Vlastenský slovník historický/Kressenbrunn

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Křesomysl	Kressenbrunn	Křesťanství

Údaje o textu
Titulek:	Kressenbrunn
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 391–392. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Bitva u Kressenbrunnu

Kressenbrunn. Roku 1260 vytrhli proti sobě do pole král Český Přemysl Otakar II. a král Uherský Bela IV. Všeho vojska Belova počítalo se 140.000 mužů, lidu českého naproti tomu bylo jen 100.000, ale dobře spořádaného, mezi nimi 7000 jezdců od hlavy až do paty oděných v železo. Některý čas leželi proti sobě na pomezí mezi Moravou a Uhrami, Čechové na pravém, Uhři na levém břehu Moravy, blíž ústí jejího do Dunaje. Jeden ani druhý z králů nechtěl přejít přes řeku, obávaje se nehody. Konečně poslal Přemysl Otakar ku králi Uherskému, žádaje aby jedno z obojího volil, buď aby Čechům bez překážky přejíti dal, anebo sám v bezpečnosti od něho řeku Moravu přešel, tak aby pak v rovině svésti mohli bitvu poctivou. Král Bela zvolil si přejíti se svými, i udělal mu Otakar místo k tomu, ucouvnuv s vojskem svým nazpátek, při čemž se rozdělili zástupové jeho daleko jeden od druhého. To zpozorovavše Uhři nedočkali času k bitvě dle úmluvy, nýbrž chtěli zrádně překvapiti nepřítele mimo nadání. Štěpán, mladší král Uherský, přišikoval se s jízdným lidem k útoku na střed vojska u vsi řečené K. Tam stál Otakar se svými jezdci železnými, a teprv nyní svolával všecky zástupy vzdálené v hromadu. Nebe bylo s počátku toho dne zakaleno; než v tom vysvitlo slunce z oblaků, a korouhev sv. Václava třpytila se jasně nad zástupy. Čechové vzradovali se, spatřujíce v tom dobré znamení a jistou pomoc svatého patrona, i dali se do zpívání starožitné písně „Hospodine pomiluj ny“, očekávajíce útoku uherského. Nejvyšší purkrabí Pražský Jaroš z Poděhus v čele oněch 7000 železných oděnců divoký útok houfů Štěpánových tak rázně odrazil, že porážka Uhrů na tom místě úplná byla. Když pak jinde i Kumani před Vokem z Rožmberka u velikém zmatku počali utíkati, tu již nebylo pomyšlení na obnovení bitvy s uherské strany, mladý král Štěpán raněn z pole odejíti musil, a vítězství Čechů bylo rozhodnuto. Se strany nepřátelské 18.000 mrtvých těl zemi krylo, a z těch, kteří ve zmatečném útěku spásu hledali, dalších 14.000 v řece Moravě zahynulo, tak že Boreš Risenburský se svými přes těla jejich jako přes nějaký most na druhou stranu přejíti mohl a tu táboru nepřátelského se zmocnil, v němž Čechům nesmírná kořist do rukou se dostala. Památná tato bitva stala se dne 12. července, a Čechové Uhry až ku Prešpurku stíhali. Tu král Bela žádal za mír, o kterýž se s ním Přemysl Otakar smluvil, když onen Štýrska se odřekl.