Vlastenský slovník historický/z Liechtenšteina

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: z Liechtenšteina
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 431–433. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Lichtenštejnové

z Liechtenšteina, knížata, jeden z nejstarších, nejvzácnějších a nejbohatších rodů šlechtických v Rakouském mocnářství, má původ svůj ze Štýrska, kde prvotní sídlo jeho hrad Liechtenstein v kraji Judenburském, během času odcizený, v nejnovější době opět v držení rodu se dostal. První členové rodu toho připomínají se již v první polovici XII. století, a v XIII. století nabyla jedna větev jeho také statků v Moravě. Jindřich z L. totiž, seznámiv se s tehdejším markrabím Moravským a později králem Českým Přemyslem Otakarem II., získal si přízeň jeho a obdržel od něho hrad Mikulov i s příslušenstvím, začež nemálo přispěl k tomu, že Přemysl Otakar od stavů rakouských za pána zvolen jest. Od té doby počítáni jsou L-nové na Moravě mezi starožitné rody panské. Hartneid z L. obdržel r. 1334 od krále Jana náhradou za jakési válečné škody hrad Děvín v manství. Jan z L. na Mikulově znám jest v Čechách hlavně co manžel Perchty z Rožmberka, tak zvané „bílé paní“ (v. t.), s nížto živ byl v nešťastném bezdětném manželství. Jiný Jan z L. byl od r. 1548 nejvyšším sudím markrabství Moravského a zemřel 1552. Krištof z L. († 1585) pozbyl marnotratností svou panství Mikulovského. Bratří Karel a Maximilian z L. rod svůj k nové slávě a znamenitosti povznesli sňatkem se sestrami Annou a Kateřinou, dcerami bohatého pána Jana Šembery z Boskovic, posledního muže starožitného toho rodu. Oba bratří, vychováni jsouce v náboženství evangelickém, přilnuli záhy k víře katolické, jejímiž horlivými ochránci a rozšiřovateli se potom stali. Jmenovitě Karel vynikl vysoko ve službě státní. Byv 1599—1601 nejvyšším sudím a 1604—7 hejtmanem zemským markrabství Moravského obdržel od císaře Matiáše, jehož stranu již za živobytí Rudolfa II. byl držel, r. 1613 knížectví Opavské co manství. Za Ferdinanda II. pomáhal tomuto co vůdce vojenský ku přemožení odboje českého, a po bitvě Bělohorské, v níž se osobně účastnil, jmenován jest předsedou soudu k vyšetřování a potrestání provinilců, a potom král. místodržitelem v Čechách. Na to propůjčeno mu i knížectví Krňovské, a k tomu dílem darováním královským dílem přikoupením statků konfiskovaných nabyl jak v Čechách tak i na Moravě rozsáhlého zboží pozemského. Co místodržitel v Čechách postupoval Karel z L. přísně proti účastníkům povstání a prováděl důrazně protireformaci. Zemřel v Praze 12. ún. 1627, byv již r. 1618 povýšen do stavu knížat říšských, kteréž hodnosti se r. 1623 účastnými stali také bratří jeho, svrchu zmíněný Maximilian a Gundaker, kteříž oba sloužili císaři ve vysokých úřadech a vládli rozsáhlými statky. Maximilian zemřel 23. dub. 1643 bezdětek, Karel pak a Gundaker založili každý zvláštní větev rodu svého. Karlův jediný syn a dědic Karel Euseb, narozený 1611, dědil též po strýci Maximilianovi a zemřel 3. ún. 1684. Jeho jediný syn Jan Adam Ondřej, narozený 30. list. 1656, rozmnožil ještě značně jmění rodinné a byl velikým milovníkem umění, obzvláště malířství, o čemž jmenovitě svědčí slavná obrazárna knížecí ve Vídni, od něho založená. Také rád stavěl, i pochází od něho knížecí palác ve Vídni, jakož i mnoho zámků a jiných budov na svých panstvích dal dílem opraviti a obnoviti, dílem znova vystavěti. Nabyv také ve Švábích říšských panství Schellenberka a Vaduze, a tím místa i hlasu na sněmě říšském v hraběcím kolegiu švábském, založil tím souverénní knížectví Liechtenšteinské, které dosavad v držení rodiny se nachází. Zemřel ve Vídni 16. čna 1712, pozůstaviv toliko dcery, jimž dostalo se jen části dědictví otcovského, an většina statků připadla větvi Gundakerově. Z této založil kníže Ferdinand Jan na Moravském Krumlově (nar. 17. pros. 1622, † 9. led. 1666) v tomto městě klášter paulanský. Kníže Antonín Florian, narozen 4. kv. 1656, byl cís. vyslancem v Římě a stal se r. 1694 nejvyšším hofmistrem arciknížete Karla (později císaře Karla VI.), s nímž r. 1703 do Španěl se odebrav učiněn jest od něho španělským grandem první třídy, jsa již od r. 1695 cís. tajným radou a od r. 1697 rytířem zlatého rouna. Vrátiv se pak s Karlem VI. ze Španěl zemřel co cís. nejvyšší hofmistr ve Vídni 11. října 1721. On byl dědicem většiny statků po knížeti Janu Adamovi a sám ještě koupěmi rozmnožil panství svá. Jediný syn jeho kníže Josef Jan Adam, narozený 27. května 1690, obdržel na císaři povýšení panství Schellenberka a Vaduze na knížectví pod společným jmenem Liechtenstein, a dosáhl tím pro sebe i potomky své místa i hlasu v radě knížat říšských; zemřel pak 17. pros. 1732. Po bezdětné smrti jediného syna jeho Jana Nepomuka Karla (nar. 6. čce 1724, † 22. pros. 1748) dostaly se veškeré statky tohoto vedlejším příbuzným. Z těch proslavil se nad jiné kníže Josef Václav z L. co vojevůdce, jehož však hlavní působení připadá již do pozdější doby.