavli a usekl jemu hlavu a matka potom rozsekala jej na drobné kousky i zavázala do pytle, a čert ho přivázal koni Veliké Neděle na ocas, a švihl koně, aby s ním utíkal a jej roznesl. Ale kůň donesl ho pěkně k Neděli. Ona pak ty všecky kousky, jak náleží, složila i pokropila jich tou vodou a ty kousky dohromady srostly. Potom dotknula se ho tím prasetem, a tělo jeho udělalo se celé čisté, jen že nebylo živo. Tu ještě se ho dotknula jablkem a on obživnul i řekl: „Oj, kterak jsem pěkně spal!“ A Neděle mu řekla: „Nikoli jsi nespal, nébrž čert tě na kusy rozsekal, což nevíš?“ On myslil, že se mu to zdálo, i rozhněval se a jel domů s holou šavlí. Doma se ho ulekli, vidouce, že se zas vrátil. Když přišel, našel matku s čertem pospolu. I hned oběma usekl hlavu a na drobné kousky je rozsekal a koni přivázal na ocas. A kůň utíkaje kousek po kousku je roznesl. — To viděla vrána a havran, a vrána žrala někdy čerta a někdy ženu, a havran žral jenom čerta; a proto je vrána bílá a černá, a havran celý černý, proto že jen čerta žral. A kdo mi nevěří, ať jde se podívat, a bude vidět, že je pravda, že je vrána černobělá a havran celičký černý.