Vybouřené smutky/Agonie

Vybouřené smutky Antonín Sova
Bizzarní sen	Agonie	Žluté květy

Údaje o textu
Titulek:	Agonie
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Vybouřené smutky. Praha : Moderní revue, 1897. s. 24. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1897
Licence:	PD old 70

Ta smutná rovina, dny jednotvárné v ní
a mrtvo. Bez přátel. To mrtvo beznervní!

Tam v zadu ledovců chlad splývá přes bažiny
a modře fialové hází stíny.

Ve třtinách zdupaných, štít zlomen pod hlavou,
v ní ránu hořící a hnisem krvavou,

dnů, nocí necítím, co šumí zdlouhavě
krev moje, crčí hořce ve trávě,

zbraň slizká žoldáků v mém mase vbodnutá,
kopyta ořů zvoní okutá…

Necítím plivnutí těch lotrů, kteří šli
a z bílých rouch mne vysvlékli,

ni duté, příšerné klování zobanů
posměšně ironických havranů. —