Vlastenský slovník historický/Tábor

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Tábor
Autor: Jakub Malý
Zdroj: Kramerius
Vydáno: Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 817—818.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Tábor

Tábor, bývalé krajské město v jižních Čechách, druhdy střed a hlavní sídlo pověstných Táborů. V XIII. století stávalo na místě tom, vyvýšeném nad řekou Lužnicí, město Hradiště, majetek a sídlo jedné větve mocných Vítkovců, kteří, nechtíce ho postoupiti králi Přemyslu Otakarovi dle žádosti jeho, raději je r. 1268 rozbořili a spálili, obyvatelstvo pak převedli do blízkého Ústí nad Lužnicí, zvaného jinak Ústí Sezimovo. Když na začátku husitského hnutí nastaly valné schůze lidu v šírém poli, při nichž kněží od pánů katolických ze svých far vyhnaní kázali, svolal Mikuláš z Husi ke dni 22. čce 1419 jednu takovou schůzi na pahorek, kde druhdy výše spomenuté město Hradiště stávalo, a tu shromáždilo se lidu z Čech i z Moravy přes 42.000 osob všech tříd, kteří ten pahorek nazvali biblickým jménem T. (V. Husitské války.) Na tom místě pak roku následujícího založena osada nová, nazvaná Hradiště hory T., kamž návodem Hromádky z Jistebnice převedeno husitské obyvatelstvo Sezemova Ústí, kteréžto město, položené v otevřené rovině, nezdálo se jim býti dosti pevné k obraně. O tom skutku zpraven jest ihned Žižka, který šeznav důležitost místa vyslal rytíře Chvala Řepického z Machovic s houfem statných bojovníků, jenž novou pevnost osadil. Brzy potom sám Žižka odebral se tam z Plzně s celou tehdejší mocí svou, a po vítězných bojích s katolickými pány učinil T. hlavním svým zbrojištěm a sídlem výstřední strany husitské, bratří Táborů. Ještě téhož roku přitáhl k T-u Oldřich z Rožmberka, chtě se ho zmocniti, jest však od Mikuláše z Husi na hlavu poražen. Od těch dob zůstal T. v moci nejpokročilejších Husitů, až po bitvě Lipanské r. 1434 s jinými městy husitskými podrobil se císaři Sigmundovi, který jej r. 1437 jmenoval městem královským s týmiž právy jako staré město Pražské, a potvrdil jej v držení statků premonstrackého kláštera Louňovického, jichž Táborští za válek husitských se byli zmocnili. Po smrti Sigmundově přidrželi se Táborští Kazimíra Polského, od strany Ptáčkovy proti Albrechtovi Rakouskému za krále zvoleného. Albrecht sám přitáhl s vojskem k T-u, jest však pomocí Jiřího Poděbradského přinucen k ústupu. Nastalé na to bezkráloví roznítilo opět strany k novým bojům, jichž i město T. se účastnilo, čemuž však učinil konec zeměsprávce Jiří Poděbradský, dobyv r. 1452 T-a mocí (v. Táboři). Za války Šmalkaldské přidržel se T. odpořilých stavů, začež po bitvě Mühlberské r. 1547 pokutován ztrátou svých výsad a rozsáhlých statků, z kterých mu jen z milosti část nějaká navrácena. Roku 1611 zmocnilo se T-a vojsko pasovské. Roku 1613 přistěhovali se z Prahy do T-a úřadové zemští pro mor v hlavním městě zuřící. Po bitvě Bělohorské vzdal se T. vojsku císařskému, načež v něm známým spůsobem provedena protireformace. Roku 1640 povoláni do T-a augustiniani, kteříž tam založili klášter. Roku 1648 dne 23. srpna jest T. od Švédů útokem dobyt a na dobro vydrancován.