Vlastenský slovník historický/z Kolovrat

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: z Kolovrat
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 357–359.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kolovratové

z Kolovrat, jmeno starožitného rodu panského v Čechách, příbuzného s pány z Polné, z Adlaru, z Janovic, z Žirotína a j., kteří všickni měli v erbu orlici. Původní sídlo jejich byla nejspíše tvrz Kolovraty v Kouřímsku. První člen toho rodu, který pod jmenem z K. v dějinách se objevuje, jest Albrecht, připomínaný ponejprv roku 1347, který se svým bratrem Jiřím a příbuzným Benešem z K. r. 1355 provázel Karla IV. do Říma ke korunování jeho na císařství, avšak bez vlastní korouhve a vlastní družiny. Albrecht z K. držel Kornhaus a Ročov, založil pod Ročovem klášter augustinianský a zemřel 1391. Dcera jeho Kuňka (Kunhuta) byla jeptiškou u sv. Jiří na hradě Pražském a zvolena jest r. 1386 za abatyši. Ješek z K. na Kornhause připomíná se za krále Václava IV. co rušitel veřejného pokoje, proti němuž musil král vypraviti vojsko, které Kornhausu dobylo a jej pobořilo. Od r. 1420 jmenují se často bratří Hanuš a Fridrich z K., onen na Krašově, tento na Libšteině, co přívrženci krále Sigmunda, i měli časté boje s Husity, jakož vůbec i ostatní členové toho rodu stáli při straně katolické a zejmena Purkart a Jan Bezdružičtí z K. náleželi k předním horlivcům jednoty kraje Plzeňského. Nicméně nacházíme r. 1427 Beneše Ročovského z K. ve vojště českém u Tachova. Když r. 1430 Husité, majíce vrch v zemi, strojili zvláštní výpravu na bratry Hanuše a Fridricha z K., tu oba, nemajíce naděje že by jim odolali, odebrali se do Prahy a tam vešli v úmluvu s Prokopem Velikým, slibujíce napotom státi věrně ke kalichu, a skutečně potom účastnili se jejich výprav a jízd, jmenovitě pak obležení Plzně. Fridrich zemřel již roku 1433, Hanuš pak odstoupil později zase od kalicha a přičinil se platně o přijetí do země krále Sigmunda. Drže hrady Točník a Žebrák byl Hanuš mezi čelnějšími pány jednoty Menharta z Hradce, a od r. 1438 nejvyšším hejtmanem měst Pražských. Když roku 1448 Jiří Poděbradský Prahy se zmocnil, ujel Hanuš na svůj hrad Žebrák, kde zemřel 1450. Jeho synem nejspíše byl jiný Hanuš z K. na Zbiroze, katolík horlivý a učený, který r. 1467 po smrti manželky své do stavu duchovního vstoupil, a byv učiněn kanovníkem a později proboštem kapitoly Pražské a kostela Vyšehradského zemřel 23. září 1483. Na smrtelné posteli prý, nemoha pro tajemství to umříti, vyzradil spiknutí Klobúkovo proti utrakvistům. Té doby již byl rod K-ů velice rozšířen a vládl hojnými statky, všickni pak stáli horlivě k víře katolické, ale spolu i věrně ku králi Jiřímu. Ku konci XV. století přijaly rozličné větve rodu toho stálá příjmí dle statků, v jichž držení byli, a od té doby rozeznávali se hlavně K-ové Bezdružičtí, Krakovští, Libšteinští, Mašťovšti a Novohradští, kteréžto větve však během času vymřely až na jedinou Krakovskou, dosavad v hojném počtu členů květoucí. a) Bezdružičtí z K. Jiříkovi na Bezdružicích potvrzen jest r. 1511 stav panský, i byl potom od r. 1512 až do r. 1516 nejvyšším sudím zemským. Jan Bezdružický z K. na Buštěhradě zahynul r. 1526 s králem Ludvíkem u Mohače. Během XVI. století se jmění větve této valně tenčilo. Jan Bezdružický z K. 1577—1588 president nad apelacími, vládl konečně již jenom jedinými Záběhlicemi, ale po manželce své Bohunce, rozené Zárubové z Hustiřan († 1584), zdědil panství Bystré. Bezdružičtí vyhynuli