Vlastenský slovník historický/Třeboň

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Třebíč	Třeboň	Třebová

Údaje o textu
Titulek:	Třeboň
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 833—834. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Třeboň

Třeboň, něm. Wittingau, starobylé město české v někdejším Budějovicku, povstalo uprostřed bezedných téměř močálů a bažin, a půda musila po staletí hlavně zřizováním rybníků a stok upravována býti, nežli mohla prospěšně býti vzdělávána. Jméno Wittingau (Witigenow, Witignow) dostala T. ku konci XII. století od Vítka, syna Vítka z Prčice, praotce Vítkovcův. Jeho potomci, přijavše jméno z Landšteina, zůstali v držení T-ě až do r. 1366, v kterémž ji prodali svým příbuzným, pánům z Rožmberka. Městem se jmenuje T. již r. 1341, r. 1395 byla ohražena, v letech pak 1525—26 silné příkopy, hradbami a baštami opevněna. T. zůstala v držení rodu Rožmberského až do jeho vymření. Petr Vok, poslední toho rodu, postoupiv Krumlova císaři Rudolfovi II. přestěhoval se r. 1602 do T-ě, kdež nádherný dvůr držel a r. 1611 zemřel. Po smrti jeho připadla T. dle dědičných smluv pánům ze Švamberka, byla však po bitvě Bělohorské Petrovi ze Švamberka konfiskována. Mansfeld byl v těch dobách opatřil T. silnou posádkou, která teprv po dlouhém obležení v březnu r. 1622 císařským se vzdala. Po několik let byla skonfiskovaná T. spravována od Viléma Slavaty, až ji Ferdinand II. synu svému, potomnímu císaři Ferdinandovi III., daroval. Ten zastavil ji 1638 s celým panstvím Vladislavovi IV. králi Polskému. Válečnými běhy tehdejšími město velice trpělo. Drahocenná druhdy bibliotéka Rožmberská, toho času v T-i se nacházející, převezena byla r. 1647 do Prahy, poněvadž nezdála se v T-i dosti jistou před Švédy, ale uložena byvši na Hradčanech padla 1648 přece Švédům do rukou a odvezena jest do Štokholmu. Roku 1645 vykoupil císař T. ze zástavy krále Polského, ale zastavil ji ihned zase bratru svému arciknížeti Leopoldu Vilémovi, který ji konečně r. 1658 od císaře Leopolda v úplné vlastnictví darem obdržel. Roku však 1660 postoupil týž arcikníže T. Janu Adolfovi ze Švarcenberka, při jehož knížecím rodě zůstává podnes.