Přeskočit na obsah

Vlastenský slovník historický/z Žampachu

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: z Žampachu
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 928.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jan Kolda II. ze Žampachu

z Žampachu, Jan Kolda, pověstný škůdce zemský XV. století, bezpochyby z rodu pánů z Potšteina, přidržoval se hned od r. 1419 strany výstředních Husitů, ne tak pro náboženské přesvědčení jako pro válečné štěstí strany té, byl r. 1427 při vojště kněze Prokopa u Tachova, rok na to bojoval v Slezsku, r. 1434 stál v bitvě u Lipan pří Tábořích. Roku 1436 spolčiv se s Hradeckými nechtěl Sigmunda za krále uznati, a r. 1437 zmocnil se Náchoda. Po smrti Sigmundově držel se stranou národní proti Albrechtovi Rakouskému, r. 1440 spojil se s Bedřichem Strážnickým a Benešem Mokrovouským, aby se zmocnili měst Pražských, což se jim však nepodařilo. Pro loupeže, jaké Kolda z hradu Náchoda v sousedství páchal, zdvihl se proti němu r. 1441 mír kraje Hradeckého ve spolku se Slezáky, celá jednota čtyr krajů strany Ptáčkovy, ano i Pražané; naproti tomu pak ujala se Koldy celá jednota Táborská, i zuřila válka v rozličných končinách země, avšak po šestinedělních záhubách stalo se narovnání, jímž Kolda zůstaven v držení Náchoda až do budoucího krále. Když však za panování krále Ladislava Kolda protivil se nálezům soudním o zboží Náchodské, tož r. 1457 správce zemský Jiří z Poděbrad jedním dnem oblehl hrady jeho Náchod, Černikovice a Richmburk, a dobyl jich v krátkém čase. Kolda zachránil se útěkem do Polska.