jeho synem Vilémem Hendrichem, podkomořím měst věnných, který zemřel r. 1642 co poslední muž této větve. b) Krakovští z K. rozdělili se ku konci XVI. století na dvě linie, z nichž jedna v osobě Albrechta Hendricha, rady při komoře české, povýšena jest r. 1700 do stavu hraběcího; r. 1701 dosáhl i bratr jeho Maximilian Václav téhož povýšení, ale oba zemřeli bez potomků. Praotcem všech potomních Krakovských z K. stal se Albrecht Vilém (nar. 1600 † 1689), od r. 1652 president komory české, r. 1674 do stavu hraběcího povýšený, jenž ze statku Tejnice a Běšin zřídil roku 1688 fideikomis. Vnuk jeho Vilém Albrecht (nar. 1678, † 21. dub. 1738) zdědil po Janu Josefovi svob. pánu z Újezda Březnici, začež s potomky svými přijal jmeno i erb pánů z Újezda, a byl od r. 1734 nejvyšším kancléřem království Českého. Větev ta napotom vždy více se zvelebujíc všecky ostatní přečkala. c) Libšteinští z K. Z větve té vynikli: Albrecht Libšteinský z K. na Lovosicích, Krupce atd., jenž byl 1496—97 purkrabím Karlšteinským ze stavu panského, 1496—1502 král. hofmistrem, a od r. 1503 nejvyšším kancléřem království Českého. Albrecht proslul jmenovitě smlouvou, po něm Kolovratskou řečenou, již spolu s knížetem Kazimírem Těšínským na králově místě spůsobil mezi stavy světskými a stavem duchovním v Slezsku o některé věci sporné. Jiný Albrecht Libšteinský z K., pojav za manželku Reginu Welserovu, stal se švakrem arciknížete Ferdinanda, syna císaře Ferdinanda I. Hendrich Libšteinský z K. byl hejtmanem Nového města Pražského, a pro věrnost, kterou zachovával Ferdinandovi II., vypovězen jest r. 1619 ze země. Po bitvě Bělohorské stal se nejprvé nejvyšším sudím, 1635 nejvyšším komorníkem, 1643 nejvyšším hofmistrem zemským, a † 6. bř. 1646. Bratr jeho Zdeněk Lev vynikl ve službě vojenské, byl r. 1624, první z celého rodu Kolovratského, povýšen do stavu hraběcího, a zemřel 1640. Do téhož stavu povýšeni byli z této větve roku 1661 ještě František Karel, c. k. komoří a president nad apelacími v Praze, Ferdinand Ludvík, komendator řádu maltézského, Jan Vilem, kanovník v Tridentě, a Leopold Oldřich, podplukovník. Libšteinští z K, vysoce svůj rod proslavivše, vymřeli teprv za naší paměti, a dědicemi po nich stali se Krakovští z K.d) Mašťovští z K., pocházející od Beneše z K. na Ročově, který r. 1454 dostal od krále Ladislava Mašťov, obdrželi r. 1573 v osobě Jana Mašťovského z K. potvrzení svého panského stavu, avšak vymřeli již okolo r. 1580, a Fridrich Mašťovský z K. byl asi poslední muž této větve. — e) Novohradští z K. Z té větve vynikl: Jáchim, pán na Košátkách, 1578—99 purkrabí Karlšteinský ze stavu panského, a 1575—77, pak podruhé 1593—97 president komory české; Volf, 1599—1602 nejvyšší sudí dvorský, 1603—8 nejvyšší sudí zemský a od r. 1608 nejvyšší komorník zemský († 1609); Zdeněk, syn Volfův, po mnoho let vyslanec u dvora španělského, povýšený roku 1653 do stavu hraběcího; Jan Václav, syn Zdeňkův, který z Košátek, Dvorů a Přímdy zřídil rodinný fideikomis a zemřel 1690. Poslední muž této větve byl František Antonín († 9. čce 1802), načež statky její připadly Libšteinským z K. — Mimo tyto K-y, pocházející od Albrechta, byli ještě jiní, kteří v XIV. století drželi četné statky v Čáslavsku, avšak století toho ani nepřečkali. — Schimon ve svém spise Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien (1859) uvádí sice již k roku 1319 Jaroslava a Bořka z K., kteří prý toho roku přijati byli do stavu rytířského, avšak o podstatnosti té zprávy slušně lze pochybovati.