Vlastenský slovník historický/z Kounic

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Koudelník	z Kounic	Kouřím

Údaje o textu
Titulek:	z Kounic
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 380–381. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kounicové

z Kounic, knížata a hrabata, v novějším věku proslulí, jsou větev staročeského kmene Kouniců čili Kúniců, k němuž náleželi též rodové pánů z Choustníka, Rychnova, Talmberka, Kácova, Martinic, Újezdce a j. Společným znakem jejich byla dvě lékna bílá v červeném poli. Nejstarší známý předek toho kmene jest Sezima, nejvyšší komorník královny Judity, který r. 1165 vnučku královskou Helenu doprovodil do Cařihradu k sňatku s vnukem císařovým Petrem. Vnuk jeho Vilém byl statný vojevůdce, který r. 1176 s Konradem knížetem Znojemským Rakousko ukrutně zpustošil, ani kostelů a klášterů neušetřiv, roku pak 1179 knížeti Českému Fridrichovi proti Soběslavovi pomáhal a tohoto u Prahy porazil. Potom nastoupil pouť do Říma, a vrátiv se na pokání za spáchané ukrutnosti založil na svém panství Kounickém v Moravě r. 1183 klášter pro 100 jeptišek řádu premonstráckého. Tento Vilém z K. jest zakladatelem větve moravských Kouniců, která, povýšena r. 1764 do stavu knížecího, r. 1848 po meči vymřela, jakož i větve mladší Kouniců českých dosavad květoucí v stavu hraběcím. Starší větev Kouniců českých, pocházející od Arnošta z Újezdce, jenž byl živ ku konci XV. století a první psáti se počal „z Újezdce a z K.“, zanikla nejspíše během XVII. století. V polovici XVI. století objevují se v Čechách Stošové z K., větev rodu téhož jmena, který se na Moravě a v Slezsku již ve XIV. století vyskytuje, a jehož členové psavše se s počátku jenom podle sídel svých teprve v druhé polovici XVI. století opět si jmeno kmenové z K. osvojili. Tito moravští Stošové z K. vymřeli však již r. 1593; déle trvala česká jich větev. Z té usadil se v Čechách Beneš Stoš z K., který zabiv v Uhřích jistého velmože v souboji tam útočiště hledal a r. 1537 zemřel. Potomci jeho drželi zděděné po něm panství Staré Buky až do bitvy Bělohorské, po kteréž jest jim konfiskováno, načež se rodina tato více v Čechách nepřipomíná.