Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy/X.

Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy Josef Klika
IX.	X.	Závěr

Údaje o textu
Titulek:	X.
Podtitulek:	Povaha Náprstkova
Autor:	Josef Klika
Zdroj:	KLIKA, Josef. Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy. Praha : vlastním nákladem, 1895. S. 43–45. Digitální knihovna MKP
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Vojta Náprstek

Vizme však již, jaké Náprstek sám byl povahy, které stránky jeho nitra určovaly jeho činy, jaké vlastnosti duševní podmínily úspěch jeho prací, v čem konečně skrývalo se kouzlo jeho osobnosti, kterou podmaňoval a jíž mocně působil na všecko své okolí!

A tu sluší především vytknouti, že Náprstek byl z oněch vzácných mužův, u nichž hlava a srdce, rozum a vůle jsou v úplném souladu, kteří dobré znají a dobrému také chtějí, u nichž přesvědčení shoduje se s jednáním, kteří uchvacují nejen tím, že mnoho vědí, než ještě více tím, že pouze dobře jednají, byl zkrátka povaha ušlechtilá, bohatě a všestranně vyvinutá, při tom však vyrovnaná, harmonická.

Náprstkovo vzdělání bylo tak obsáhlé a v četných oborech tak hluboké, že po případě mohl čeliti i professorům universitním. Že bohaté prostředky svého vyvinutého ducha obracel především k dobru těch, kteří byli utlačeni, nebo chudi, pomoci a podpory nejvíce potřebni, toho příčinou bylo jeho dobré srdce, nejkrásnější dědictví po matce Anně a nejkrásnější odkaz jeho choti Josefě. Hlavou svou byl pravý světoobčan, zachovávaje až do smrti své živý zájem pro každé hnutí kulturní na kterémkoli místě zeměkoule a udržuje napořád živé styky — také podstatnou zásluhou choti své Josefy — s přátely zámořskými, s rodáky i osvícenými cizinci; srdcem však trval věrným synem svého národa, jejž shledával sice chudým a malým, pro nějž však právě proto po celý život svůj, s napjetím všech sil ducha a užitím všech prostředkův pracoval, aby stal se osvícenějším, bohatším, závodu mezinárodního schopnějším; právě proto lnul k mládeži, spatřuje v ní národ budoucí, proto přál její vychovatelům, proto stal se učitelem lidu svého skrze přednášky, výstavy a Průmyslové Museum. Že volil k provádění svých zámyslů vždy pravé prostředky, mužné, rázné slovo v pravý čas a na pravém místě, hbitý čin v přiměřené době, že dovedl pro účely své nadchnouti své okolí a pro své úmysly získati a tak říkajíc vychovati nadšené spolupracovníky, to bylo ovocem bohaté jeho zkušenosti životní, získané doma a v cizině za života pohnutého, vždy plného poctivé práce a ušlechtilých úmyslův a činův.

Proto také světec českého učitelstva, náš Komenský, tento vzor práce obrovské a snah nejryzejších, byl od Náprstka ctěn vysoce. Stalť se snad prvým pražským členem mezinárodní Společnosti Komenského a údem jejího výboru; s velkým zájmem sledoval oslavu jubilea Komenského v r. 1892, doplnil v tomto roce svou knihovnu časovými komeniany, vzácnější z nich ochotně propůjčil výstavě Komenského v Praze, vůbec v každém případě osvědčil, jak váží si tohoto paedagoga českého, jenž s jinými miláčky jeho, Husem a Jiřím Poděbradským, náleží k oněm vzácným mužům, kteří při veškeré předpojatosti ciziny zdomácněli v každém dobrém spise o dějinách všeobecných.

Náprstek sám byl povaha Komenskému příbuzná; zamilované ideje jeho mají jako předchůdce ve snahách Amosových po rozšíření osvěty a vzdělání dobrými školami a vědeckými ústavy, po srovnání různověrců, po sjednocení mužů všech národů za jediným účelem šířiti vzdělání a zjednati obecný mír a štěstí národů, po lepším vzdělání žen; Náprstek jako Komenský miluje mládež a knihy, obklopuje se společností lidí učených a snaživých; i v tom vzácným způsobem shoduje se s Komenským, že dovedl a uměl jako Amos náš slučovati vroucí vlastenectví s osvíceným světoobčanstvím, že byl prost předsudků plemenných a náboženských a celý život svůj vyplnil prací pro dobro svého národa a prospěch obecný!