Vlastenský slovník historický/Židé v Čechách

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
z Žerotína	Židé v Čechách	Žídek

Údaje o textu
Titulek:	Židé v Čechách
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 936-938.
Licence:	PD old 70

Židé v Čechách. Kdy Ž. poprvé v České zemi se usadili, nikde není zaznamenáno; pověsti o vysokém stáří židovského hřbitova Pražského jakož i tak zvané staronové školy náležejí do říše bajek. První zmínka o Ž-ch v Čechách děje se po r. 916, kde prý po smrti knížete Vratislava křesťanům v boji proti pohanům pomáhali. Oni byli hlavními podnikateli obchodu s otroky, proti čemuž hlasatelé křesťanského náboženství, obzvláště sv. Vojtěch, dlouho marně horlili. Hlavní sídlo Ž-ů bylo v Praze. S počátku prý bydleli pod Vyšehradem a v Menším městě Pražském, až dle některých udání r. 1067 za krále Vratislava na Staré město se přestěhovali a tam v obvodu pozdějšího židovského města Ulici židovskou založili, kdež tvořili zvláštní obec pod vlastními představenými, tak zvanými staršími Židy, stojíce pod bezprostřední správou královské komory. Ž. jako všude tak i v Čechách zabývali se vždy skoro výhradně obchodem a lichvou peněžní, což mělo za následek, že bohactví, které tím spůsobem shromažďovali, vzbuzovalo jim závist, vydíravostí pak svou stali se vůbec nenáviděnými. K tomu přistupovaly v temném středověku mnohé předsudky proti nim, i přemrštěná horlivost náboženská, někdy pak sama spupnost Židů vybízela takořka veřejný hněv, chtivost kořisti zase vymýšlela na ně ohavné zločiny, aby byla záminka obořiti se na ně a zloupiti je. To byly příčiny častých bouří proti Židům, jaké se přiházely nejvíce v Němcích. V Čechách požívali Ž. poměrně mnohem větší bezpečnosti, pročež také z Němec sem útočiště brali; avšak i zde někdy dopouštěla se luza krvavých výstupků proti nim, než obyčejně z cizího návodu. Tak r. 1096 křižáci z Němec do Čech vtrhše pobouřili Pražský lid proti Židům, jež počínali násilně křtíti, a kdo se spěčovali každého bez milosti zabíjeli. Po vyjití ze země těch nezbedníků pokřtění Ž. zase k svému náboženství se vraceli, někteří pak bohatší tajně do Polska a do Uher se stěhovali. Tu kníže Břetislav na ně pozor míti kázal, a každému Židu, který při stěhování ze země postižen byl, všecko zboží i peníze jsou pobrány, z čehož nesmírné bohactví do knížecí komory plynulo. Veliké pohoršení spůsobil za knížete Vladislava I. Žid Jakub (v. t) Roku 1235 udál se mezi Židy Pražskými směšný příběh, když následkem nějakých listů z Palestiny došlých, které zvěstovaly narození se očekávaného Mesiáše, Ž. houfně pryč stěhovati se počali. Po seznání bludu ovšem zase vraceli se do Prahy. Do této doby asi padá vystavění pověstné staronové synagogy Pražské. Král Přemysl Otakar II. Židům velice přál a mnohé milosti jim propůjčil, jmenovitě daroval jim prostranné místo mezi nynější Širokou a Spálenou ulici na založení velikého hřbitova, kterýž tam trval až do konce XV. století, v načež to místo na ulice rozdělené až do naší paměti zachovalo jméno Židovské zahrady. Na místě pak zrušeného hřbitova založen hřbitov nynější v samém Židovském městě. Nové bouřky proti Židům udály se v Čechách r. 1296, 1305 a 1338 následkem pověstí o hanebných zločinech jimi páchaných, při čemž jsou domy jejich drancovány a mnoho Židů povražděno. Král Jan, vždy peněz potřebný, vydíral je i na Židech, za to jim ale zase všelijak nadržoval. Za jeho panování rozšiřovali se Ž. také na venkově přes všecken odpor obyvatelstva. Roku 1389 strhla se v Praze nová bouře proti Židům, kteří prý opovážili se blátem házeti po knězi, městem jejich velebnou svátosť k nemocnému nesoucím, i byl jich veliký počet od luzy pobit a domy jejich zloupeny a vypáleny. Množící se stížnosti na vydíravost Židů měly za následek, že vydávány přísné zákony proti nim, že vypovídáni z jednotlivých měst (na př. 1506 z Budějovic), ano že opětně jednáno též o vyhnání jich z Prahy, avšak nejhorší pohromy dovedli Ž. vždy odvrátiti od sebe. Za to vykořisťovala je vláda ukládáním jim vždy vyšších daní. Roku 1541, když na Židy pronášeny těžké žaloby, jakoby s Turkem byli spolčeni a též oheň, kterým polovice Malé Strany, Hradčany a král. hrad popelem lehly, od nich založen byl, Ferdinand I. je ze země vypověděl; že však ani tenkrát se nevyklidili, vysvitá z nařízení téhož krále, daného r. 1551, aby na oděvu svém nosili kolečko ze žlutého sukna, dle kterého by od křesťanů se rozeznávali. Roku 1561 arcikníže Ferdinand, místodržitel v Čechách, chtěje Židy na křesťanskou viru obrátiti, nařídil, aby každý týden jednou chodili k jesuitům na kázaní; ale bylo to marné, neboť Ž. si při kázaní zacpávali uši, a toliko tři z nich křesťanskou víru přijali. Konečně nařídil arcikníže, že všickni židovští chlapci do jesuitské koleje docházeti musili; avšak ani to k žádoucímu cíli nevedlo. V druhé polovici XVI. století požíval veliké vážnosti Pražský Žid Marek Mardochoj Mayzl (v. t). Po Bělohorské bitvě uměli Ž. vykořistiti situaci k velikému prospěchu svému, zakládajíce císaře ve válkách tehdejších penězi. Toho času vynikal mezi nimi bohactvím i vlivem dvorský Žid Jakub Banevi (v. t.). Roku 1623 vydal Ferdinand II. Židům majestat, kterým všecky jejich výsady potvrdil a novými rozmnožil. Hned v prvních letech po bitvě Bělohorské dostalo se Židům v Praze mnoho domů do rukou, kterými znamenitě se rozšířila původní Ulice židovská v pravé Město židovské. Roku 1648 v čas obležení Prahy od Švédů Ž. proti nepříteli platné služby konali zvláště odbýváním stráží a hašením ohňů od švédské střelby povstávajících, začež Ferdinand III. novými právy je nadal. Za císaře Leopolda vydány rozličné zákony k obmezení počtu Židů v Čechách. Ku konci XVII. století popuzeny mysli obecenstva proti Židům v nemalé míře zavražděním pacholete židovského Šimona Abelesa (v. t.) od vlastního otce.